Martin Leitgeb začal v 90. letech prodávat značková pera Parker. „Lidé ani nevěděli, že něco takového mohou chtít. V principech prodeje se za těch patnáct, dvacet let nic nezměnilo, ale lidé si uvědomili, že nechtějí peníze utrácet slepě. Hledají v nákupu smysl,“ vysvětluje důvod, proč se z byznysu s kancelářskými potřebami přeorientoval na špičkový design.
Při stavbě a zařizování domu a chalupy nebyl spokojen s nabídkou služeb tuzemských studií a prodejen, tak sem začal značkový nábytek a doplňky dovážet. V showroomu Stockist vám neprodají zařízení domácnosti, ale proberou s vámi váš životní styl, navrhnou různá řešení a vybrané kusy klidně zapůjčí domů, abyste zjistili, jestli vám skutečně vyhovují.
„Při prodeji nábytku je důležitý hlavně servis a schopnost porozumět přání zákazníka. Domov si nezařizujete každý den, je důležité mít čas na rozmyšlenou. Mým cílem je získat zákazníka, který se k nám bude rád vracet,“ popisuje svoji filozofii Martin Leitgeb. A tak vznikl koncept prodejní galerie, jejímž primárním cílem není zisk, ale představení tvorby zajímavých autorů.
Galerie z tržnice
O vzniku showroomu rozhodla ještě jedna skutečnost. Martin Leitgeb miluje industriální stavby s historií a nelituje času, prostředků ani práce investované do navrácení jejich půvabu.
Může se hodit |
Pavilon představoval ideální příležitost. Obchodní centrum v bývalé tržnici, které získalo v roce 1996 v Cannes první cenu za design v kategorii nákupních center, přestalo v novém tisíciletí potřebám Pražanů vyhovovat a pomalu skomíralo. Martin Leitgeb se rozhodl navrátit mu původní podobu.
Pavilon nechali zbudovat vinohradští radní v reakci na otevření kryté tržnice na Starém Městě v 80. letech 19. století. Do té doby fungovaly v této čtvrti trhy pod širým nebem.
Zakoupili pozemek s bývalou továrnou na mlýnské stroje a přestavbu haly svěřili architektovi Antonínu Turkovi, který navrhoval veřejné i soukromé stavby v duchu dekorativního historismu s prvky neorenesance. Pro novou tržnici vyprojektoval kovovou konstrukci, tehdy technickou novinku slibující dlouhou životnost a odolnost proti požáru.
Pokud vám střešní oblouky připomínají rozkročení Eiffelovy věže, máte pravdu, inspirace je zde jasná. Tehdejší technickou novinkou byla také klimatizace, která chladila 140 chladírenských boxů v podzemí a poháněl ji parní stroj.
Domov designu. Na místě bývalé tržnice vytvořil Martin Leitgeb galerii designu.
Prohlédnout si jej můžete v přízemí. Dokonce je prý i funkční, i když dnes se o cirkulaci vzduchu stará mohutné potrubí lemující stěny budovy - relikt rekonstrukce z počátku 90. let, za kterou Pavilon obdržel zmíněnou cenu. Dlužno podotknout, že ocenění udílela porota ve Francii, kde se tehdy nákupní centra stavěla na zelené louce jako levné kostky.
V původní tržnici z roku 1903 stálo 98 prodejních stánků zejména s potravinami a prodej probíhal až do 80. let minulého století, i když radnice provoz dotovala a už ve 30. letech budovu chtěla zbourat či přestavět na funkčnější objekt.
Nedlouho po skončení prodeje budova vyhořela a od demolice ji zachránila jen aktivita Klubu Za starou Prahu, který prosadil její zapsání do seznamu kulturních památek. Po revoluci se secesní stavba dočkala rekonstrukce a v roce 1994 z ní vzniklo moderní obchodní centrum s převážně luxusními butiky a kavárnou uprostřed, avšak bez zajištění zásobování.
„Zboží se tehdy vozilo po eskalátorech a výtahem, jednu nakládací rampu vytížil samotný supermarket na půl dne. Chyběly tu také sklady,“ vzpomíná Martin Leitgeb.
Se vznikem dalších nákupních center na okraji i v centru metropole však návštěvnost Pavilonu klesala a dluhy z jeho přestavby, provozu a nájmu se zvyšovaly. Budova totiž stále patří městské části Prahy 2, od níž si ji pronajala společnost Pavilon, a. s.
Tu v roce 2011 Martin Leitgeb se svým kolegou Arnoštem Brožem koupil a pustil se do rekonstrukce s cílem vrátit se k původním konstrukčním a historickým prvkům. Odkryli okna, kudy do budovy proudí denní světlo, a tak na její osvětlení stačí tři lustry - jako v původním provedení. Obnovili ornamenty a florální plastiky na fasádě. Odhalili kovovou konstrukci budovy, která je sama o sobě uměleckým dílem, a obchodům dali jednotný ráz. Harmonicky tak propojili interiér se stavbou.
Na 2 500 m² se střídají obchody s nábytkem, osvětlením, koberci, doplňky a audiovizuální technikou.
Úcta k řemeslu
Čím se vyznačují designové kousky? Vyšší cenou? Novým nápadem? V první řadě je to neotřelý způsob uvažování o funkci a tvaru daného předmětu, dále perfektní řemeslné zpracování a příběh. To vše v sobě spojuje i Pavilon. Při vstupu z Vinohradské ulice si po pravé straně všimněte poděkování firmám, které rekonstrukci provedly.
„Oslovil jsem malé firmy, s nimiž jsem měl zkušenost z vlastních rekonstrukcí. Všichni řemeslníci byli nadšenci, kteří svou práci dělají srdcem. Myslím, že z prostoru je to cítit,“ dodává Martin Leitgeb.
Po překonání všech peripetií se impozantní prostor vyloupl v celé své původní kráse. Galerie po obvodu dávají vyniknout konstrukci i velkolepému volnému prostoru. V přízemí se nachází strojovna s restaurovanou klimatizační jednotkou a Galerie Pavilon, která představuje až do 26. června díla malířů Bohumila Eliáše staršího a mladšího.
Umělecká díla visí i v buticích a nad schodištěm naproti obchodu Mario Wild Flowers, jehož vzrostlé stromy a sukulenty vytvářejí na podestě iluzi přírody. Prvnímu patru dominuje kavárna La Boheme Café s barmanským pultem uprostřed a výrazným svítidlem od Báry Škorpilové.
Posezení tvoří různé židle, lavice a křesílka u stolků známých značek, od pěšího koridoru je oddělují police s knihami a zahrádka. Připadáte si jako v obýváku. Denní světlo měkce prosvěcuje interiér, hraje tu příjemná hudba, obchody volně přecházejí jeden do druhého.
Tím, že se neuzavírají za prosklené výlohy, zvou přirozeně dál. K podívání, pokochání, odpočinku i načerpání inspirace. Báječné místo k zastavení při procházce městem nebo mezi pracovními schůzkami. Prostě jako doma.
