Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
Klára Vytisková na sebe svého času upozorňovala výraznými účesy a extravagantními modely. Dbá na autenticitu a hledání sebe sama. „Proto jsem třeba několikrát odmítla účast v Tvoje tvář má známý hlas. Nechci být jeden večer za Lady Gaga a další za Stevieho Wondera. Chci stát sama za sebe,“ prohlašuje
Deska je na světě, můžete si úlevně vydechnout.
Byl to fofr, ale teď už je to fajn. Ono to dodělávání je vždycky největší stres, možná větší než samotné natáčení. Dotahují se detaily, aby to bylo všechno přesně podle představ.
Co odstartovalo vznik téhle desky?
U mě jsou to vždycky samotné písničky. Prakticky v okamžiku, kdy vydám album, mě začnou napadat nové skladby. Stalo se mi to u předchozí nahrávky Home a mám to i teď. Už bych se nejradši pustila do další. Strašně mě baví být ve studiu, hrát si se zvuky, je to něco jako alchymie. Čili to byl ten první impuls. Akorát bych potřebovala trochu víc času, s dvěma dětmi nemůžu chodit do studia tak často, jak bych si představovala.
Inspirují vás děti při tvorbě hudby?
Výrazně. V dobách kapely Toxique jsem to všechno prožívala hodně intenzivně, spontánní energie, mejdany, kámoši, všechno fajn, ale chyběly mi zásadní impulsy k psaní písniček. Skládám na základně aktuálních emocí, které přišly s narozením mé první dcery. Tam se dostavily ty fatální impulsy ke skládání.
Podle názvu Love Is Gold a celkového vyznění bych řekl, že jde o vyloženě pozitivní, světlou nahrávku.
No a není to úplně tak. Podtext té desky je vlastně místy docela temný, byť to díky aranžím není tak úplně patrné. Třeba písnička Ice je o tom, že máme každý svou kostku ledu, která jednou roztaje. To znamená, že zemřeme. Nikdo z nás neví, jak tu kostku ledu máme velkou, čili je třeba žít s nějakou intenzitou. A zcela zásadní je pro mě skladba Damn (Nice Song Pt. 2), která pojednává o tom, že každý z nás má v sobě nějakou pozitivní melodii, která mu umožní ve stavech, kdy už fakt neví jak dál, chytnout se a vytáhnou se z bahna zase nahoru.
Říká se, že každý má v sobě jeden román. A je jen na něm, jestli ho někdy napíše a podělí se o něj s ostatními, nebo si ho nechá pro sebe.
Souhlasím, je to určitá nitka nebo linka našich životů. Říkejme jí třeba balanc. Jdeme do plusů, do mínusů, potácíme se kolem, ale jsme na cestě, která má určitý světlý cíl. A je dobré se na té cestě něčeho držet.
Jako bonus je na Love Is Gold skladba Ring-o-ding z repertoáru Marty Kubišové. Proč právě tahle?
Původně tam vůbec neměla být. Vznikla tak, že mi Viliam Béreš, s kterým jsem hrála v kapele Toxique, řekl, že má zadání od OSA předělat nějakou známou českou písničku, která bude znít jako z budoucnosti. Tak jsme si vzali naši nejoblíbenější věc a ve Vildově studiu jsem ji nazpívala. Tématicky mi to souznělo s mou deskou, zas jsem tam viděla tu cestu lesem, „zvonkové“ lidi, prostě mi to dávalo smysl. Takže asi týden před vydáním jsem se rozhodla ji na desku zařadit.
Jaký máte vztah k Martě Kubišové?
Je to žena, která má nějaký názor a stojí si za ním, což mi imponuje. Její hlas je protkaný emocemi a vyvolává ve mě nějaké reakce, což je pro mě při poslechu hudby hodně důležité.
Jak to mimochodem vypadá s dalším fungování Toxique?
Momentálně nijak. Nevylučuji, že někdy za x let dostaneme chuť si spolu zahrát a jít do studia, ale v tuhle chvíli se nic konkrétního nechystá.
Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
