Obléknout si dlouhé šaty z šifonu a krajek, doplnit je kloboukem plným květin a nechat si hospodyní servírovat kávu na porcelánu s orůžičkovanými hrníčky?
Pokud by se naplnila představa studentky brněnské architektury Alžběty Ševčíkové o budoucnosti Arnoldovy vily, mohl by se návrat do doby secese stát realitou.
Podle Ševčíkové se druhá nejstarší brněnská vila v rezidenční čtvrti Černá Pole z 60. let 19. století může stát názornou ukázkou, jak žili lidé před sto lety. A nemusela by se příliš předělávat.
Už před 1. světovou válkou to totiž stihla teta Grety Tugendhat Cecílie Hože poté, co se stala majitelkou nemovitosti, která se nachází v těsném sousedství dnes již opravených skvostů – vil Tugenhat a Löw-Beer.
Budovu zmodernizovala, zavedla do ní elektřinu i ústřední topení a vše vkusně vyšperkovala ve stylu art deco a secese. I když je dnes budova pět let opuštěná a patří na seznam nejohroženějších českých památek, má obrovskou historickou cenu – od dob secesní přestavby se totiž nijak zásadně nezměnila.
A kvůli tomu se do boje o její záchranu pustila skupina brněnských studentů dějin umění a průvodců ze sousední vily Tugendhat.
„Do Arnoldovy vily jsme se dostali poprvé na podzim roku 2016 při Dnech evropského dědictví. To, co jsme tam uviděli, nás nadchlo i zarmoutilo. Snoubí se tu unikátní ukázka uměleckého řemesla a skvěle řešené prostory se zkázou dlouho opuštěného uzavřeného místa a pustou zahradou,“ popsal jeden z iniciátorů Lukáš Václavík.
Do domu se nesmí, do zahrady ano
Průvodci se domluvili s městskou částí Brno-sever, jež má vilu ve správě, a pronajali si zahradu, kterou vyčistili.
„Bylo to maximum možného. Do domu se totiž kvůli narušené statice nesmí. Na zahradě se však dají pořádat akce, aby se o vile lidé dozvěděli,“ dodal Václavík.
Arnoldova vila
|
Díky jejich aktivitě se zdá, že se zatuhlé ledy pohnuly. Brno uvolnilo dva miliony na projekt a podle náměstka brněnského primátora Petra Hladíka (KDU-ČSL) by se mohlo začít opravovat za dva roky.
Spolu s projektem obnovy je ale třeba řešit, čemu bude vila sloužit.
Zamysleli se nad tím i studenti brněnské architektury, kteří kromě už zmíněného zážitkového muzea vidí v objektu třeba centrum pro rodiče s dětmi, ateliér pro předškoláky či muzeum sochařství, řemesel a tradicionalistické architektury, která se soustředila na reprezentativní budovy.
Zahrada by pak podle nich šla využít například na pořádání výstav sochařství, jako letní kino nebo pro další akce pod širým nebem. Nápady studentů jsou až do 1. dubna vystavené v galerii Celnice v zahradě Löw-Beerovy vily.
Jako nejreálnější se jeví myšlenka komunitního centra, kde by se setkávali studenti dějin umění, uměleckých oborů a architektury. „Šlo by o akce zaštiťované univerzitou, která by si vilu pronajala,“ řekla místostarostka radnice Brno-sever Miriam Kolářová (KDU-ČSL), která se v obnově vily angažuje.
Chce to jen vůli a peníze, říká šéf památkářů
Úkol sehnat peníze na rekonstrukci ale zůstane na městě, které chce oslovit Norské fondy.
„Podle odhadů na opravu vily pro mateřskou školu, která v ní působila, by stála kolem 60 milionů korun. Uvidíme, co s tím udělá jiný záměr. Rozhodně bychom ale do budoucna chtěli využít blízkost všech tří vzácných vil, jejichž zahrady sousedí,“ poznamenala Kolářová.
Snahu mladých lidí vítají památkáři. Vila je totiž památkově chráněná od roku 2010. „Jde o mimořádně vzácný objekt. Bohužel má narušenou statiku a základy. Zachránit se ale určitě dá, chce to jen vůli a peníze,“ uvedl šéf krajského památkového ústavu Zdeněk Vácha.
Podle něj se v budově zachovaly třeba funkční litinové radiátory, štukové ozdoby, vyřezávané zárubně, schodiště, původní dlažba a obkladačky, řemenicový systém na venkovní žaluzie, jídelní výtah, rezervoár na dešťovou vodu a na vršku hrázděná věžička z červených cihel.
Na přelomu tisíciletí na domě sice dělníci opravili střechu, ale fasáda je původní. Svědčí o tom důlky od střel na severovýchodním průčelí. „Pocházejí ještě z druhé světové války, nejspíš od vojáků Rudé armády,“ odhadl Václavík.
Významný stavitel zůstává zahalen tajemstvím
Kulturní centrum Josefa Arnolda – spolek, jenž průvodci založili – bojuje nejen o obnovu vily a její zpřístupnění, ale shání i informace o jejím staviteli. A pátrání není snadné.
Přestože Josef Arnold patřil ke klíčovým postavám brněnské architektury 19. století, měl stavební firmu, cihelny, kamenolomy, kamenické dílny a zasloužil se o řadu významných budov v Brně, v mnoha ohledech zůstává zahalen tajemstvím.
„Stavěl například palác Bochnerů ze Stražiska v Přízově ulici, Schoellerův palác na Cejlu, Kounicův palác na Moravském náměstí a podílel se i na opravě katedrály svatého Petra a Pavla, ale o něm se nezachovalo takřka nic. Dokonce ani jeho podobizna. Je to takový brněnský Jára Cimrman,“ odtušil Václavík.
Arnold měl údajně bustu na Ústředním hřbitově. Kde je nyní, však nikdo neví. „Hledáme v archivech, ale ten důležitý v Mečové ulici na konci 2. světové války shořel. A tak se chceme vydat do Vídně a pátrat tam,“ doplnil Václavík.
