Je jasné, že cvičit na hudební nástroj v bytovém domě bude vždy problematičtější než v rodinném domě. Málokdo ze sousedů nabude pocitu, že opakovat jednu a tutéž stupnici stokrát za sebou je dostatečně zábavné, i kdyby byla virtuózně provedená.
Jisté je jenom to, že u cvičení na některé nástroje bývá nespokojenost sousedů nižší, například u houslí. Ovšem cvičit v paneláku na akustickou bicí soupravu se většinou rovná vzbouření všech ostatních obyvatel.
Aby se zvuk nedostal ven
Akustické panely: dozvuk místnosti si lehce upravíte nalepením akustických pěnových panelů.
Než začnete uvažovat o odhlučnění své zkušebny, uvědomte si, že zvuky se nejvíce šíří konstrukcemi, tedy cihlou nebo panelem. Dále je třeba zamezit šíření hluku vzduchem. Je tedy třeba zatlumit také dveře, okna i ventilaci.
Okna zatlumíte přidáním vrstvy skla, těžkým závěsem, případně okenicemi. Dveře vyměňte za těžší a bytelnější. Zárubně doplňte o gumové nebo silikonové těsnění. Jestli máte běžné lehké bytové dveře, které jsou vyplněny voštinou, moc s nimi neuděláte, mají minimální tlumicí vlastnosti. Lze je například oplechovat a do mezery mezi dveře a plech nasypat něco těžkého, co nevibruje. Třeba písek.
Někteří „koumáci“ doporučují na dveře přišroubovat akustické sádrokartonové desky, které zvýší hmotnost dveří a zároveň zmenší i dozvuk uvnitř místnosti. Pokud je to stavebně možné, doporučuje se dveře zdvojit.
Obtížnější je zabránit přenosu hluku konstrukcemi. Všichni znají to otravné „dusdus“, pokud si teenager někde v domě nahlas pouští techno. Z toho je vidět, že konstrukcemi se šíří hlavně zvuky o nízkém kmitočtu. Tedy pokud někdo právě nepracuje v panelu bouracím kladivem, proti tomu nepomůže nic a je to slyšet po celém domě.
Ideální stav je, pokud se zvuky do konstrukce nemohou vůbec dostat. Stěny a strop se doporučuje zatlumit keramickou izolační vatou, která je zároveň opatřena parozábranou.
Na teplejší straně by se totiž mohla srážet vlhkost a objevit se plísně. Je však bohužel třeba počítat s tím, že si obložením místnosti zmenšíte prostor.
Pozor na radiátorČasto se zapomíná, že kov dokonale přenáší zvuky a radiátor se svou velkou plochou je ideálním absorbérem hluku. Ideální by bylo radiátory odříznout, což si v činžovním nebo panelovém domě lze jen těžko dovolit. Rada? Obalit radiátor do polyuretanové „metráže“ či filcu, aby se minimalizoval přenos zvuku. |
Obecně je ještě účinnější, pokud hluku postavíte nějakou silnou a hmotnou překážku. Proto se u profesionálních řešení staví ještě druhý strop. Traverzy pro něj se obalí gumou a opatrně zazdí tak, aby se strop nedotýkal původní konstrukce. Pak se na ně položí třeba hurdysky nebo jiné stropní desky, které se omítnou stejně jako původní strop. Podobně by šlo postupovat i u stěn. Na izolační podložky postavit nové příčky. To však doma nikdo amatérsky dělat nebude.
Funguje také předstěna, kdy se na zeď nalepí akustická pěna. Na předsazenou sádrovou stěnu se pak z vnitřní stěny nalepí další vrstva akustické pěny, aby vznikla vzduchová mezera.
Pokud zkoušíte na bicí nebo baskytaru, budete si muset poradit i s podlahou, do které by se dostávaly nízké kmitočty. Obecně se doporučuje postavit takové nástroje na podložku a tu podložit vrstvou gumy nebo tvrdší pěnou, třeba karimatkou. Stejně tak je třeba postupovat i s pianinem nebo klavírem. Nožky se musí podložit. Vlastně by bylo ideální do místnosti vestavět novou místnost tak, aby byla pružně uložená, aniž by se jakkoliv natvrdo dotýkala původní místnosti.
Hudebníka zajímá vnitřní akustika
V první řadě je třeba odlišit dvě zásadní odlišnosti. Když si stavíte zkušebnu, ať už v garáži rodinného domku nebo v pokoji paneláku, jde o dvě odlišné věci. Hudebníka zajímá především, jak se podle hudby, kterou provozuje, bude ve zkušebně cítit. Kdo trénuje hlas nebo housle, potřebuje jistou míru dozvuku, aby se mohl cítit jako v koncertní místnosti. Je pochopitelné, že varhaník takového dozvuku v malé místnosti vzhledem k velikosti nikdy nedosáhne.
