Partička jedenácti podnikavých lidí, ve které jsou dvě rodiny s malými dětmi, mladé páry i starší samotáři, je různorodá a s odlišným zázemím. Je v ní ekonom, lidé zapálení pro design a architekturu, ekolog i bezpečák.
Půl roku trvalo, než se dohodli, co od bytového domu očekávají. Následně oslovili architekty Woutera van Alebeeka a Erika de Vriese z amsterodamského studia WE architecten s přáním na komfortní, ale nekonvenční domov. Ještě v ten samý rok začali na městských pozemcích, přímo u říčního kanálu, přivádět svůj sen do reality.
Svépomocí vznikl městský dům s elegantní cihlovou fasádou a výraznými oblinami velkých oken, ve kterém je celkem sedm domácností: dva byty v přízemí propojené se zahradou, čtveřice loftů v prvním a ve druhém patře a jeden střešní apartmán. Byty mají výšku pět a půl metru a poskytují majitelům dostatek kreativity a možností při jejich zařizování a přizpůsobování prostoru.
Architekti cíleně pracovali s několika různými scénáři toho, jak se bude byt proměňovat podle aktuálních potřeb majitelů v průběhu let. Zatímco v roce 2013 seděli nad plány kupříkladu s mladou dvojicí, může mít pár do deseti let dvě malé děti a nároky se opět změní za dalších dvacet let, kdy potomci vyletí z hnízda a partneři se budou více věnovat vlastním koníčkům.
Byt se tak snadno může svobodně transformovat z lifestylového loftu na čtyřpokojový rodinný byt, ve kterém každý člen nalezne soukromí, přes napůl byznysové bydlení s poloveřejnou pracovnou až k ateliérovému bydlení.
Charismatické byty s výhledem na řeku Amstel jsou zatím skromně vybaveny podle vkusu jednotlivých majitelů. V bytech jsou různorodé podlahy: převažují snadno údržbové lité společně s plovoucími, v jednom z bytů je i celoplošný koberec.
Jedním z nejvýraznějších prvků je široké dvojité schodiště z masivního dřeva v bytě Toma a Szilvie, uprostřed kterého je dlouhý pracovní stůl. Celek působí až divadelně, jako jevištní záměr scénografa. Krásnými průhledy disponuje i byt Wilmy, která kruhovým oknem z koupelny v patře shlíží do obytné kuchyně v přízemí.
Architekti cíleně pracovali s několika různými scénáři toho, jak se bude byt proměňovat podle aktuálních potřeb majitelů v průběhu let.
Majitelka jednoho z bytů, střešního penthousu, univerzitní profesorka psychologie, Marijke van Puttenová, potvrzuje v rozhovoru pro severoholandský kraj, který byl v projektu pozemkově zainteresován, jak náročná cesta ke společnému bydlení byla.
„Věnovali jsme společným návrhům a plánům celé večery,“ popisuje konzultace s architektonickou kanceláří a říká, že se nevyhnuli ani problémům. Jako nejnáročnější se neukázala vzájemná kooperace mezi obyvateli, ale obyčejné vyjednávání s jednotlivými dodavateli.
Parta vlastníků si porozuměla snadno, společné bydlení s historií jim tak činí radost. Marijke van Puttenová zdůrazňuje, že od začátku bylo důležité, aby všichni měli rozdané úkoly a oblasti, za které nesli zodpovědnost a byli na nenadálé zádrhele připraveni i finančně.
To je společně s časem nejdůležitější recept na společné stavění, které vřele doporučuje. Výborní sousedé dokážou život mimořádně zpříjemnit, stejně jako ti špatní každý den otrávit.
