O tom, že čeští architekti umí skvěle zrekonstruovat staré budovy a vytvořit z nich moderní prostor a zároveň zachovat genia loci původní stavby, svědčí jednotlivé revitalizace, výsledky soutěží i mnohá ocenění.
Třeba už v roce 2017 získalo české IO Studio světově nejuznávanější designové ocenění, Red Dot Communication Design Award, za koncept řetězce restaurací pro značku Budvar. Ty přitom vznikly právě převážně v historických budovách.
Vánoční období je přesně dobou, kdy si lze vychutnat návštěvu takto zrekonstruovaných prostor jak ve městě, tak na horách.
Původní část Hradečanky má fasádu z tradičního opalovaného dřeva.
Z chalupy z 18. století je krkonošský skvost
Chata Hradečanka stojí v Malé Úpě, jedné z nejmalebnějších horských vesnic Krkonoš s úžasným výhledem na Sněžku. Jde o zdejší třetí nejstarší stavbu, byla zde už koncem 18. století a prošla řadou rekonstrukcí, ta nejvýraznější proběhla v roce 1931.
Architekt Luděk Rýzner z ateliéru OK Plan Architects je známý tím, jak skvěle dokáže respektovat genia loci dané lokality. A to se mu podařilo i zde: objekt proměnil na moderní rekreační zařízení, které je spojeno s kvalitní gastronomií a relaxací ve wellness zóně přímo v komplexu zařízení.
K původní stavbě přidal moderní přístavbu v podobě transparentního hranolu v minimalistické formě, který je od hlavní stavby „odtržený“ – funguje jako restaurace, pod níž je i vinný sklípek.
V zrekonstruovaném interiéru použili architekti tradiční materiály historických horských stavení (zejména dřevo, kámen, ruční omítky), včetně dominantních kachlových kamen. Do nového se propisuje strohé řešení podtrhující celkové vyznění domu.
Hotel Lotrinský ve Velkých Pavlovicích vznikl ze staré barokní sýpky, kterou společně s vinnými sklepy nechal postavit v 18. století vévoda František I. Štěpán Lotrinský, manžel Marie Terezie. Proto hotel nese jeho jméno.
Ze staré sýpky je dokonalý hotel, který milují vinaři
Monumentální barokní sýpka v centru Velkých Pavlovic byla postavena už na konci 18. století za vlády císaře Josefa II., kdy patřila k místnímu velkostatku. Požár na konci minulého století ji téměř zničil, přesto se z této významné technické památky podařilo díky architektům vytvořit nádherný hotel.
Architektonického řešení rekonstrukce stavby a interiéru se ujalo studio EAarchitekti, Zdeněk Eichler a Eva Eichlerová. Měli k dispozici zajímavé původní stavební prvky – kamenné ostění oken, kamenné a dřevěné sloupy, kovaná vrata, dřevěné schodiště, zpracování omítek, velkoplošnou kamennou dlažbu, váhy i jiné.
V přízemí je vstupní hala, restaurace se zázemím, dva konferenční sály a příslušenství.
Čtyřpodlažní stavba má přízemí zaklenuté nízkou křížovou klenbou ve dvoutraktu. Patra s dřevěnými trámovými stropy vynášejí ve druhém podlaží kamenné a zděné sloupy, ve třetím pak mohutné vyřezávané sloupy ze dřeva. Čtvrté podlaží je podkrovní. Tento prostorový koncept architekti při rekonstrukci zachovali, otevřený prostor rozdělili příčkami.
Ze sýpky vznikl hotel Lotrinský (jméno dostal po zakladateli sýpky a zdejších vinných sklepů, Františku Lotrinském, manželovi císařovny Marie Terezie) se 42 pokoji a oceňovanou restaurací.
Hostinec Fara vznikl místo bývalé historické fary z přelomu 19. a 20. století
Ze staré fary je moderní hostinec
Majitel historické fary z přelomu 19. a 20. století v Loučné nad Desnou nechal stavbu předělat na moderní horský hostinec. Měl šťastnou ruku při výběru architekta, když revitalizaci svěřil studiu Fandament architects. Představa o dispozičním řešení byla poměrně jasná, konkrétní řešení však přenechal architektům. Ti tak dostali volnou ruku po celou dobu práce na interiéru.
Proměnu stavby pojali jako průnik starého s novým. Původní vstupní dveře nechali architekti zrenovovat a použít jako dveře na toalety. Prostor v hlavní části nad barem je otevřený až do krovu, takže návštěvníci mohou obdivovat přiznané konstrukční prvky.
Krov je sice nový, svým provedením však odkazuje na původní tesařské řemeslo. Nové vyřezávané prvky respektují podobu původního krovu. Celý interiér pak doplňují zajímavé detaily v podobě použitých prvků nebo materiálů.
