Byla to tak trochu blesková akce. „Museli jsme náhle vyřešit krizovou situaci. Bydleli jsme v podnájmu v jedné starší vile na pražském Spořilově. Myslel jsem si, že ji jednou na stará kolena koupím, jenže se změnili majitelé a my si řekli, že už tam nebudeme,“ popisuje začátek anabáze Vladimír Hron.
Okamžitě se dal do hledání s cílem najít pro rodinu vysněný dům. „Chtěli jsme něco vlastního někde poblíž Prahy, ideálně směrem na východ, neboť mám hodně vystoupení na Moravě, abych to tedy měl blízko na dálnici D1. Nechtěl jsem do Říčan, protože tam snad den co den kolabuje doprava,“ líčí bavič.
Při výběru nakonec sehrála roli velká náhoda. „Objevil jsem jeden inzerát přímo od majitelů, další den jsem jim zavolal. Paní se divila a ptala se, jak jsem to našel, protože už to stáhla. Nemohla nikoho sehnat, a tak se rozhodla, že už to nechá na realitce. Hned jsme tam zajeli a to místo nás nadchlo na první dobrou. Cítili jsme se tam moc dobře. Nebylo co řešit, domluvili jsme se rychle,“ uvádí Hron.
Dům s krásnou zahradou byl postaven v roce 2004. „Byl fantasticky dispozičně řešený, což nás naprosto uchvátilo. S majiteli jsme se ale domluvili, že ho nechají prázdný, takže tam zbyly, jak se říká, jen zdi a okna, abychom si interiér mohli předělat k obrazu svému. Dělaly se nové podlahy, zbrusu nové koupelny, které jsou naší chloubou, vestavěné skříně, koupil se nový nábytek a další věci. Všude máme LED osvětlení a dům je nízkoenergetický,“ prozrazuje.
Celková přestavba trvala zhruba tři měsíce. „Nastěhovali jsme se sem s obrovskou chutí 19. listopadu 2017, takže je to všechno ještě čerstvé a učíme se s domem žít. Hledáme další vychytávky. Manželka Míša ještě dodělává zahradu. Máme tam dýně, jahody, vinnou révu. Všemu se neskutečně daří. Nedovedete si představit, jak třeba chutná nedělní dýňová polévka z naší vlastní úrody,“ pochvaluje si spokojeně.
V levé části domu jsou dva dětské pokoje s koupelnou a sociálním zařízením, uprostřed obývací pokoj s kuchyní a spíží, v pravé části pak ložnice s další koupelnou. „Takže děti mají své soukromí a nikdo nikoho neruší. Žije se nám tu krásně. Všem se nám tu moc líbí. Já navíc oceňuji, že je dům bezbariérový. Musíme myslet na stáří, že jo,“ dodává s úsměvem.
Postavit k plotně se umí, ne že ne. „Vařím rád. Nejraději lehká italská jídla,“ přiznává.
Co se týče manuální zručnosti, není na tom prý zrovna nejlépe. „To nechávám raději na odbornících nebo na manželce, která je velmi šikovná. Já jsem spíš takový IT specialista, na elektroniku a takové ty věci, v tom jsem kovaný. Ale třeba v kuchyni jsem zdatný, miluji, když vaříme všichni společně i s dětmi. Nevadí mi ani mytí nádobí, příprava jídel, jako je krájení cibule, a podobně.“
Plány do budoucna jsou jasné. „V garáži si chci vybudovat nahrávací studio a uděláme tam i pokoj pro hosty. Mělo by k tomu dojít příští rok,“ plánuje Hron. Přestože je zahrada u domku poměrně velká, výstavba bazénu zatím není v plánu.
„U prvního domu, který jsem nechal postavit, byl luxusní bazén i se saunou. Vypadalo to jako římské lázně. Stálo to nehorázné peníze a já, protože jsem pořád na cestách, se v něm za celou dobu vykoupal asi čtyřikrát. Navíc v létě jezdíme na delší dovolené k moři, takže bychom ho asi stejně moc neužili. Nevylučuji, že si časem pořídíme třeba vířivku, uvidíme... Ale nikdy neříkej nikdy,“ přiznává bavič.
Od Aše až po Žilinu
„Příští rok chystám k dvacátému výročí televizního pořadu Abeceda hvězd, který jsem dělal, velké turné. Bude se to jmenovat od Aše až po Žilinu, 18. ledna začínáme v Aši a 30. prosince končíme v Žilině. Čeká nás minimálně sto vystoupení nejen ve velkých městech, ale i v těch nejzapadlejších vesničkách,“ prozrazuje své plány.
„A druhá hudební věc, kterou chci ještě více rozjet, je můj projekt Queen The Story. S kapelou složenou z vynikajících mladých hudebníků jsme letos vystupovali ve švýcarském městě Montreux na největším festivalu milovníků této legendární skupiny. Sjeli se tam revivalové kapely a fanoušci z celého světa a my měli tu čest tam hrát v hlavním večerním čase od osmi do desíti.“
„Když někdo v té zemi poruší noční klid, který je stanoven na dvaadvacátou hodinu, jde rovnou do vězení, na což nás pořadatel důrazně upozorňoval. Ve čtvrt na jedenáct za námi nadšeně přišel s tím, ať hrajeme dál a ještě nekončíme, že je to úžasné. To nás nakoplo, takže to v příštím roce pořádně rozjedeme,“ dodává Vladimír Hron.
