Dvojice nizozemských architektů René van der Leest a Sigrid van Kleefová začali s prvními projekty v roce 2003 a za tu dobu získali mimořádné renomé. Vybrala si je i čtyřicetiletá haagská úřednice Rianne, která si pro své bydlení vybrala třídu v nevyužívané školní budově. Developer totiž novým majitelům rozprodával celou školu po jednotlivých třídách.
Po domluvě s architekty padla volba na podkroví. Prostor sice patřil k nejzanedbanějším, ale zároveň byl nejlevnější a architekti jej dokázali zvětšit o 40 metrů čtverečních díky vestavbě patra s ložnicí a koupelnou.
Bydlí ve školní třídě |
„Rianne žije čilým společenským životem. Přála si útulnou oázu, kde bude moci hostit přátele, ale i nerušeně odpočívat a kam se mimo jiné vejde i její početná sbírka módních bot. Velký a přehledný botník byl jednou z prvních položek seznamu,“ popisuje pro iDNES.cz přání majitelky Sigrid van Kleefová. Dalším požadavkem bylo, aby unikátní prostory neztratily své kouzlo a z bytu bylo stále patrné, že to byla dříve školní třída.
V přízemí apartmánu vznikl propojený prostor obývacího pokoje, kuchyně, jídelny a pracovny. Po schodech nahoru lze vystoupat do ložnice a koupelny. Největším zásahem se tak stala vestavba galerijního patra s průhledem do obývacího pokoje. Tuto část rekonstrukce provázelo i táhlé vyjednávání s místními památkáři.
Ti ale nakonec kapitulovali a návrh odsouhlasili. Přesvědčila je i řada dalších detailů přestavby, díky kterým se ujistili, že der Leest a van Kleefová přistupují k budově citlivě.
Majitelka si dnes podle slov architektů otevřením patra ložnice do prostoru celého bytu nemůže vynachválit - získala tak celkem mimoděk nemovitost, která pro ni má ten správný nádech luxusu.
Majitelka (na snímku) nechala v bytě i původní vybavení třídy.
Dominantním prvkem celého bytu se stalo geometrické, temně zelené ocelové schodiště. Na něj a na průhled oknem z kuchyně je Sigrid van Kleefová nejpyšnější. Když van Kleefová přemýšlela o této rekonstrukci, nemohla z hlavy dostat vzpomínky na vlastní školní léta. „Ze základní školy mi nejvíc v hlavě utkvěla výrazná barevnost sedmdesátých let,“ vzpomíná architektka při otázce, proč pro interiér vybrali tak syté a neobvyklé odstíny.
Šedomodré podlahy v obývacím pokoji, kávové v ložnici, červené trámy, zelené schodiště a bordó stěny, oranžový koberec a růžový textil - to může působit značně zmateně. Zdání ale klame, celková kompozice vypadá výborně. Na vlně sedmdesátek se svezly i materiály, na podlaze je například staromódní linoleum.
Majitelka si přála mít domov jako útulnou oázu, kde bude moci hostit přátele, ale i nerušeně odpočívat a kam se mimo jiné vejde i její početná sbírka módních bot. Na snímku je architektka Sigrid van Kleefová.
Majitelka využila i původní zařízení. Školní výuka se promítla do celého interiéru. V rohu obývacího pokoje stojí dnes už dekorativní, ale kdysi plně využívané velké, samostatně stojící staré počítadlo.
Další zajímavostí jsou na zdech v chodbě pověšené staré výukové mapy. Obešly se bez rámů, k zavěšení slouží jen obyčejné dřevěné lišty se šňůrkou, jak je zná každý školák. Televizní stolek je ze staré dřevěné lavice z tělocvičny.
Opomenuta nezůstala ani praktická stránka bydlení. Byt se vytápí podlahové topení napojené na solární panely. Díky tomu se podařilo snížit provozní náklady poměrně velkorysého interiéru na minimum.
