O mezinárodním úspěchu Petra Hájka informoval Jiří Horský z Fakulty architektury ČVUT, kde také architekt působí. Piranesiho cena se udílí od roku 1989 ve slovinském městě Piran a je určena architektům z České republiky, Chorvatska, Itálie, Maďarska, Rakouska, Řecka, Slovenska a Slovinska. Ocenění je pojmenováno podle italského umělce a architekta Giovanniho Battisty Piranesiho (1720 až 1778).
Letošní cenu dostala realizace Vinice a lázně v Egeru od Pétera Gerebena a Mariána Balázse, druhé čestné uznání si odneslo Severské centrum v Planici.
Z České republiky byly letos nominovány ještě lipenský Dům chameleon od Petra Hájka, Chata u jezera v Doksech od Pavla Nasadila a Jana Horkého, Městská vila v Praze-Podolí od Josefa Pleskota a Maják a Muzeum Járy Cimrmana v Příchovicích od Martina Rajniše a Davida Kubíka.
Všechny tyto české stavby získaly také nominaci za Českou republiku na evropskou cenu Miese van der Rohe 2015.
V rámci Piranesiho ceny získal z českých tvůrců v roce 2001 čestné uznání ateliér HŠH, kde dříve působil i Hájek, za projekt rekonstrukce Horního náměstí v Olomouci. V roce 2004 byl oceněn Josef Pleskot za projekt českého konzulátu v Mnichově.
Petr Hájek – Hájek architekti, Krkonošské centrum environmentální výchovy ve Vrchlabí
Oceněná stavba
Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí je nová vzdělávací instituce, kterou zřídila a provozuje Správa Krkonošského národního parku.
„Geometrie objektu vychází z geometrie pohoří Krkonoš. Jednotlivé sklony a úhly mají svůj přírodní protějšek. Atmosféru veřejného prostoru dokresluje prosklená boční stěna, skrze kterou je možné sledovat ruch v budově a nepřímo se účastnit přednášek, seminářů a výuky,“ popisuje autor ve své zprávě.
Tvar střechy a stropu odvozený od krajiny Krkonoš představuje názornou ukázku sil, které formovaly geometrii pohoří. Střecha je ve své podstatě abstraktní model, jak chápat základní vztahy jedinečné topografie Krkonoš.
Petr Hájek – Hájek architekti, Krkonošské centrum environmentální výchovy ve Vrchlabí
Stavba Krkonošského centra environmentálního vzdělávání získala již několik ocenění.
Vzhledem ke svému zaměření je logické, že je objekt energeticky nenáročný, pro vytápění budovy bylo využito tepelné čerpadlo. „Měl by příkladně vyjadřovat filozofii správy parku o ochraně a využívání krajiny,“ zdůrazňuje architekt Hájek.
Hlavní nosné konstrukce a stěny podzemní části jsou z přírodního pohledového betonu, vnitřní dělicí příčky a nábytek ze dřeva.
Petr Hájek*1970, autorizovaný architekt |
