Stavební úřad sice všechny výhrady sousdedky shledal jako bezpředmětné, ale vždy to prodloužilo realizaci o nějaký měsíc. Projekt stavební úřad totiž posuzoval v územním řízení, měnila se funkce využití prostoru, a to přesto, že byl původně využívaný rovněž jako nebytový prostor. Samotná rekonstrukce nakonec trvala jen tři měsíce.
Prostor pro hru je pro 12 dětí více než dostatečný.
„Na druhou stranu jsem měla dost času připravit si všechny pomůcky, protože jsem chtěla mít školku, která využívá metody italské lékařky Marie Montessori. Dítě v něm začíná cvičením praktického života, které mu pomůže osamostatnit se,“ prozrazuje Irina.
Podle ní totiž v „montessori“ vzdělávacím systému hraje důležitou roli právě takzvané připravené prostředí, tedy místo, kde je vše uspořádáno tak, aby si dítě osvojilo nové poznatky (a to pokud možno bez cizí pomoci), které je povedou k samostatnosti, odpovědnosti a nezávislosti.
Proto v této školce najdete spoustu učebních pomůcek, které pomáhají rozvoji dětí formou hry. Učí je představivosti, manuální šikovnosti, samostatnosti a také jazykům.
Přísné předpisy je nutné dodržovat
To, jak bude školka vypadat, si Irina vymyslela sama, s „úředními“ předpisy jí pomohli architekti Miroslav Stach a Rajko Mečava. Rekonstrukce prostor v přízemí řadového rodinného domu podléhala samozřejmě přísným předpisům, které se na zařízení pro předškolní děti vztahují.
Například záchody a umývárny mají být přístupné ze šatny a denní místnosti dětí, nedělí se podle pohlaví a musí být osvětleny a větrány. Pro pět dětí je třeba jedna dětská mísa a umyvadlo. Umyvadla se umisťují zpravidla ve výši 50 centimetrů.
Přesně jsou dané i plochy v herně nebo pro pobyt a hry dětí na zahradě, na každé dítě se počítá s nejméně 4 m2, totéž pak pro takzvanou denní místnost.
Světlá výška prostoru má mít tři metry, nižší (2 500 mm) lze připustit pouze tehdy, pokud se dodrží kubatura vzduchu, a to 12 m3 na jedno dítě.
Přízemí a zahrada rodinného domu naštěstí takové prostory mohly nabídnout. Hned za hlavním vstupem je kancelář ředitelky a šatna. Tu vyřešil architekt Rajko Mečava jednoduše zavěšenými skříňkami ve dvou výškových úrovních nad sebou a lavicí pod nimi.
Hlavní prostor tvoří herna ve dvou spojených místnostech. Z jedné strany je plně prosklená a otevřená do zahrady s pískovištěm a dětským hřištěm. Na jedné straně herny mají děti „mini“ kuchyňskou linku. Stolky a židličky slouží jak pro hru, tak pro stravování, jednoduché bílé skříňky pro ukládání pomůcek pro výuku.
Umývárna má díky bočnímu světlíku k dispozici i denní světlo, vedle dětských klozetů a sprchy tu nechybí umyvadla, u nichž má každé dítě i svůj vlastní kartáček na zuby a pastu. Bez jakéhokoliv pobízení si po každém jídle děti chodí vyčistit zoubky, je to pro ně už automatická záležitost.
Tři klozety by vystačily pro 15 dětí, ale majitelka školky se rozhodla nepřekročit tucet žáků.
Zubní kartáčky a pasty používají i nejmenší děti samy a bez pobízení.
Přípravnou kuchyň odděluje od herny posuvný panel, navazuje oddělený vstup pro zásobování. V umývárně a dětské kuchyňce jsou použity speciální termostatické směšovače, které zabezpečují konstantní teploty a zabraňují opaření.
V celém prostoru převládá dřevo v bílé barvě a dekor přírodního dubu. Jako barevný akcent zvolili architekti zelenou barvu, například na radiátorech či na obkladu za pracovní plochou v kuchyňce. Děti si užívají i zahradu s pískovištěm, které lze zakrýt posuvným dřevěným krytem.
Školka Limetka v přízemí rodinného domu se stará maximálně o 12 dětí. „Víc bych ani nechtěla, i když zde mám dvě učitelky. Můžeme se dětem opravdu věnovat a mají zde i dostatek místa,“ říká Irina.
Za svým snem si šla sice docela dlouho (dcery už chodí do základní školy), ale je ráda, že se do přestavby a provozu školky pustila. Její nápad by mohl inspirovat i další.
Manuální šikovnost lze rozvíjet pomocí speciálního dětského šroubováku, další pomůcky slouží pro rozpoznávání tvarů nebo představu o množství. .
Chytrá pomůcka, která učí děti rozpoznávat prsty na rukách. .
