Postavila si dřevostavbu na místě bývalé skládky. Teď tu má i zahradu

Malebný kout moravské vesnice, žleb s překrásným výhledem na okolní krajinu, kde si vytvořila svůj domov zahradní architektka Zuzana Mojdlová, nebyl vždy tak přívětivým místem. Bývala tu místní skládka komunálního odpadu. Návštěva byla fotografována pro časopis Moderní byt.

Citlivě a ohleduplně přetvářet půdu je denním chlebem architektky Zuzany Mojdlové. Řídí společnost Green Mole, kterou založila na základě dlouholetých zkušeností v oboru zahradní a krajinářské tvorby, s láskou k umění, architektuře, přírodě, lidem a životu vůbec.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.

Zahrady vnímá jako přirozený životní prostor odrážející charakter svých obyvatel a nesoucí rukopis tvůrce a náladu místa. Cit pro moderní i klasickou architekturu, sledování světových trendů a cestování jí umožňuje vnášet do projektů a realizací jedinečná řešení. To je okamžitě zřejmé i na prostředí, v němž se usadila.

Jak jste objevila tento kout?
Vesnici znám od dětství. Přibližně od 50. let tu bývala skládka místního odpadu. Žleb s krásnou konfigurací terénu postupně zmizel pod haldami sutí, výpalků z pálenice a kuriózních předmětů. V dětství jsem měla ráda povídání o tom, jak zde tatínek sáňkoval a jezdil kolem ořešáků, které tu dodnes rostou a krásně plodí.

Po letech mne oslovil starosta obce s tím, že by potřeboval území revitalizovat. Místo jsem navštěvovala a přemýšlela nad ním. Vzhledem k fantastickým výhledům a klidné poloze ve vztahu k obci jsem se rozhodla, že se pokusím parcelu odkoupit a postavit zde rodinný dům.

Po mnoha dlouhých jednáních mi obec pozemek prodala. Skládku jsem zlikvidovala a území se podařilo začlenit do intravilánu obce. 

V horní části pozemku pak vznikla stavba, která zatím není dokončená. V té době jsem hodně pracovala a pobývala v zahraničí. Změnil se mi osobní život a na celý pozemek i rozestavěný dům jsem zůstala sama.

Stále jste cestovala. Co vás nakonec přimělo zakotvit v této vsi?
Zvažovala jsem, co dál a naskytlo se dost práce i zde. Účastnila jsem se prací na revitalizaci cholerového hřbitova s melioračními úpravami krajiny, zamezujícími, díky intenzivnímu hospodaření, splavování ornice z polí do vesnice.

Po jednom návratu z USA jsem v jiskrném únorovém ránu čekala na pana starostu a pozorovala svůj ojíněný pozemek, kde se pásly srnky. Do dálky jim zářila bílá srdíčka na zadečcích a já jsem najednou pocítila velmi silné sepětí s místem a rozhodla se.

Otevřenému prostoru dominuje bíle natřený dubový stůl (IKEA) a ikonické kovové židle (Pastoe) doplněné kožešinami tibetských ovcí.

Pocházím odtud, jsem holka z vesnice. Stále se mi sice zapalují lýtka a moc ráda cestuji, ale začala jsem plánovat něco menšího, lehčího a mobilního, co bych instalovala ve spodní části pozemku. Rozhodla jsem se pro jednoduchý typový domek, mobilní dřevostavbu z modřínového dřeva.

Musela jsem vybudovat vlastní studnu a elektropřípojku. Odpadní vody řeším jímkou, používám biologické preparáty a recykluji, cesta trvale udržitelného rozvoje je mi blízká. Časem bych byla ráda zcela soběstačná, plánuji solární kolektory a tepelné čerpadlo, které jsem bohužel nezrealizovala před instalací domku a úpravami zahrady.

Jaký domov jste si přála vytvořit?
Přála jsem si domov, který by odpovídal mému způsobu života, vyhovoval mi velikostí, forma japonského pavilonu, a respektoval okolní krajinu. Snažila jsem se vytvořit prostředí, v němž se budu cítit dobře, které bude inspirativní pro práci i místem pro setkávání se s blízkými lidmi a klienty.

Domek o rozloze 60 m² je modifikovaný a přizpůsobený mým potřebám. Přála jsem si maximálně otevřený prostor uvnitř i propojení s okolní přírodou. Výsledná podoba je prací architekta Martina Franka, kterého znám už velmi dlouho. Spolupracujeme a od doby, kdy jsme se poznali, vedeme nekončící dialog o zahradách, bydlení, životní filozofii a radosti z tvorby.
Domek je z východní strany orientován na věž kostela, ze strany západní pak do ovocného sadu a z obou stran je možné využívat prostorné terasy rozšiřující obytný prostor.

