Starou chalupu si Eva Pilarová koupila před více než padesáti lety, ale ještě předtím sem jezdila do stodoly. Tu si pořídila jen tak pro začátek, ovšem v době, kdy do ní kvůli většímu pohodlí už nechala zavést elektřinu a postavit krb, zastavil se u jejího stavení místní hajný.
Fotogalerie |
Odvezl ji džípem na kopec a tam jí ukázal její budoucí chalupu. Zpěvačku na první pohled zaujal rozkvetlý sad, který u stavení byl. To bylo v květnu 1968 a Pilarová tehdy vůbec netušila, jak se taková nemovitost kupuje a o co se má zajímat.
Například zda v domě není vlhko, v jakém stavu má střechu, jak je to s topením či zda je na pozemku studna. Před očima jí jen tancoval rozkvetlý sad, a tak bylo rozhodnuto – statek koupila.
Přestože byla hrdou majitelkou, na svou chalupu téměř nejezdila. Příčinou bylo vysoké pracovní tempo a časté koncertování. „Tehdy se mi tady o to starali různí lidé. Bydleli zde a já platila elektřinu. Vystřídali se tu asi trojí. První toho dost zneužívali, bezostyšně si tu pálili švestky na slivovici. Pak jsem si řekla: Každý si dokáže udělat dovolenou, proč ne já? A začala jsem sem jezdit častěji,“ svěřila se.
Nebylo se co divit, že ji to sem táhlo stále častěji, její chalupa totiž více než co jiného připomíná pohádkové stavení. Například roubená stodola u domu je z roku 1758. Dům sám je však mladšího data, nic to nemění na tom, že už má leccos za sebou. Své roky už má i velká lípa u chalupy, která tu stojí přes dvě století.
Zatímco exteriér stavení je notně poznamenán časem, interiér je pečlivě udržován a vykazuje známky decentního vkusu. Například v kuchyni se zachovala původní pec, vedle níž má své místo i mikrovlnka a nedaleko také elektrický sporák.
Celé zařízení doplňují svaté obrázky po stěnách. Více než co jiného připomíná interiér domu světnici pohádkové babičky. Zařizování vnitřku domu bylo plně v režii Evy Pilarové – interiér byl původně úplně prázdný, a pokud tu přece jen něco zbylo, bylo to na vyhození. Zpěvačka proto začala porůznu shánět jednotlivé kusy nábytku.
Chalupa je poměrně rozlehlé stavení s vlastním dvorem.
Opravdovou chloubou se tak stala letitá kredenc se starodávným servisem. Přestože kuchyň je srdcem domu, i v ostatních místnostech bylo možné najít klidné místo pro relaxaci a odpočinek. Pokoje jsou mimořádně útulné a takřka okamžitě by se daly použít k natočení pohádky. Takovou romantikou na člověka dýchají.
„Proti Praze tu máme opravdu větší místnosti s vysokými stropy a je tady hezky vzdušno. Už jsem tady o tom uvažovala i jako o trvalém bydlení, třeba až nebudu koncertovat. Ale dokud mi to zpívá, tak končit nechci, protože mě zpívání fakt baví. Nedovedu si představit, jak bych řekla: Teď bude poslední koncert. To bych ho možná ani nepřežila. Jednou se stane, že už to nepůjde, ale nic nepřivolávám,“ dušovala se kdysi Eva Pilarová, která na chalupě ráda odpočívala na peci. A vešla se na ni i se svým manželem Janem Kolomazníkem.
Drobnou nevýhodou starého domu je, že je nutné v něm zatopit i v letních měsících, protože kamenné zdi udržují poměrně nízké teploty. Jinak je chalupa bíle omítnutá poloroubenka, kterou obklopuje starý plaňkový plot. Ten bývá zdoben různě velkými i všelijak tvarovanými malovanými hrníčky a propůjčuje tak obydlí nádech nostalgie.
Smutno tu však Evě Pilarové nikdy nebylo, společnost jí dělal nejen její manžel, ale i lesní zvěř, kterou potkávala na svých toulkách po okolí. Zdejší příroda jí totiž byla velkou inspirací při jejím koníčku – fotografování.
Spolu s manželem chodila nedaleko plotu dávat pamlsky lesní zvěři a ta se naučila dobroty konzumovat. Vedle srnek či laní se ke krmelci odvážil například i jezevec. Kromě starostí o zvířenu ale Eva Pilarová moc zahrádce nedala, a tak tu zbyly jen bylinky a pár ovocných stromů.
