Někomu trvá dlouho, než najde to pravé ořechové, v případě Elis tomu bylo přesně naopak. „Kamarád dělá v realitce, takže jsem byla první člověk, který tento byt viděl. Zároveň to byl první byt, který jsem viděla já. Když jsem sem přišla, okamžitě jsem řekla, že ho beru,“ svěřila se s úsměvem na tváři s tím, že její srdce si získal z několika důvodů.
„Když jsem vešla dovnitř, působil na mě pozitivně a je tomu tak dodnes. Kdokoliv ke mně přijde, cítí se tu příjemně. Uchvátil mě také nádherný výhled a rozlehlá zahrada, kde byly dva rozkvetlé stromy. Každé ráno jsem chodila snídat šťavnaté broskve,“ vzpomíná.
 |
Tehdy dvacetiletá blondýnka si sice už vydělávala zpěvem, přiznává však, že o koupi bytu se jí v té době ani nesnilo. „Nezvažovala jsem, že bych ho koupila, chtěla jsem do podnájmu. Rodiče si ale stáli za tím, že je hloupost investovat peníze do bytu, který nebude můj.“
V útulném dvoupokojovém bytě s kuchyní bydlí zpěvačka sama. Přiznává však, že ne vždy tomu tak bylo. „Dva roky jsem tu byla s přítelem. Když jsme se rozešli, měla jsem tu postupně několik spolubydlících. Nejsem člověk, který by potřeboval bydlet sám, takže kdyby se ke mně chtěl zase někdo nastěhovat, vezmu ho,“ směje se. Smutno jí doma ale rozhodně není, společnost jí dělá čtyřnohá věrná společnice Amy.
Z útulné předsíňky, na kterou volně navazuje kuchyň, se lze dostat do dvou obytných místností. Jedna z nich sloužila v dobách, kdy Eliška nebydlela sama, jako pokojík pro spolubydlící.
Dnes je z ní šatna. Vedle nočního stolku, bez něhož se neobejde snad žádná mladá žena, zde na první pohled zaujme knihovna. Knihy byste v ní ale hledali marně. Prázdné police hudebnice využila po svém – zaplnila je několika páry bot.
Studio má v ložnici
Do útulného bytu se Elis podařilo vměstnat nejen osobní život, ale dokonce i ten pracovní. Klávesy, klavír, akordeon, kytara a ukulele různě rozmístěné po největší místnosti, jež slouží jako nahrávací studio, ale také jako ložnice a obývák zároveň, dávají tušit, že zde bydlí právě hudebnice.
Denně zde tráví několik hodin, a přestože má vše po ruce, plánuje velké změny. „Jsem člověk, který věci neustále přestavuje. Každou chvíli je můj byt jiný. Ráda měním prostory, ve kterých pracuji.“
„Vše si dělám sama. Píši, nahrávám, edituji, dokonce jsem začala produkovat. Baví mě to,“ přiznává.
To je také jeden z hlavních důvodů, proč má v plánu studio přesunout o patro níže. Přesněji řečeno do místnosti, která svého času fungovala jako úklidová.„Je to nově zrekonstruovaný prostor. Chci studio oddělit od bytu, a až se tak stane, začnu to tady dávat trochu do kupy.“
Vedle hudebních nástrojů v místnosti na první pohled zaujme také robustní postel, kterou si nechala udělat na zakázku. Podle jejích představ ji pro ni namaloval bývalý partner a jeho strýc ji pro ně vyrobil.
O svém bytě Elis Mraz mluví jako o nedospěle dospělém, napůl ženském a napůl chlapeckém. Ráda by byt zvelebila a po letech mu vtiskla zase novou tvář, cítí však, že větší úpravy, snad až na vymalování zdí, které hrají všemi barvami, jsou zbytečné.
„Nezakládám rodinu, především tu pracuji. Až se budu chtít skutečně zabydlet, bude to o něčem úplně jiném. Navíc cítím, že se tu neusazuji natrvalo a za pár let tu nebudu bydlet. Ani si vlastně nejsem jista tím, zda bych chtěla zůstat v Praze. Čím je člověk starší, tím víc směřuje k přírodě,“ vysvětluje a připouští, že její kroky pravděpodobně jednoho dne povedou zpět do rodných končin.
Nevylučuje ani možnost odjet do zahraničí. Jak ostatně sama přiznává, je neustále na cestách. Když zrovna není v Praze nebo se netoulá po světě, tráví čas s rodinou právě v rodné Ostravě či na chalupě v Trojanovicích. „Pendluji různě sem a tam. Aktuálně mám bydliště na třech místech a ani bych neřekla, že někde žiji na sto procent,“ uzavírá.
