Dnes byt užívá syn s manželkou, který jej „zdědil“ po rodičích jen s drobnými kosmetickými úpravami.
Původní umakartovou koupelnu nastříkali tehdejší majitelé v té době oblíbeným Variopaintem.
„V bytě dlouho zůstalo vše na svém místě, jen stěny a strop včetně podlahy nastříkal táta v té době oblíbeným Variopaintem se strukturou černošedého kamene. Na část stěny a stropu a na dveře nalepili rodiče kvůli prostorové iluzi pás zrcadlové fólie. Dříve tam bývala ještě pračka, a jak jinak než s vyústěním do vany. Když jsme se chtěli vykoupat, museli jsme přelézat kabely a hadice visící z protější stěny. No, hrůza,“ vzpomíná syn.
Záchod, aby zmizelo dřevěno-umakartové nadělení, natřeli majitelé celý černým latexem. Ze tmy tak zářil jen bílý kombi záchod. Mladý začínající pár alternativních umělců preferující nekonvenční řešení a přírodní materiály se obrátil na architekta Michala Janků s žádostí o pomoc při hledání optimální varianty rekonstrukce koupelny, tedy v dobrém poměru cena-výkon-design.
Rekonstrukce za dostupnou cenu
Mladý pár se rozhodl vybavit si koupelnu kompletně výrobky značky JIKA. Jsou poměrně levné, snadno dostupné a také kvalitní, což si ověřovali mezi známými, kteří měli už přestavby koupelen za sebou.
Pro toaletu využili z nabídky JIKA podomítkový WC modul, do koupelny umyvadlo s nábytkem, sprchový kout, baterie i keramické obklady. Oslovil je set Tigo, nejen díky úsporným rozměrům nebo netradičními tvary umyvadel, ale také výraznou zelenou barvou nábytku. Téměř stejným odstínem zelené si totiž už před časem vymalovali ložnicovou část bytu.
Společně s architektem zkoušeli různé varianty uspořádání nové koupelny. Bohužel tento typ klasického panelákového jádra typu VVÚ-ETA a uspořádání sousedních místností neumožňovaly mnoho řešení. Překvapivě se však i v tomto poměrně malém prostoru našla řada zajímavých dispozic.
Došlo i na mírné „nafukování“, jak si klienti přáli, protože samo jádro je obvykle vestavěno mezi panely s několikacentimetrovou mezerou. Zde to bylo skoro 20 cm, které získali navíc. Pár centimetrů přibylo i posunutím dveří do haly. Uvažovali o rozšíření koupelny na úkor vedlejšího pokoje, zkoušeli propojit koupelnu s toaletou do jedné místnosti, nakonec se však vrátili k základnímu členění.
A to z úsporných důvodů: jejich rozpočet byl přece jen dost limitovaný, ale také s perspektivou, že zde nebudou časem sami. Do koupelny vybral architekt umyvadlo dokonce o šířce 100 cm. Vyvrátil tedy původní představu klientů, že do tak malého prostoru budou muset dát jen velmi malý typ.
Do rohu umístil sprchový kout (Tigo) s ideálním asymetrickým rozměrem 80×100 cm a termostatickou baterií Mio. Zbylo i místo na nezbytný koupelnový nábytek a otopný žebřík.
Vizualizace toalety
Toaleta je vybavena závěsným klozetem. Původně architekt uvažoval se zkrácenou mísou z řady Tigo, která byla navržena právě pro tento typ panelových přestaveb. Díky podomítkovému modulu s bočním uchycením se podařilo získat několik centimetrů v délce navíc. Po odstranění jádra se zvětšila i šířka toalety. Nebyl tedy problém vyhovět přání klientů a zavěsit sem o něco větší klozet Pure, který si vyhlédli v koupelnové galerii Laufen.
Na toaletu architekt doporučil přidat i malé umývátko. Kontrolní dvířka ke stoupačkám a vodoměru se podařilo díky šikovnosti obkladače zamaskovat neviditelně do antracitového obkladu. Mimochodem, obkladač pracoval výhradně s ručním nářadím a úhlovou bruskou, kterou dokázal přesně uříznout jak rovné části, tak kruhové otvory pro baterie a vypínače.
Nepotřeboval žádné speciální vrtáky ani stolové pily s vodním chlazením, což bylo zejména u dlaždic formátu 60×60 cm, navíc s velmi tvrdým slinutým střepem, docela obdivuhodné.