Západním směrem je sousední žleb s jemnou modelací horizontu, lehkým náznakem toskánské krajiny s výhledem na letité akáty, které tu kdysi vysadil hrabě Logothetti. Už tenkrát řešil problematiku splavování ornice s ohledem na přívalové deště.

Západně orientovaná terasa zve k odpočinku na sluníčku. Příjemně tu můžete spočinout v koženém křesle Butterfly pod olivovníky.

Akáty mi svými siluetami v zimě připomínají africké baobaby, krásně za nimi zapadá slunce a v pozadí se rýsuje Buchlov a Barborka. Tímto směrem mám i výhled od pracovního stolu. Je to prostor, kde se cítím příjemně a mám klid na práci. Každé místo má svou energii a člověk vnímá, kde se inspiruje, harmonizuje a tvoří.

Co je vám blízké?
Mám ráda velkou čistotu, až symbolický japonský purismus. Martin víc zabydluje, příjemně a stylově. Mou původní vizí byl kompletně bílý interiér. Po četných setkáních jsem si však nechala poradit. Martinovy myšlenky byly nosným prvkem tohoto interiéru. Nakonec tu jsou i tmavé kontrastní barvy, kterým jsem se dřív bránila.

Nápad velkoplošné zrcadlové stěny za celou plochou kuchyňské sestavy se zrodil v Miláně, kam pravidelně jezdíme na veletrh designu, inspiroval mě Piero Lissoni, kterého velmi obdivuji. Pochopitelně jsem se obávala, že bych mohla odrazem v něm sama sebe rušit, ale efekt je ohromující a nerušivý, jeho zvýšenou údržbu zvládám ekologicky, vodou s octem.

Prostor jsem si představovala velmi praktický, čistý a řešený tak, aby na očích nebylo příliš mnoho předmětů a byl maximálně využitý. Toužila jsem po velkém jídelním stolu, kde bych se mohla setkávat s lidmi u dobrého jídla i nad projekty, povídat si, poslouchat hudbu a užívat si výhledy do nekonečné krajiny.

Historická fajáns sloužila kdysi dávno k mytí na zámku.

Bylo třeba zohlednit prostor k sezení i k přípravě jídla a nesměla chybět krbová kamna a prostorné terasy. Další velký stůl je právě na jedné z nich a je využíván celoročně. Samozřejmě jsem si přála pohodlnou postel.

Ráda jsem obklopena osobními předměty, které mne provází životem. Například historická fajánsová mísa, kterou jsem objevila ve starožitnictví, pravděpodobně sloužila k mytí někde na zámku a nese stopy používání, nebo starobylé příbory, které jsem dostala od prarodičů do výbavy. Dříve jsme je používali jen o Vánocích. Na skládce jsem vykopala hrnec z černé pálené keramiky s velmi nadčasovým škrábaným dekorem, jehož střepy jsem slepila a na kuchyňské polici vytváří příjemný dialog se soudobými předměty.

Z cest jsem přivezla drobné plastiky z Ekvádoru a čínské ryté kamenné amulety. Zajímavosti nacházím ve starožitnictvích, na tržištích, ale mám ráda i luxusní designové a umělecké objekty. Dávám přednost přírodním materiálům, proto jsou tu zastoupeny len, bavlna a jemné kožešiny ze Skotska a Islandu. 

Celý domek je stavebnicí. Sedací soupravu lze rozčlenit na jednotlivé segmenty a podle potřeby je seskupit pro větší společnost, nebo komornější sezení u krbu. Podobně kulaté stolečky, které je možné kamkoliv přenést, třeba i ven na terasu nebo do zahrady.

Plánujete ještě nějaké další úpravy?
Určitě budu potřebovat ještě stínící plachty na terasy. Zatím prostor uzavírám bílými interiérovými roletami, které po spuštění vytvářejí efekt posuvných stěn japonských pavilonů. Pozvolna dotvářím také zahradu. Jsem časově hodně vytížená, často cestuji a celý pozemek má 4 500 m².

Základem každé zahrady je citlivá a kvalitní práce s modelací terénu a respektováním vztahů k okolní krajině a prostředí, v němž se nachází. Ve své zahradě, která má výrazné převýšení, jsem realizovala terénní modelace vycházející z jemného vlnění krajiny moravského Slovácka. Zachovala jsem původní stromy a keře, které vzhledem ke stáří potřebovaly zdravotní řezy a ošetření.

