Signální věž, ve které byl umístěn na svou dobu i poměrně prostorný byt správce, varovala před zrádnými útesy lodě v celém okolí od roku 1872. Na tisíc dopravních lodí s náklady i cestujícími měsíčně komunikovalo se signalisty, kteří přebírali aktuální informace z londýnské centrály a telegrafovali je dál.
Zlom nastal na konci šedesátých let minulého století, kdy modernější technologie vystřídaly signalisty, a v prosinci roku 1969 byla stanice zcela vyřazena z provozu.
Signálka se stala domovem svého posledního zaměstnance a po jeho smrti se dostala na realitní trh. Předloni za ni nový majitel zaplatil v přepočtu dvacet pět milionů korun.
Dnes bílá věž s romantickým cimbuřím slouží jen jako rekreační vilka se třemi ložnicemi a útulným obývacím pokojem a obytnou kuchyní. Společenská část je umístěna v přízemí, na střeše je nově vytvořená rekreační terasa s odpočinkovým koutem.
Právě z terasy se dříve nejvíce komunikovalo s okolo plujícími loděmi. Ani dnes ovšem na vyhlídce nepanuje nuda: moře dál křižuje lodní doprava, ale nevyžaduje od obyvatel signálky žádnou péči.
Na dohled jsou také tuleni či delfíni, hosty zpátky do civilizace vrací pravidelné lety helikoptér pobřežní stráže. V panenské přírodě okolo signální věže roste na šest set druhů rostlin, hnízdí řada chráněného ptactva a žijí známé cornishské želvy. V patře s technickým zázemím, kde byly uloženy signalizační vlajky, jsou dnes tři dvoulůžkové ložnice s rodinou koupelnou.
Nový majitel nechal interiéry zařídit v klasickém staroanglickém venkovském stylu a se zjevnou námořní atmosférou. Na neutrálním podkladu šedých a béžových odstínů kraluje modrobílá přímořská barevná kombinace, v materiálech dominuje masivní dřevo a všechny pokoje jsou bohatě dekorované textilem. Rolety, polštáře, sedačky potahy – vše je vyrobeno z drahých přírodních materiálů přímo ve Velké Británii.
