Šikovný Michal se podílel například na realizaci snímku Most přes Remagen. Rád na toto období vzpomíná: „Byla to vynikající práce. Hodně jsem se naučil. Třeba jak napodobit historickou i současnou architekturu pro filmovou tvorbu a navíc jsem mohl vystudovat večerní průmyslovku.“ Přesto nakonec odešel do USA.
Z ranče klasický dům
Vchod z ulice
V Pacific Palisades, jedné v současnosti nejžádanějších městských částí Los Angeles, si Michal Horusický koncem sedmdesátých let přestavěl původní ranč na rodinné obydlí podle vlastních představ.
Od pohledu z ulice je vchod obložený přírodním kamenem, dřevo zase vládne stěnám budovy na zahradě. Interiérům dominuji krby v rámech z říčních balvanů, stropy jsou vyztužené trámy a podlahy ve většině místností mají koberce od stěny ke stěně.
Proč jste si vybrali s manželkou zdejší místo?
Samozřejmě nejdůležitější byla cena nemovitosti. V té době se za stejné peníze nabízely ke koupi větší pozemky i domy v Malibu, ale už tehdy tam vedlo jediné spojení, které zažívalo dopravní kolapsy. To se nedalo profesně zvládnout.
Co stálo za rozhodnutím založit stavební firmu?
Pomáhat otci v jeho doktorské profesi s obchodováním s lékařskými přístroji nebylo možné. Přál jsem si proto uplatnit se v oboru, který jsem si přes všechna příkoří v mládí nakonec oblíbil. Dal jsem si inzerát do místních novin v Santa Monice, že zajistím opravy domů.
 |
Byla to odvaha. Neznal jsem příliš anglicky ani materiály, z nichž se tady stavělo. Nastudoval jsem si nějaké knížky, abych věděl, co je to „drywall“ (sádrokarton) a podobné vymoženosti, které v té době byly v Československu neznámé. Nesmím zapomenout ani na zvládnutí komplikací s anglo-americkou měrnou soustavou.
Byla reklama úspěšná?
Překvapilo mě, kolik lidí se ozvalo. Ze začátku jsem dělal jen malé opravy domků, někomu tekla voda na záchodě, jinému jsem poskládal plot sežraný termity, omítal krby a tak podobně. Později jsem se snažil dostat k přístavbám nových místností.
Začal jsem i komplikovanější práce, třeba zvýšení domu o celé patro, k tomu už byla potřeba licence. Taky jsem vystavěl celý nový dům na surfem celosvětově proslavené pláži Zuma Beach v Malibu.
Domácí hospůdka s pípou a znakem „plzeňského“ dává jasně najevo, které pivo je na světě nejlepší...
Zvládl jste to?
Ano, na tomto projektu jsem však moc nevydělal, zato jsem se hodně poučil. Pracovala tam tehdy spousta vedlejších dodavatelů, kteří neodvedli solidní práci, a já jsem to potom po nich musel řešit a začisťovat.
K této výstavbě už bylo potřeba získat i licenci stavitele…
Tu jsem si udělal hned na začátku. Tehdy tady bylo jen necelých třicet tisíc licencí. Dnes už místní registrace přesahuje čísla hodně přes sto tisíc.
Byly zkoušky složité?
Skládaly se z praktické části a předpisů. Říkal jsem si, to nemůže být žádný problém. Stavět jsem uměl, a tak to přece bude pro mě „zívačka“. Co se týká předpisů a nařízení, uvědomoval jsem si, že bych tohle nemusel zvládnout, snad budu mít štěstí. Kupodivu přes předpisy jsem prošel, ale neuspěl ve stavitelství. Vůbec jsem nerozuměl technickým otázkám. Potom, během opravných zkoušek, jsem už vše naštěstí zvládl.
Ve stavebnictví dochází často ke kuriózním situacím a nedorozuměním mezi majiteli nemovitostí a staviteli. Dokázal jste to řešit?
Snažil jsem se tomu vyhnout. Především nákresy návrhu, občas i polovičně vystavěnou ukázkou. Třeba u krbu. Realizoval jsem to bez nároků na odměnu. Nešlo mi jenom o peníze, ale nadchnout zákazníka tak, aby byl s mojí firmou spokojen a pro další nabídky mě doporučil dál.
Hlavní ložnice
Výsledek?
Nikdy jsem nebyl bez práce, přestože ekonomická spirála se často během posledních desetiletí propadala a řada firem zkrachovala. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že mě více zajímala kvalita než množství a velikost zakázek.
Ovlivňují materiály stavebnictví v Los Angeles?
Určitě. Jsou jiné, ale dnes se to už vyrovnává. Když jsem prvně uviděl zdejší konstrukce, postavené z trámů jako ze sirek, nevěřil jsem vlastním očím. Později jsem si uvědomil, že jde o požadavky na místní geologické podmínky a možnosti jednoduchého přestavění domu novými majiteli ve vysněném stylu architektury. Předávání nemovitosti v závislosti na generacích se tady moc nenosí.
Měl jste možnost se setkat s místními celebritami?
Poznat jejich vkus a osobní přístup byl zajímavý bonus. Byli úžasní a nic neskutečného nevyžadovali. Patřili k nim slavně i neslavně proslaveni lidé, jako například Olivia Newton John nebo naopak O. J. Simpson…
Vchod do domu je obložený přírodním kamenem.
Můžete uvést nějaké extrémní požadavky?
Snad jen ten, když jsem stavěl tenisový kurt pro muzikanty z rockové kapely Chicago. V Malibu bylo potřeba jej umístit na železobetonové piloty hluboce zapuštěné do země. A to nebyla žádná legrace.
Dovolte mi ještě obligátní otázku, na co se těšíte a připravujete v profesi?
Firmu jsem předal potomkům. Jsem rád, když si ode mne někdy ještě nechají poradit, ale není to často. Generační výměna se nedá zastavit. Patří k tomu všechny pozitivní a negativní sounáležitosti rodinných vztahů. To, že je dnes ve firmě třetí generace, považuji za největší úspěch.
