„Jak to tak bývá, chtěli jsme dobré bydlení v rodinném domě, ovšem ne v Žatci, odkud pocházíme. Přáli jsme si zakotvit ve staré vesnické zástavbě. Když jsme posléze našli parcelu s původním starým domkem a stodolou, trvalo nám přibližně rok, než jsme se definitivně rozmysleli a rozhoupali ke koupi. Chtěli jsme bydlení co nejlevnější. Opravdu hodně, třeba do milionu a půl. Ale architekti nám brzy vysvětlili, že taková částka je nereálná,“ popisuje začátky majitel.
Počáteční vizí bylo zachovat v co největší míře původní objekty na pozemku a levně vybudovat nový domov pro čtyřčlennou rodinu. Návrh manželé nechali na architektech ze studia Molo architekti. Výběr studia byl podmíněný hotovými realizacemi. V počítači je možné vytvořit ledacos, ale stavba je to, co skutečně prověří dovednosti architekta.
„Nikdy jsme výběru nelitovali. Vznikly varianty, o kterých jsme diskutovali – různá řešení, jak usadit hmotu nového domu mezi původní stavení. Nebylo jednoduché vybrat finální řešení, jelikož každé znamenalo určité výhody a současně kompromisy,“ říká majitel.
Manželé se snažili návrh co nejvíce tvarově zjednodušit, používat co nejméně materiálů, jednotnou krytinu a vybírat řešení tak, aby nevznikal zbytečný odpad a odřezky. Jediné, za co byli ochotni utrácet, byla okna. Kvůli energetickým ztrátám, kvalitě prostoru a pro klid, že je jednou nebudou muset měnit.
Aby vstupní náklady ještě více snížili, byla velká část stavby realizována svépomocně. Dokumentaci měli prováděcí s rozkreslenými detaily. Bez toho si proces stavby vůbec nedokázali představit.
„Byla tu s námi ze začátku firma, protože jsme pochopitelně netušili, která bije. Jakmile byly hotové zásadní složitější prvky a my měli know-how, jak postupovat dál, pracovali jsme hodně sami. Velkou pomocí byl také architekty doporučený specialista, který čas od času přijel, když jsme potřebovali poradit, nebo architekt – autor návrhu k dispozici na telefonu.“
Samozřejmě zde byla časová nevýhoda. Normálně stavba dřevostavby trvá třeba tři čtvrtě roku, jim trvala dva a půl. Když si člověk vybere tuto ekonomickou cestu, tak hodně čeká. Jde mu to pomalu, třeba prošvihne nějaké roční období, kdy lze dělat střechu, a podobně.
Přímočaré prvky a nepřeplněný interiér tvoří celek příjemný nejen na pohled. Dům ještě nemá svoji finální podobu, stále chybí některé zařizovací předměty. Přibývají postupně.
„Měli jsme hodně prostojů. Kupodivu nám ale vydrželo nadšení a na dům jsme se stále těšili. Únava trošku přišla hlavně po nastěhování. Všechny volné víkendy jsme trávili tady, takže pak bylo potřeba dát si pauzu. Ale ekonomicky se stavba svépomocí naprosto jednoznačně vyplatila. Takové peníze bychom asi nikdy nevydělali. S celkovými náklady jsme skončili někde okolo dvou a půl milionu (před pěti lety),“ přiznává majitel.
Snažili se být rozpočtově zodpovědní. Člověk se nechá během stavby snadno strhnout a drobnosti se pak nasčítají. Řešili každou korunu a vždy zkoušeli věci najít levněji, i když je to třeba stálo půl dne hledání nebo zboží přišlo o čtrnáct dní později. Ale dnes zpětně vidí, že byl koncept domu financemi hodně formován. Třeba pokoje mohly být malinko větší.
Jak se hospodaří s teplem
Objekt je nízkoenergetický, vybavený vzduchotechnikou s rekuperací a vytápěný vzduchem. Když v zimě zasvítí slunce, nemusí se topit, ani když mrzne. Kromě teplého vzduchu a slunce v zimě teplo dodávají kamna.
„Museli jsme k nim dozrát, jelikož cena 60 tisíc se nám zdála příliš vysoká. Mají velmi dobře vyřešené spalování – je efektivní i v případě, že je hoření přiškrcené na maximum. Jedno velké poleno z tvrdého dřeva vydrží hořet třeba čtyři hodiny a nezbude z něj skoro nic. Popel vynášíme přibližně pětkrát za zimu. Zpětně vidíme, jak dobrá investice to byla. Na zimu nám s klidem vystačí tři kubíky dřeva a ještě zbývá,“ vysvětluje majitel.
