I pro tento projekt designérka získala absolutně volné ruce, a to bez jakýchkoli větších rozpočtových omezení. Ale protože zřídkakdy je vše jen bílé a dokonalé, také v tomto případě bylo nejméně jedno „ale“.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.
Autorka do projektu vstoupila v době, kdy základní materiály byly již dávno vybrané a instalované. Investor se ženou objekt zakoupili od předchozích majitelů s již danými dispozicemi a se základními standardy, do kterých nechtěli zasahovat.
To znamenalo, že podlahy, zdi, dveře a další zásadní elementy byly již dávno definovány a s těmito východisky si musela Markéta Killi poradit.
Ta však jisté znevýhodnění vzala jako velkou výzvu a do projektu se ponořila s nadšením. „Rozhodně šlo o východiska, která jsem musela zohlednit už při samotném plánování konceptu a bylo nutné je respektovat,“ říká Markéta Killi, interiérová designérka a členka sdružení Czech Deco team.
A doplňuje: „Specifikem interiéru byly barevné a materiálové kontrasty jako například beton a tmavé dýhované dřevo, které investor preferuje před světlými dekory dřeva.“ Jediné, na co majitel kladl důraz, představovaly elektrické okruhy, ty musely zůstat bez zásahů. I to se stalo v běhu událostí jistou komplikací.
Charakter stavby
Stavět takzvaně na zelené louce bývá mnohdy snadnější nežli pracovat na dílčích úsecích a podřizovat se. Cestu nejmenšího odporu nezvolila Markéta Killi ani v případě detailů. Rozhodla se, že velká část vybavení, které mělo být z její strany dodáno, bude autorského charakteru, vyrobeného převážně několika subdodavateli.
S ohledem na náročnost koordinace a komunikace s jednotlivými řemeslníky a dodavateli k zakázce přizvala kolegyni Janu Pařízkovou, která se podílela především na první etapě realizace.
„S Janou jsme vycházely z podstaty projektu. Jde o statek, který se skládá ze dvou křídel. V prvním, v původní zástavbě, bydlí investorův bratr s rodinou. My jsme se věnovaly druhému, modernizovanému křídlu přistavěnému později, a kromě toho jsme dostaly prostor věnovat péči také zázemí herny, která vytváří spojnici mezi oběma křídly. Od začátku jsme věděly, že jezdíme na statek, bylo tedy jasné, že hlavním materiálovým elementem, se kterým chceme pracovat, bude kůže. Ta se prolíná napříč interiérem,“ vysvětluje Markéta Killi.
Hra s prostorem
Nejvíce energie věnovala designérka hlavní obytné místnosti s jídelnou, ložnici, dětskému pokoji, herně a vstupnímu prostoru s halou. Neřešila běžný problém s množstvím prostoru, ba naopak. Výzvou bylo zútulnění a zabydlení velkých prostor, kterými tento statek disponoval, a to paradoxně pouze pro tříčlennou rodinu.
V tomto tkvěla šance realizovat se a poukázat na své schopnosti. „Momentů, kdy jsem se pořádně zapotila, bylo skutečně mnoho. Počínaje tím, že většina nábytku vznikala autorsky a bylo na sebe navázaných několik subdodávek od truhláře, čalouníka a kováře,“ vysvětluje designérka.
Pro komfortní odkládání právě nošeného oblečení a obuvi designérka navrhla vestavnou šatní stěnu s nikami a zásuvkami na drobné věci nutné pro běžný provoz.
Komunikace, časový harmonogram a to, zdali bude jedna subdodávka vyhovovat té další, představovalo skutečný adrenalin. Snadné nebylo ani vytvoření koncepce pro ložnici, kde byl charakter statku vidět nejvíce, a to především díky velkému množství trámů a šikminám.
„Zázemí jsem tedy vybavila pomocí na míru vyrobené postele s masivním čelem a integrovanými stolky. Tento solitér jsem doplnila o lavici ve shodném designu. Také právě v ložnici bylo žádoucí pohrát si se stávajícím nábytkem a dveřmi s mléčnou skleněnou výplní. Tu jsem se rozhodla pokrýt koženou fólií a málem jsem si na tomto výmyslu takzvaně vylámala zuby,“ vzpomíná Markéta Killi.
Um s nábytkem na míru je vidět také v dětském pokoji, který je členěný do dvou zón, odpočinkové a herní. Designérka Markéta je pyšná na výslednou volbu barev, která oproti záměru majitelky domu a maminky pětileté holčičky, jejímž přáním bylo ladit pokoj do miminkovsky růžové, nakonec vyšla v nadčasovém konceptu doplněném o velké pompony (svazky proužků z plastu nebo papíru ve tvaru koulí, pozn. redakce), mrkací očička či další obrázky a věci snadno demontovatelné a vyměnitelné v závislosti na věku dítěte.
Designérka pracovala s již danými materiály. K betonu, který v prostoru vyniká, použila dřevo v tmavém dekoru s kontrastním teplým odstínem. Docílila tak efektu zútulnění.
Pod čarou
Jistě nejvýraznějším prvkem práce Markéty Killi je kromě nábytku na míru výběr textur, na který klade hlavní důraz. Věří totiž, že ve velkých plochách dokážou bezkonkurenčně vyzdvihnout povahu interiéru, a to nejen u tohoto konkrétního projektu. Hra s tapetami a obklady zdí byla podle autorky třešničkou na dortu: „V prostoru pracuji s tapetami, které nijak neprovokují. Hraji si více s texturami než s dekory.“
Z projektu si odnáší mnoho zkušeností, přičemž jednou zásadní je nepodléhat, když vlivem lidského faktoru ne vše jde podle plánu, a na tuto skutečnost připravit také své klienty.
A na závěr dodává: „Je několik momentů, které mi vyloženě udělaly radost, ačkoliv stály značné úsilí. Líbí se mi například lavice, kterých je v interiéru hned několik. Byly vytvořeny na míru. Čas strávený nad designem a výrobou byl v tomto případě prakticky nezaplacený, ale takový autorský kousek už umíme vyrobit a jistě jej využiji i v některé z následujících zakázkách,“ upozorňuje designérka na jeden ze solitérů, pod jehož designem je podepsána. S odstupem času je velmi ráda, že se pustila i do věcí, které se zpočátku zdály být výrobně i produkčně náročné.
Pro autentickou a maskulinní atmosféru herny byly zvoleny tmavé barvy a kůže. Obzvlášť složité bylo zakrytí kabelů od TV a dvou klimatizačních jednotek bílé barvy umístěné nad TV za koženou stěnu. Výsledný efekt působí jako luxusní „pánský klub“.
