Spousta věcí se doma časem okouká a opotřebuje. Manželé se proto rozhodli pro menší úpravy. Že to ve výsledku bude takový skok, netušili. Interiér totálně změnil vzhled, nyní je klidnější a ucelenější. Inspirací pro původní zařízení v rustikálním duchu byl před lety styl toskánského venkova, masivní dřevo, teplé tóny oranžové a žluté, dokonce pár oblouků nad průchody…
„Lidi k nám chodili jako na zámek, samé mozaiky, parkety, dřevo. Na druhou stranu musím přiznat, že to vypadalo jako v nějakém showroomu. Použili jsme totiž do každé místnosti jinou podlahu,“ říká Miroslav.
I schodišťový prostor se dá využít k odpočinku, stačí pořídit designová křesílka či komodu na zakázku. Kromě schodů odlehčila místnost velkoformátová dlažba.
Přestože je domov nově vyladěn do chladnějších barev, zůstal útulný a proměna trvala jen dva a půl měsíce. Pečlivě připravený harmonogram, prázdný dům a firmy, které spolu dobře komunikovaly, zajistily rychlý a hladký průběh prací.
Čtyřčlenná rodina si na prázdniny zařídila náhradní letní loft u Miroslava ve firmě. „Nic nám tam nechybělo. A teď jsme naprosto spokojeni a dalších dvacet let se do něčeho dalšího určitě pouštět nebudeme,“ shodují se manželé.
Na přání majitelů není spuštěna diskuse.
Do roka a do dne...
Manželé si kdysi chtěli začít společný život v Plzni, odkud pochází Radka. Nakonec zůstali v menší obci u Domažlic. Důvody byly dva: od rodičů získali rozlehlý pozemek, respektive bývalá hraběcí pole, a Miroslav tu také úspěšně nastartoval podnikání.
Mimochodem zdejší krajina na pomezí Šumavy a Českého lesa si zahrála i v Jiráskově románu Psohlavci. Je to kraj, v němž se udržují tradice, kde můžete potkat ženy v krojích nebo slyšet dudáka. „Člověk si rychle zvykne na klid. Kromě komfortního domu máme nově upravenou zahradu, kde se můžeme scházet s přáteli,“ pochvalují si.
Dům s obytným podkrovím postavili před lety za jeden rok, jak říkají, od Václava do Václava. Splnili si přání mít v něm velkou halu.
„Potřebuji kolem sebe prostor. Ani v restauraci mě nebaví malé stolky. Líbí se mi velká auta a ve firmě velké stroje,“ vysvětluje pobaveně Miroslav a ještě dodává: „Původně jsme chtěli postavit bungalov, ale pozemek je ve svahu, tudíž jsme šli do patra.
Co se týká technického vybavení, vybrali to nejlepší. „Tepelné čerpadlo jsme měli první na okrese. Když jsme řešili, čím topit, projektant nás přesvědčil o návratnosti investice. A udělali jsme dobře. Máme podlahové vytápění, aby nezáblo od nohou. Z radiátorů bychom navíc museli dvakrát ročně vyhánět pavouky,“ komentuje výběr Miroslav.
Ideální propojení
„Nejdřív jsme chtěli jen vymalovat kuchyň. Pak jsme přemýšleli o dalších úpravách a oslovili jedno plzeňské studio. Přišel designér, byl hodně kritický a řekl, ať všechno vyházíme. Po čase sám od zakázky odstoupil,“ vzpomíná Radka. Rozhodnutí věci posunout však zůstalo, a tak hledali dál.
Schodišťová hala sousedí s kuchyní. Závěsné skříňky jsou vyrobené na zakázku, součástí nového návrhu byly i výrazné doplňky, například květináč.
Dostali další tip na jiné plzeňské studio, Linie Design Studio a interiérovou designérku Ivanu Slavíkovou. „Víc jsme se s ní poznali, povídali si, jak žijeme. Takže se od nás dozvěděla, že bychom sklo a nerez neskousli,“ upřesňují. Ve studiu jim připravili fotorealistickou vizualizaci, která se jim natolik líbila, že se hned rozhodli pro návrh kompletní proměny.
„Když vstoupíte do domu postaveného v nějaké době, exteriér a vnitřek by měly korespondovat. Proto je v tomto domě z přelomu století neutrální a nadčasové vybavení,“ vysvětluje designérka a manželé doplňují: „Trefila se nám do duše a doporučila spolehlivé firmy. Respektovala, že řešíme i praktickou stránku. Vybrala závěsy se speciální úpravou povrchu, které jednou za rok jen vyprášíme.“
Úměrně tomu volila i ostatní materiály: vinyl na podlahu pokojů a schodiště, do kuchyně, haly a koupelen velkoformátovou dlažbu, poradila s osvětlením, koberci. Manželé si nechali jen původní sedačku a jsou rádi, že nic nevyhodili. Pár věcí rozdali, zbytek nábytku Radka prodala na internetu.
Z původního stavu zůstal sedací nábytek. Skříňky jsou vyrobené na míru, osvětlení i závěsy z interiérového studia. Na podlaze je vinylová krytina v dekoru wengé.
Osvěžující limetka
Dřevo z domu nezmizelo. Je tu, ale v tmavším a elegantnějším odstínu. Žlutou borovici, z níž byl vyrobený nábytek a schodiště, vystřídalo exotické wengé. Ve stejném dekoru je nový nábytek v jídelním koutě od českého výrobce TON, čalouněná křesílka i stůl, což Miroslav komentuje: „Pocházím z pěti dětí, takže jsem trval na velkém stole.“
Kuchyň je učesanější, zmizelo z ní původní barové sezení. Vystřídala je řada praktických řešení a nové materiály. Spíž se vešla do bývalé vestavěné skříně ze strany předsíně, v nice je umístěn pečicí sloup. Pracovní deska je z lamina, parapety vyrobené z tvrzeného kamene Technistone.
Kovová konstrukce schodiště a výplň zábradlí z lanek přidaly na vzdušnosti. Nová lávka spojila schody s dříve nevyužívaným místem.
Stěny nad pracovní deskou jsou obložené sklem Lacobel. Mimochodem jeho limetkově zelená plní funkci jednoho z barevných akcentů. Opakuje se pod televizí v obývacím pokoji či v malé nice sprchového koutu.
Odlehčující kúrou prošlo schodiště. Podílel se na něm také Miroslav. Jeho zaměstnanci ofrézovali schodnice, další firma vyrábějící schodiště schody svařila, nalakovala a instalovala. V Linie Design Studiu vyřešili kromě konstrukce výplň zábradlí za pomoci tenkých nerezových lanek. Novou spojovací lávkou se povedlo lépe využít prostor, schodišťová hala je nyní součástí obytného prostoru, přibyla sem křesílka a komoda s akváriem, v němž spokojeně bydlí i dvě želvy.
Kuchyňská linka je navržena a vyrobena na zakázku, pracovní deska je z lamina, na nábytku se střídá lesk a mat. Opakuje se dekor exotického dřeva wengé a limetkově zelená na skleněném obkladu stěn. Jídelní stůl a čalouněná křesílka jsou od české značky TON. Velkoformátová dlažba přechází do sousední schodišťové haly.
Sklo Lacobel v limetkově zelené použila designérka i v odkládací nice sprchového koutu, jež je součástí prostorné koupelny v podkroví.
