Zlaté koleje v Olomouci. V Německu jsem si připadala jako v klášteře

Studovala jsem v Olomouci a žila na studentské koleji. Pak jsem odjela díky programu Erasmus do německého městečka Göttingen. Ubytovala jsem se na koleji, kde byla většina pokojů jednolůžkových, na rozdíl od olomouckých třílůžáků, píše Gabriela ve svém příspěvku do seriálu Češi v zahraničí.

Pokoj na koleji v německém Göttingenu byl standardně zařízený. Měla jsem psací stůl, židli, postel, police a předsíň s umyvadlem. Záchody na chodbě byly vždy pro polovinu patra, tedy deset pokojů. Sprchy využívali společně muži a ženy. Koupelny byly omšelé a někdo tam stále vypínal topení. Za pokoj velký 16 metrů čtverečních jsem musela zaplatit kauci 200 eur. Měsíční nájem byl 166 eur.

Úklidová služba neexistovala. Za pořádek na pokoji a ve společných prostorách odpovídali studenti. Největší boj se sváděl o kuchyni, která byla stejně jako sociální zařízení společná pro půl patra. Byly zde dva sporáky, lednice a také malé uzamykatelné skříňky, do kterých jsme si mohli dávat trvanlivé potraviny.

Jak se žije na koleji

Každý si žil svůj život a na pokoji se vždy zamkl. Nekonaly se žádné oblíbené chodbové párty, které jsou v Česku tak proslavené a říkali jsme jim chodbovice. Studenti se navzájem nenavštěvují. Ve společných prostorách se nanejvýš pozdraví.

Bydlení v jednolůžkovém pokoji nabízí studentům soukromí, o kterém si v Česku můžeme nechat jen zdát. Němečtí studenti však přichází o skupinové soužití.

V olomoucké buňce o dvou pokojích a šesti lidech znám každého jménem, znám jeho zvyky a koníčky. Z jednoho se formuje budoucí právník, z druhého psycholog. Vznikají celoživotní přátelství, ale i semestrální nenávisti. I to je zkušenost.

Já jsem v Německu navštěvovala pravidelně pouze kolejního souseda Davida, který fungoval jako směnárna. Tu potřebujete v případě, že si chcete vyprat v prádelně v suterénu budovy. Pračky byly dvě a fungovaly pouze na mince v hodnotě 20 centů. Na jedno vyprání jsem potřebovala šest těchto mincí. Pokud jsem si nesla dva koše prádla, potřebovala jsem jich dvanáct. A to nepočítám oddělení barevného a bílého prádla a potřeba prát na různou teplotu. David měl mincí vždycky hodně.

Po půlročním pobytu jsem odjížděla a musela jsem zaplatit 100 eur externí firmě za čištění matrace, potahu, umyvadla, podlahy a okna. Pokud bych ztratila klíče, platím dalších 23,5 eura. Veškerá argumentace v plynulé němčině je zbytečná. Pravidla se musí dodržet.

V Německu na vysokoškolských kolejích musí uklízet sami studenti, a to včetně kuchyně.

Budova německé vysokoškolské koleje v Göttingenu

Na studentských kolejích v Číně klíče nepotřebujete

Po nějaké době jsem se vypravila opět za studiem do zahraničí. Odjela jsem do Pekingu. Na místních studentských kolejích se klíče nepoužívají, pokoj se odemyká čipovou kartou. Koleje jsou ve velké budově, která připomíná hotel. Ubytovat se mohou pouze zahraniční studenti.

Vstupuje se obrovskou halou k recepci, kde sedí tři uniformovaní recepční. Ubytovala jsem se v čtyřlůžkovém pokoji, kde mám dvě spolubydlící z Francie. V pokoji jsou dvě palandy, psací stoly, skříně, rychlovarná konvice, televize a sociální zařízení se sprchovým koutem. Pokoj se jen leskne.

Po měsíci jsem se přestěhovala do dvoulůžkového pokoje, který stojí měsíčně v přepočtu 8 500 korun. Studenti ale mají většinou ubytování hrazené ze stipendia. V ceně není internet za 300 korun měsíčně. Úklidové služba chodí každý den. Uklízí koupelnu, vytírá pokoj, vynáší koše. Jednou za týden se převléká povlečení.

Naše koupelna a pokoj na vysokoškolské koleji v Pekingu

Uklízecí četa nastupuje v dopoledních hodinách, v době, kdy probíhá výuka a studenti jsou na hodinách čínštiny. Občas se s paní pokojskou vídám, když přiběhnu o přestávce pro něco k zakousnutí. Bohužel ale nechce mluvit anglicky. Nikdo zde nechce mluvit anglicky, a tak se od začátku pokouším mluvit čínsky.

Kuchyň na těchto kolejích má jen dva vařiče a rychlovarnou konvici, není zde ani lednice. Skoro nikdo nevaří, protože stravování v blízké menze je velmi laciné. V Číně je jídlo všude, vaření je ztráta času i peněz. Prádelna je v druhém patře a mince nejsou třeba. Pere se na čipy, které se dají zakoupit a dobít na recepci.

Ve srovnání s Německem je zde o mnoho lepší společenský život. Studenti se scházejí v kavárně ve vstupní hale, kde se podává káva a sendviče západního stylu. Žádná rýže.

Výzva do ciziny

Zkušenosti s bydlením v cizině pošlete na adresu: [e-mail] pod názvem Češi v zahraničí. K textu prosím připojte několik snímků svého bytu, pokoje nebo rodinného domu. Zajímavé a podnětné příběhy zveřejníme.

Ze zvědavosti pátrám po podmínkách, ve kterých žijí čínští vysokoškolští studenti. Není překvapením, že nebydlí na pokoji po dvou, nemají televizi ani soukromé sociální zařízení. Na druhou stranu jim jistě nechybí onen týmový duch soužití.

Když sečtu všechna pro a proti, tak na německých kolejích jste sám za sebe. Naučíte se oné samostatnosti. A především se naučíte dodržovat striktní režim, který české administrativě (nejen té vysokoškolské) tolik chybí. Na těch čínských se dennodenně setkáváte se studenty z celého světa a chvílemi si připadáte jako princátko, které opatrovává ona velká Čína. Jste přece z Evropy, musíte být rozmazlováni. To vše ale pod jednou podmínkou: jste v Číně, mluvte čínsky.