Moderní černé drátěné lustry s industriálním charakterem přejímají podobu starých lamp, tmavě modrá barva indigo na vlnitém štuku zase připomíná stylově převzatou hrubou omítku z vesnických domů. Bar nechali autoři projektu obložit nahrubo opracovanou místní žulou, která reflektuje hrubost a surovost horského prostředí.
Prostor restaurace SOU100 na Žižkově vznikl vybouráním příček a spojením dvou bytů, obchodů a sklepa v prvním podzemním podlaží.
Restaurace na Žižkově vznikla místo sklepa a bytů v přízemí
Vytvořit na pražském Žižkově v činžovním domě z konce 19. století zajímavý interiér restaurace SOU100 spojením sklepa, dvou bytů a jednoho obchodu, to byl úkol pro architekta Luku Križka ze studia IO.
Měl vytvořit interiér, který by ladil s vytříbeností tradiční české gastronomie a vysokou kvalitou českého piva a aby si zákazník společně s chuťovým požitkem odnesl i estetický prožitek z originálně navrženého prostoru.
Nábytek byl vyrobený na zakázku, pouze židle jsou od tuzemského výrobce TON.
Kuchyň, zázemí a sociální zařízení pro hosty jsou v prvním podzemním podlaží, kde byly původně sklepy. Samotný prostor restaurace je v prvním nadzemním podlaží, která musela být řešena ve dvou úrovních. „Nohy“ zaměstnanců šetří takzvaný gastrovýtah, kterým se jídlo dopravuje ze suterénu do přízemí.
Nábytek byl pro tento prostor individuálně navržený a vyrobený pouze z přírodních materiálů, výjimku představují pouze židle ze sériové výroby značky TON. Odkaz inspirovaný českou pivní kulturou představují stylizované plastové přepravky na lahve, kterými jsou vtipně obloženy stěny restaurace a plochy výčepu.
Během dvouleté rekonstrukce se v domě U Tomana odkryly a zrestaurovaly historické cihlové klenby.
Unikátní rekonstrukce domu, kam chodil i Vladimír Menšík
Vila Tugendhat, ale i Velká cena motocyklů či vězení na Špilberku, to vše inspirovalo architekty při proměně slavného domu U Tomana na brněnském náměstí Svobody. Na proslulé cukrářství, kterému dal majitel kdysi své jméno a kde jeho syn pak jako první kavárník v Brně začal čepovat pivo, navázal současný majitel konceptem restaurace s pivovarem a Apartmány U Tomana.
Dům byl postavený už v roce 1899 podle projektu architekta Osvalda Polívky, který je autorem například slavného pražského Obecního domu či Nové radnice na Mariánském náměstí.
Během rekonstrukce podle projektu studia a53 architekti vznikla restaurace s vlastním pivovarem o ploše více než 400 m2 v jednom podzemním a dvou nadzemních podlažích. Druhá část zadání pro architekty se týkala pěti pater nad restaurací, která vyplnily apartmány k dlouhodobému i krátkodobému pronájmu, stylově navazující na restauraci.
Exteriér domu U Tomana
Za pomoci brněnského historika Martina Cibulky dali architekti dohromady informace o minulosti domu, jeho majitelích a známých osobnostech, které někdejší kavárenské prostory pravidelně navštěvovaly.
Na jejich památku vznikl příběh, zhmotněný v textech a dobových fotografiích, které dnes zdobí stěny restaurace U Tomana. Schodiště s epoxidovou povrchovou úpravou, lemované původními mramorovými obklady, nese na stupních jména známých brněnských osobností, které v minulosti po těchto schodech chodily. Nechybějí zde jména Vladimíra Menšík, Jana Wericha, Rudolfa Těsnohlídka, Elišky Junkové ani dalších.
Pokud jde o apartmány, tam autoři pracovali s pěti tématy, která nejlépe vystihují charisma města Brna a jimž byla věnována jednotlivá podlaží. Apartmány ve třetím patře nesou odkaz na světoznámý brněnský okruh Grand Prix, proto v nich atmosféra připomíná auto-moto dílnu.
Čtvrté patro zase navazuje na bohatou funkcionalistickou tradici města. Stavby jako Vila Tugendhat, Hotel Avion, brněnské krematorium a Palác Morava jsou jen zlomkem děl, která dodnes ztělesňují toto nádherné období. Páté patro zastupuje uměleckou tvář města Brna, jeho pestrou divadelní, hudební a výtvarnou scénu. Apartmány v šestém patře byly inspirovány brněnskými kasematy, známým vězením a součástí pevnosti hradu Špilberk.
