Nadace označila realizace devadesátiletého Došiho za poetické a funkční. Vyzdvihla také, že respektují východní kulturu a zároveň v Indii zlepšují kvalitu života.
Doši pracuje jako architekt, urbanista a pedagog už sedm desetiletí. Navrhl mimo jiné projekt sociálního bydlení Aranja ve městě Indore ve střední Indii. Tento systém domů a dvorků pospojovaný vnitřními cestami obývá přes 80 tisíc lidí.
Architekt o své celoživotní práci řekl, že se snažil „pomoci těm, kteří nic nemají“. Ocenění považuje za poctu své práci i Indii samé. „Za posledních takřka sedmdesát let jsem pracoval ve venkovských oblastech a v obavě o budoucnost Indie jsem navrhoval projekty sociálního bydlení,“ dodal.
Došiho zásadně ovlivnili dva velcí architekti 20. století: Le Corbusier a Louis Kahn. Tato inspirace se podle Hyattovy nadace projevila v objemu užívaných betonových tvarů.
Indický architekt se ale vydal svébytnou cestou: „Díky znalosti a ocenění indické architektury sjednotil prefabrikované části s místními vlivy; jeho architektonický slovník je v souladu s místní tradicí, kulturou i proměnami jeho rodné země,“ uvedl Pritzker.
Došiho práce zahrnují jak betonové bloky domků pro pojišťovnou Life Insurance Company of Indie (LIC) v Ahmadábádu, Došiho domovském městě, tak přírodní křivky tamější podzemní galerie Amdavad ni Gufa.
Zatímco práce mnohých laureátů Pritzkerovy ceny bývají rozesety po celém světě, Doši takřka výhradně pracoval jen v Indii.
