Obyvatelům ostrova Terschelling byla ekologická stavba domů odjakživa blízká. Spořiví Nizozemci vždy rádi využívali již jednou zpracované materiály. K budování domů používali vše, co se na ostrově vyplavilo z moře: stožáry z vraků lodí, dřevo a plechy přepravních kontejnerů. Mnohé takto postavené domky stojí na ostrově dodnes.
Terschellingská tradiční architektura i unikátní přírodní krásy ostrova byly velkou inspirací při navrhování víkendového domu, který si u amsterdamského studia Marc Koehler Architect společně objednali dva bratři.
Projektový tým ve složení Kasia Heijermanová, Miriam Tocinová, Anna Szcsureková, posílený mladým českým talentem Jakubem Žohou (jeho zajímavá rekonstrukce bytu ve Vršovicích zde), vedl architekt Carlos Moreira.
Vznikl víkendový dům, který ani přes svou neobvyklost nepůsobí nepřijatelně či povýšeně, jak vůči přírodě, tak svým sousedům.
PR manažerka studia Mariana Rebelo Fernandesová říká: „Majitelé chtěli mít na pláži loftové bydlení. Nejen že jsme přání splnili, ale kromě toho se nám podařilo dostat do designu celého domu přírodu, která ho obklopuje.“
Nejde jen o velké prosklené plochy, ale také volbu nejvhodnějších materiálů a barevnost. Nejen dřevěná fasáda, ale i interiérové vybavení, odstíny textilií nebo obkladu krbu, vycházely přímo z barevnosti písku pláží, místních trav a samozřejmě moře. V domě je tak k nalezení kompozice kovově stříbrné, okrové a pískové, bronzových, zlatých a trávových tónů.
V nejnižším patře prázdninové vily o rozloze 180 metrů čtverečních jsou tři samostatné a členité ložnice se sociálním zázemím a šatnami. Přímo z postele tak lze vyběhnout na pláž. Ložnice díky své poloze poskytují zcela klidné spaní. Dům pokračuje otevřeným plánem obytného prostoru, který propojuje schodiště připomínající procházku přírodou mezi dunami. Jednou stoupáte výš, podruhé zase níž.
Dům pokračuje otevřeným plánem obytného prostoru, které propojuje schodiště.
V mezipatře je čtenářský koutek s knihovnou, v nejvyšším kuchyňský kout propojený s jídelnou a posezením v obývacím pokoji. V kuchyni nechybí velká televize a od dřezu se nabízí krásné výhledy na pláž. V interiéru převládají přírodní materiály, symbolickým centrálním prvkem je monumentální a přesto jednoduchý krb.
Ložnicím dominuje beton na stěnách, barvy jsou v uklidňující paletě šedé a bílé. Doplňky a svítidla zvolil nizozemský architekt Koen Vieugel v čirém skleněném designu, který nenarušuje již tak poměrně dost komplikovanou strukturu interiérů. Oživením je také závěsné plastové křesílko Ball Chair od finské designérské ikony, návrháře Eero Aarnia. Křesílko navrhl pro finskou firmu Asko již v roce 1963.
Prostory jsou elegantní a velkorysé. Díky rozsáhlému prosklení nejsou v domě tmavé a pochmurné kouty. Rám okna je z hliníku, stejně jako u zbylých oken v domě. Jiný výraz mu dodává pokračování laťového obkladu fasády, které velkou prosklenou plochu neobvyklého tvaru skvěle začleňuje do fasády. Ta celá vznikla za pomoci hliníkového systému Reynaers.
Dům stojí na severonizozemském ostrově Terschelling.
Na první pohled dřevěné fasádní panely jsou vyrobeny z křížem lepeného dřeva (CLT), byly řezány laserem ve speciálním programu BIM a jejich výroba byla blesková: nepřesáhla dva týdny.
Panely vyžadují minimální údržbu a léty užívání bude dům nabírat šedavou patinu. Díky klidné a skromné barevnosti nikterak nenarušuje svým odvážným tvarem okolní klasické prázdninové domky se sedlovými střechami v červené a zelené barvě.
Dům je postavený z trvale udržitelných materiálů. Stavba byla dokončena v roce 2014 a výsledkem je energeticky vysoce úsporný dům, který v létě poskytuje chladivé přístřeší redukcí tepelného příjmu a v zimě nedochází k významným tepelným ztrátám. Dům mezi dunami tak zanechává minimální ekologickou stopu. Stavba se již pyšní dvěma oceněními, cenou výrobce hliníkového systému Reynaers a národní cenou Bouwprijs 2015 v kategorii „Talent budoucnosti“.
