Další pokračování dokumentárního cyklu Šumné stopy tentokrát paralelně sleduje tvorbu rodáka z Lublaně jak ve Slovinsku, tak v Praze. Právě v české metropoli a v Čechách vůbec totiž nacházel Jože Plečnik spoustu inspirace: třeba pro své slavné Trojmostí v Lublani to byla stavba Mánesova mostu v Praze, kdy bylo nutné postavit souběžně vedoucí provizorní lávku.
Fascinovala ho také doba Karla IV., jeho Karlštejn a kaple svatého Kříže. Řadu prvků z těchto míst použil ve svých návrzích zejména pro kostely a církevní stavby. Byl silně věřící, možná i proto jeho kostely patří, vedle lublaňské knihovny, k tomu nejlepšímu, co vytvořil.
U těchto staveb se také držel striktně svého názoru věřícího katolíka: "Ústřední topení v kostele je moderní svinstvo," cituje v dokumentu David Vávra slavného architekta, "není to kino, ani bar, ani divadlo, nýbrž kalvárie." Moderních materiálů se však do církevních staveb nezříkal, na podlahu zvolil třeba přívětivý asfalt. Dnes jsou samozřejmě jeho kostely už ústředním topením vybavené. V Praze je známý především jeho Chrám Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad.
Pro Jože Plečnika však nejsou typické jen velké stavby, kostely, knihovny, vily či mosty, famózním způsobem dokázal ztvárnit i drobnou architekturu. Jeho drobné stavby, lavičky, schody či kašny dokázaly proměnit nudný parter v malé umělecké dílo.
Josip Plečnik: kostel Nejsvětějšího srdce Páně, Praha - Vinohrady, 1928-1932
Další díl cyklu Šumné stopy, které uvádí architekt David Vávra, uvede ČT2 ve středu 6. března v 21:25.
Jože Plečnik1. 1872 v Lublani – 7. ledna 1957 taktéž v Lublani. Díky státnímu stipendiu se v roce 1888 dostal na průmyslovou školu ve Štýrském Hradci, kde studoval truhlářství a příbuzné obory, od dětství totiž rád kreslil. Nečekaná smrt jeho otce ho přivedla k architetkuře – podle názoru matky a staršího bratra byl příliš mladý, aby mohl dílnu převzít. A tak se mohl stát světoznámým architektem. Koncem roku 1920 byl jmenován profesorem architektury na nově založené universitě v Lublani. K nejvýznamnějším dílům tohoto otce moderny, náležejícího ke generaci Jana Kotěry, Josefa Hoffmanna a Adolfa Loose patří: Langerova vila (1901) ve Vídni, Zacherlův palác (1905), kašna Karla Boromejského (1906), kostel sv. Ducha (1910–1913) tamtéž adaptace Pražský hrad: rekonstrukce I. a III. nádvoří, návrh jižních zahrad, úpravy a doplnění interiérů (1920–34), kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech (1928–32), Dále projekty a urbanistické studie rodné Lublaně, jejíž podobu významně ovlivnil (plán regulace města (1928–29): Trojmostí (1929–1932), park Tivoli (1931), kostel sv. Cyrila a Metoděje (1933–34), Kněžský seminář (1936–1941), Národní knihovna (1936–1941), přestavba domu (včetně interiéru) rodiny Prelovšeků (1932–33) nebo letní divadlo Križanke (1952–56), Zdroj: Wikipedia  Archiktekt Jože Plečnik v roce 1894  Archiktekt Jože Plečnik v roce 1933 |