Majitelé se společně s architektem dohodli, že oproti původnímu návrhu ponechají dvě boční stěny (v koupelně a na toaletě) v původním „betonovém“ stavu.
K zelenému nábytku, bílé keramice a chromovaným bateriím si klient vybral béžový patchworkový obklad Sicily. Přestože šlo o použití především na podlahu, trval na obkladu, který má oproti dlažbě menší a jemnější dekor.
Nebyla to kombinace, kterou preferoval architekt, přesto se ukázalo ve 3D vizualizacích, že to spolu s dalšími zvolenými odstíny funguje dobře a odpovídá to celkovému ladění interiéru.
Jako neutrální základ na stěny použili antracitovou dlažbu City 60×60 cm (obě se značkou JIKA). Černý strop a antracitové stěny tak vytvářejí pocit neukončeného prostoru (tedy stejná myšlenka, jako byla na původní toaletě po rodičích).
Prostor se podařilo ještě znásobit úzkým zrcadlem přes celou výšku zadní stěny vedle sprchového koutu. Během bouracích prací majitelé objevili, že za jádrem zůstal neporušený kvalitní původní betonový panel, dokonce ještě s papírovou přelepkou výrobce Prefa Holešovice z roku 1987. Společně se dohodli, že oproti původnímu návrhu ponechají dvě boční stěny (v koupelně a na toaletě) v tomto původním stavu.
Majitelé se společně s architektem dohodli, že oproti původnímu návrhu ponechají dvě boční stěny (v koupelně a na toaletě) v původním „betonovém“ stavu.
Betonové stěrky a imitace betonu jsou v poslední době velmi oblíbené. Je paradoxní, že často za drahé peníze se v moderních interiérech vytvářejí novodobé imitace a na druhé straně ve starých panelových domech, také za nemalé peníze, naopak beton lidé pracně zakrývají perlinkou a štukovými omítkami.
V paneláku někde stačí strhnout tapety nebo jen odstranit jádro a máte čistý originální beton zadarmo. Zde byla nakonec původní betonová stěna ponechána dokonce ve střední hale (původně předsíni).
Co s pračkou
Věčným problémem v koupelnách je pračka. Paneláky původně s pračkou neuvažovaly. Soudruzi předpokládali, že budou fungovat společné domovní prádelny. Ale ty se moc neujaly. Zatímco jinde ve světě tento společný způsob sdílení praček funguje bez problémů, u nás, ať už z důvodu nedostatečné vybavenosti těchto prádelen, nebo jen díky odlišné mentalitě naší společnosti, prostě ne. Architekt proto navrhl dát pračku do kuchyně. Klienti požádali architekta i o návrh kuchyně, kterou plánovali společně s koupelnou přebudovat.
Do kuchyně použili klienti nábytek z IKEA.
Základní vybavení měli vyhlédnuté v prodejně IKEA, takže s řešením pračky zabudované do kuchyňské linky nebyl problém. Obklad na stěnu za linkou dali stejný jako v koupelně a toaletě. Béžový patchwork z produkce JIKA tak designově stmelil oba nově zrekonstruované prostory.
Rekonstrukce interiéru v panelovém domě je vždy náročná práce. Nekvalitně provedené detaily a špatné materiály značně komplikují a prodražují revitalizaci těchto bytů. Zejména podlahy jsou často tak nerovné, že by bylo potřeba vylít vyrovnávací stěrku několik centimetrů, pokud byste chtěli dosáhnout roviny.
Z cenových důvodů se tedy hledají kompromisy a podlaha zůstává, jemně řečeno, trochu živá. Tak tomu bylo i v tomto bytě. Na první pohled však nikdo nic nepozná, protože vinylová podlaha s dřevěným dekorem opticky všechny nerovnosti srovná.
Mladý pár už v nově zrekonstruované koupelně a kuchyni bydlí. Další části bytu ještě čekají na svou definitivní proměnu. Čeká se na peníze, ale hledá se i čas, protože další interiérové úpravy si chtějí dělat svépomocí.
Majitele oslovil set Tigo, nejen díky úsporným rozměrům nebo netradičními tvary umyvadel, ale také výraznou zelenou barvou.
O projektuNávrh: Ing.arch. Michal Janků a klient Dispozice: byt: 3+1 Vybavení: koupelna a toaleta – výrobky včetně keramických obkladů značky JIKA Kuchyň: nábytek Ikea, keramický obklad JIKA |
