Ačkoliv tento všestranně nadaný umělec pochází z Olomouce, své místo pro spokojený a svobodný život našel nedaleko Říčan u Prahy. „Žil jsem v Praze a v podstatě kvůli klidu na skládání a kvůli zvířatům jsem se odstěhoval na venkov za Prahu,“ vysvětluje Richard Pachman.
„Chtěl jsem místo, kam mohou přijet rodiče i přátelé, kde bych měl soukromí a prostor pro skládání. Vzhledem k tomu, že maluju, skládám a píšu, chce každá aktivita svůj koutek. Když malujete olejovými barvami, nemůžete v té místnosti bydlet, protože když olejové barvy zrají, tak z toho ředidla bolí hlava. Jsem rád, že mám prostor, kde můžou obrázky schnout. Jsem noční tvor, a když mám nápad, tak tady můžu mlátit do piana ve tři v noci a nikoho to neruší, což je fajn. Psát můžu samozřejmě kdekoliv,“ prozradil umělec o svých nárocích na bydlení.“
 |
Zároveň o sobě Richard Pachman s nadsázkou a humorem říká, že je snob. Protože mu zdi zdobí samé originály. Ty vlastnoručně namalované. Jen jeden obrázek nepochází zpod jeho štětce.
„Mám tady jeden obrázek, který mi namalovala maminka. Začala chodit do kursu malování po smrti táty a maluje moc hezky,“ nepřímo prozrazuje Pachman, po kom zdědil výtvarné nadání.
Domek, v němž Richard Pachman bydlí už šestnáct let, pochází ze čtyřicátých let minulého století a průběžně procházel nejrůznějšími opravami, které si každý starší dům automaticky žádá.
Dostal novou střechu, nové omítky a spoustu dalších drobností. Umělec ale přenechává veškeré práce řemeslníkům. „Já jsem jen estét a dokážu si vyzdobit dům vlastními obrazy,“ říká Pachman se smíchem a dodává, že se chystá obydlí brzy ještě změnit.
V obývacím pokoji a kuchyni překvapí návštěvu, která přijde poprvé, záplava pozitivní oranžové barvy. A právě tento prostor se zanedlouho dočká úprav.
Obývací pokoj se již brzy dočká zemitějších barev.
„Chci seškrabat omítku, předělat krb, který je tu ještě po předchozím majiteli, musím tam změnit něco technicky a mám pocit, že bych ten interiér rád stylizoval do zemitějších barev. Z tohoto interiéru je vidět, že jsem ho vytvářel před šestnácti lety, dnes bych už některé věci cítil jinak. Zajímá mě současný trend, člověk se rád nechá inspirovat,“ prozrazuje plány Pachman.
Deset let staré nadčasové kuchyně se změny pravděpodobně nedotknou. „Přistupuju k bydlení i k autu jako k prostředkům, které mi umožňují pracovat a mám je rád, ale nevisím na nich, protože si je do hrobu nevezmu,“ dodává hvězda soudobé duchovní hudby.
Piano s neobyčejným příběhem
Jedním z předmětů, bez kterých se Richard Pachman neobejde, je jeho piano. „Milá paní Anežka, která se o mě starala v dětství, ještě předtím, než odešla na věčnost, mi dala z důchodu poctivě ušetřených deset tisíc, abych si koupil piano.
Pro mě je to nástroj, na kterém jsem složil všechny svoje skladby, a je to také předmět, jenž mě provází už na třetím místě, kde bydlím. Vím, že ho budu mít celý život, protože to je velký životní dar, který jsem dostal od člověka, jenž mě podporoval od začátku,“ vypravuje Richard Pachman, který má na svém uměleckém kontě na pětatřicet alb, přes sto výstav a píše svou osmou knihu.
Letošní jaro a léto zřejmě věnuje péči o zahradu. „Nejsem velký zahrádkář, teprve teď s tím začínám, ale podřizoval jsem to svým psům, aby se měli kde vyběhat,“ prozradil Pachman. Jeho milovaní psi bohužel zemřeli, a tak se alespoň stará o sousedova labradora.
Richard Pachman zkrátka našel svůj ráj na zemi, který mu umožňuje plně se věnovat tomu, co má rád. „Mám to kousek do lesa, je tu zdravý vzduch a navíc jsem za půl hodiny na Václaváku. Nepotřebuju být každý den v Praze. Jezdím po koncertech, které jsou různě po okolí, a kvůli pracovním jednáním jsem v Praze tak dvakrát týdně,“ uzavírá spokojeně Pachman, který bude na podzim hostem česko-slovenského turné Mariky Gombitové.