Mobilní dřevostavba z modřínového dřeva skvěle zapadá do zahrady, která přirozeně navazuje na okolní krajinu.

Cílenými výsadbami nových přírodních keřů jsem z okolí odclonila některé objekty, takže nyní zahrada volně navazuje na okolní krajinu a splývá s ní, čímž její prostor získal dojem nekonečna. Na plochách je založena květnatá louka, kterou prosekávám cestičky, jejichž vedení každý rok měním, a v centrální pobytové části je rozsáhlá plocha anglického trávníku pro společenská setkávání a hry dětí i dospělých.

Tato lokalita vyžaduje citlivý přístup respektující přírodu a okolní venkovské sady, proto je v zahradě velké množství krásných jedlých dřevin. Naleznete tu dříny, mišpule, plané trnky a jabloně, ořešáky, maliník, ostružiník, kolekci divokých růží, černý bez, byliny. Ptáci ocení rudé plody kaliny, ptačí zob, hloh a nekonečné množství skrýší ve starých stromech. Jsem obklopena divokou přírodní zahradou, kde žijí zvířata, celý rok je plná ptačího zpěvu a od pracovního stolu mohu pozorovat srnky za plotem nebo dravce kroužící v termice nad údolím.

Co tady máte nejraději?
Naprostý klid, autentičnost místa, čistotu přírody. Cítím se tu bezpečně a vím, že sem patřím. Vždy se tu zklidním nejen já, ale i příchozí návštěvy. S nadšením pracuji v zahradě a objevuji novinky, které se sem dostaly náletově. Příroda je autentická a vždy kreativní.

Má zahrada je malou soukromou laboratoří, kde rostliny testuji, díky její historii i orientaci ke světovým stranám má charakter různých stanovišť od suchých stráněk až po místa trvale prostoupená vodou. Zahrada není sterilní, je velmi proměnlivá, stále něčím překvapuje a to mne baví. Příroda sama o sobě nedokáže být kýčovitá.

Na východní terase z modřínového dřeva kralují velký jídelní stůl (IKEA) a staré těžké skládací židličky, které architektku provázejí od dětství.

Tvorba zahrady se vždy odvíjí od dvou nosných momentů. Můžeme ji napojit na okolní krajinu, nebo naopak vytvořit uzavřený vnitřní prostor, jakýsi zelený pokoj, rozšiřující interiér domu a vytvářející naprosté soukromí obyvatel.
Nemohu říct, že některý směr preferuji. Vždy záleží na konkrétní povaze místa, které je samo o sobě, stejně jako jeho majitelé, tou největší inspirací.

Velmi miluji přírodu a také sofistikovanou dokonalost formálních luxusních zahrad. Vzniklé dílo musí být vždy harmonické. Zahrada by nikdy neměla konkurovat domu. Měla by ho vkusně a citlivě obklopovat a být klidnou funkční oázou. Ráda spolupracuji se sochaři a výtvarníky, umění je jemnou strukturou našich životů.

Profesně mě trápí nedocenění zahrad a venkovních ploch jako životního prostoru, náš dům nekončí za dveřmi, naučme se žít v zahradách a vnímat jejich krásu a proměnlivost. Doporučuji investovat do kvalitních a větších dřevin, přemýšlet o prostředí, nechat si poradit, netoužit za každou cenu šokovat exotickými rostlinami a mít na zahradě všechno. Inspirovat se přírodou, jednoduchostí, výtvarným uměním apod. Přistupovat k zahradě s pokorou a uvědomovat si, že je živým organismem.

Slovo architekta Martina Franka

Se Zuzkou to byl zcela jiný typ spolupráce, protože se dobře známe. Domek jsme víc prosklili a otevřeli do zahrady. Díky zrcadlu za kuchyňskou linkou a protějšímu prosklení obvodového pláště domu je z kteréhokoliv místa od stolu vidět krásné okolní panorama. Koncepcí byl bílý klenot obklopený obrazy živé přírody. Bonusem je vzdušnost prostoru, která místu propůjčuje další dimenzi. Vše se rodilo za pochodu, předem nevznikl žádný finální a přesný koncept.

Ing. Zuzana Mojdlová

Narodila se v roce 1974 a vystudovala Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně. Je velmi tvůrčí. Věnuje se realizacím soukromých zahrad v ČR i v zahraničí, také veřejné zeleni, land artu, interiérové zeleni i zimním zahradám. Zajímá se o přírodu, výtvarné umění i hudbu. Ráda cestuje, potápí se a létá.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.