Zatím rodinu docela trápí léto a vedra přes 30 stupňů. V takových teplotách se dům přehřívá. Ví, že to musí vyřešit, ale není to jednoduché. Žaluzie nechtějí a zajistit efektivní stínění na jihu a západě, kde každá strana vyžaduje něco trošku jiného kvůli odlišné poloze slunce, je výzva.
Dřevo sice pomalu zvětrává, ovšem jeho životnost přesahuje délku lidského života.
Kvalita bydlení je hodně jinde v porovnání s jejich původním bytem. „Vzduch, světlo, prostor – vše je tak, jak jsme si řekli. Žije se tady moc příjemně. Čas od času, když stojím v zahradě a pozorují náš dům, se přistihnu s pocitem, že bych opravdu neměnil. I po těch letech, kdy to máme ‚nakoukané‘, nám dům prostě sedne,“ uzavírá.
Komentář architekta Pavla Grize z Molo architekti
Největší výzvou pro mě hned na začátku bylo říct, co zbouráme a co ne. Báli jsme se, abychom nezlikvidovali něco cenného. Nakonec bylo řešení dost pragmatické. Co drželo, zůstalo. Zmizely například původní kůlničky mezi stodolou a domkem, které navozovaly takovou „hrabalovskou“ atmosféru, ale byly bohužel dost zanedbané.
Co se týče návrhu, velké téma pro mě byl obývací pokoj. Ten jsme řešili dlouho. Často s kolegy navrhujeme „dlouhý“ obývák, ze kterého se chodí do pokojů. I tady jsme toto řešení zvažovali, aby došlo k propojení dvorku, terasy i zahrady. Tím bychom ale rozmělnili těžiště obytného prostoru směrem do zahrady. V určitý moment jsme se tedy rozhodli dvorek neřešit a udělat obytný prostor v sadu. Vsadili jsme všechny karty na toto místo a myslím, že se to vyplatilo. Dům je sice otočený zády k příchodu, ale je to ve prospěch obývacího prostoru – těžiště života v domě.
Cena domu byla také velké téma. Nejvíc se ušetří na velikosti. A když je dům stavěný svépomocí (a nejen tehdy), je opravdu dobré, aby byl tvarově jednoduchý. Člověk pak neztrácí čas složitými detaily a napojováním. Také plochá střecha sníží rozpočet třeba o 200 tisíc oproti sedlové, jejíž konstrukce je výrazně složitější, obsahuje více vrstev a má dražší krytinu.
Velkoformátové bezrámové zasklení a poloha obývacího prostoru spolu tvoří unikátní vzdušný a světlý prostor.
Vytápění vzduchem, které je tu použito, je takový standard, který navrhujeme v našich domech. V době, kdy jsme návrh řešili, nebylo moc dalších možností, jak to udělat jinak. Dneska bychom třeba udělali větrání s rekuperací zvlášť a doplnili nějakými přímotopy. Na druhou stranu nevím, kam bychom dali přímotopy v obývacím prostoru. Nenápadné mřížky v podlaze jsou vizuálně fajn a krásně vykrývají chladný stékající vzduch od oken.
I v těch nejmenších domech se snažíme zakomponovat větrání, protože to považujeme za zásadní. Během chodu domu se náklad třeba i vrátí, ale hlavní je zajistit přísun čerstvého vzduchu, když jsou zavřená okna a dveře. To je věc, přes kterou už nejsme schopni ustoupit.
Technické parametry:
- Zastavěná plocha: 135 m²
- Užitná plocha: 112 m²
- Konstrukční systém: rámová konstrukce two by four
- Teplo a větrání: teplovzdušné vytápění s větráním – Atrea
- Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,12 W/m²K
- Projekt: 2012, MgA. Pavel Griz, MgA. Patrik Zamazal
- Realizace: 2013 – 2018
- Typ domu: nízkoenergetický
- Skladba stěny zevnitř: SDK tl. 15 mm, laťování 25 × 60 mm, svislé dřevěné fošny 160 × 40 mm a vodorovné fošny 40 × 80 mm s vloženou minerální izolací tl. 160 mm, dřevěný rošt 25 × 60 mm, modřínové palubky tl. 16 mm, celková tloušťka 241 mm
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby.
