Manželé dům postavili podle vlastních představ svépomocí už v osmdesátých letech minulého století. Časem jej upravovali, ale nestačilo to, přáli si zásadní změnu. Zvažovali dokonce i stavbu nového domu na jiném pozemku. Nakonec se pustili do radikálních úprav své téměř třicet let staré nemovitosti.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.
Na základě dobrých osobních zkušeností svěřili návrhy do rukou architekta Martina Franka ze studia Deconcept a realizaci stavební společnosti Termil z Jablonce nad Nisou. Ta v čele s Liborem Milotou a s týmem lidí byla jejich oporou po celou dobu náročné realizace. Dílo předala ve velmi dobré kvalitě.
Jaká byla vaše představa?
Ladislav: Přáli jsme si do domu přivést víc světla, také jsme potřebovali vytvořit maximálně bezbariérový prostor a eliminovat schody. Rovněž jsme kladli důraz na provoz domu, komfortní technologie a finanční úspory. Přestože šlo o rekonstrukci, docílili jsme parametrů pasivního domu. Interiér je částečně ozvučený a ovládáme jej pomocí elektronického zařízení pro inteligentní domácnost. Do navrženého konceptu jsme zasahovali minimálně, nechali jsme architektovi volné ruce. Získal si nás hned prvním návrhem. Pak už vše běželo hladce, průběžně jsme konzultovali jen některé detaily, například jsme si přáli konkrétní značku kuchyňských spotřebičů.
Prostoru dominuje kožená rohová sedací souprava.
Šest židlí čalouněných kůží umožňuje pohodlné sezení u stolu zhotoveného na míru.
Věra: Toužila jsem po paletě světlých přírodních odstínů. Velmi se mi líbí kombinace různých béžových tónů s bílou barvou. Osobně jsem si přála hodně úložného prostoru, co nejvíc vestavných skříní. Když přijede třeba dcera s manželem a vnučkou, je tu dost pohodlí i pro ně. Mají tu vlastní zázemí s ložnicí i koupelnou. Také jsem si představovala velkou sedací soupravu, stejně tak jídelní stůl uvnitř i venku na terase a hodně důležitý pro mě byl i přesun prádelny ze suterénu do přízemí.
Jak jste spokojeni se schodištěm? Vzhledu interiéru může hodně ublížit, pokud s ním příjemně nesplyne nebo se nestane jeho atraktivní dominantou.
Ladislav: Než jsme oslovili architekta Franka, dost jsme se s ním natrápili. Zvažovali jsme různá lanka, skleněnou podestu a další změny, které jsme následně zavrhli. Schodiště v interiéru přece jen tak nepřehlédnete. Nechtěli jsme, aby bylo příliš mohutné a upoutávalo pozornost, ale muselo být stabilní a bezpečné. Výsledek předčil naše očekávání.
Do lůžka s nebesy se k babičce v její ložnici ráda přitulí i vnučka. Je tu i pohodlné křeslo a klavír, na který společně rády hrají.
Věra: Oříškem bylo také umístění televizoru. Nebylo žádoucí, aby nám při vstupu do obývacího pokoje padl zrak přímo na něj. Proto je rafinovaně skrytý za bílým zasouvacím panelem.
Z čeho jste nadšení?
Věra: Ze všeho! Z domu i zahrady. Je stejně skvělá jako dům. Opravdu si užívám dobře vybavenou kuchyň. Ráda vařím na indukční desce speciálně vytvarované pro pánev wok. Tu jsem si moc přála stejně jako vestavný kávovar, abychom si mohli připravovat espresso. Nedám dopustit na pračku a sušičku, které mám nyní v přízemí víc po ruce. S vnučkou si užíváme nevšední lůžko s nebesy a hodně oceňuji i příjemné prostředí koupelen. Náš dům miluji.
Ladislav: Nejvíc mě překvapilo, jak si architekt poradil se suterénem. Proměnil jej v úžasné wellness centrum, kde využíváme saunu i prostor pro odpočinek. Rád zde sleduji sportovní přenosy. Těší mě, jak nám moderní technologie zpříjemňují život, jak ho inteligentní systém usnadňuje, ale hlavně jak praktický a pohodlný interiér a krásné prostředí kolem náš život ovlivnilo a zkvalitnilo. Dává nám spoustu energie a chuť do života.
Šatna je kompletně vybavena nábytkovým systémem italského výrobce Rimadesio.
Ložnici pro hosty dominuje čalouněné lůžko s vysokým čelem.
Slovo architekta
„Původní dům působil stísněným a ponurým dojmem. Snažil jsem se jej vyčistit, maximálně otevřít a jednotlivé prostory vizuálně propojit. Podařilo se probourat i část stropu nad přízemím. Tím jsem vytvořil vzdušnou galerii nad obývacím pokojem pro umístění soch a obrazů,“ říká architekt Martin Frank.
Obě podlaží propojuje ocelové schodiště s dřevěnými stupni. Svou bílou barvou prostor nepohlcuje, ale odlehčuje. „K prosvětlení jsem použil světlou, až skandinávskou paletu barev, od bílé přes smetanovou až po šedou, na dřevě i kameni, v kombinaci s etnickým uměním a artefakty. Rovněž exteriér domu s šedou patinou dřeva na fasádě a terasách s proutěným nábytkem je barevně propojený s interiérem a stává se v létě jeho součástí a dalším obytným prostorem,“ dodává architekt Frank.
Pracovní stůl zhotovený na míru zdobí tři vyřezávané sošky z Etiopie..