Pro pohlcení dozvuku se nejvíce používají akustické panely. Nemá cenu se honit za co nejkratším dozvukem, který se někteří lidé pokoušejí „dohonit“ množstvím vaty, filců, koberců nebo závěsů. Přehnaně přetlumený prostor působí tísnivě. Nástroje v něm neznějí, místo zpěvu křičíte.
Elektronické piano s dynamickou kladívkovou klávesnicí můžete mít i v „bytovém“ provedení s pedály jako na akustickém pianu.
Mívají difúzní, tedy rozptylový potenciál. Většinou však nemají zvukově pohltivé vlastnosti. Mají cenu jen pro úpravu akustických vlastností uvnitř, nikoliv však směrem ven. Navíc působí spíše jen na vyšší frekvence zvuku, takže pokud hledáte způsob, jak uchránit své sousedy, oblíbenými levnými platy od vajíček, kterými pobijete zeď, to nespravíte.
V bytě rozhodně nemá cenu se zabývat stavbou takzvaných kmitacích panelů, které dokážou utlumit nízké frekvence. Ty se staví ve studiu, kde je třeba zlikvidovat vlnění, které by mohlo pokazit nahrávku. Znáte je i z místností, které jsou obloženy třeba přírodním kamenem a kde architekt chtěl dosáhnout toho, aby se utlumil zvuk v místnosti, například ve foyer kulturních domů nebo kin.
Nejlepší je cvičit potichu
Do pokojíčku v panelovém domě neumístíte křídlo, ale i menší pianino dokáže sousedy pěkně potrápit. Pokud chystáte své dítě na kariéru klavíristy, zvažte, zda pro tento účel místo „pravého“ klavíru raději nezvolit jeho elektronickou variantu.
Zvolit lze i klávesové provedení na stojanu. Možná se vám bude hodit, až budete pořádat svůj koncert na školní besídce.
Starší pianino lze koupit zhruba od dvaceti tisíc korun (podle stavu i víc), úplně nové elektrické piano s vyváženou „pravou“ dynamickou klávesnicí stojí podobně, nemluvě o starších levnějších nástrojích. S tím, že úroveň hlasitosti v místnosti si můžete řídit sami.
Někteří učitelé klavíru nejsou touto variantou nadšeni, tvrdí, že žák má pracovat s akustickým pianem, kde se učí tvořit tón. Ale v reálných podmínkách bytového domu, kdy ještě mnoho let sousedé budou slyšet vše, jen ne umělecký přednes, je to rozumný kompromis. Ostatně koupě se učitel může účastnit s žákem a jeho rodiči, aby pomohl vybrat nástroj, jehož klávesnice bude skutečně na úrovni.
U jiných nástrojů bývá daní za ztlumení zvuku zničení pocitu ze hry, ale kontakt s nástrojem zůstává zachovaný. Například u houslí se používá těžké dusítko, někdy nazývané hotelové. Žádný zázračný pocit z hraní se nekoná, ale máte v ruce svůj nástroj a prsty nezlenivějí.
Podobná dusítka se prodávají i na klarinet nebo saxofon, známý je výrobek Saxmute, který je dvoudílný a výrazně omezuje zvuk. Je to však stejné jako u houslí: zvuk není plnohodnotným zvukem nástroje, ale nátisk jím lze procvičit.
U trumpety se dusítka obecně používají spíše pro změnu tónu a stylu hry, ale pokud už hudebník zaplatí 50 tisíc korun za dobrý nástroj, možná by se mu vyplatilo přidat ještě pět tisíc a koupit dusítko Silent brass, které nejenže ztlumí zvuk, ale zároveň si do sluchátek lze pustit reálný zvuk trumpety, navíc obohacený i dozvuk, takže si pak může připadat jako v koncertní síni.
Bicí pady nahradí pro cvičení nejen akustickou bicí soupravu, ale hlavně sousedé vás nebudou slyšet.
Bubeníci mohou na doma vyměnit svou akustickou bicí soupravu za takzvané pady, které dnes už nestojí desetitisíce a je na nich možné naladit libovolné dodávané zvuky.
Horší to mají lidé, kteří potřebují cvičit na dnes oblíbený Cajon, což je jakási bedna, na které se sedí a tluče rukama do rytmu. Zde by mohlo pomoci provést předešlá stavební opatření s tím, že by se nástroj položil na podlážku podloženou izolační vrstvou.
