Architekti Maximilian Rudolf Luger a Franz Josef Maul ze studia Luger & Maul měli za úkol pro kostel svatého Františka z Assisi v rakouském Welsu nedaleko Linze zrekonstruovat faru a zároveň navrhnout "víceúčelový kostel". Neboli vytvořit prostor jak pro církevní účely, tak přilehlé místnosti, které lze využívat i pro různé kulturní a další akce. Jsou zde kanceláře i pokoje pro ubytování.
Vše mělo být nejen multifunkční, ale také mít nízké náklady na provoz. Stavba proto odpovídá zásadám pro pasivní domy. Fasáda společenského sálu z černého skla má v sobě integrované fotovoltaické zařízení. Navíc zde byly použity i velké posuvné prvky na stěnách a stropech, které mohou výrazně ovlivnit potřebu vytápění či chlazení místnosti.
Posuvné panely redukují množství světla vstupujícího do prostoru.
Architekti začlenili stávající budovy z roku 1998 do nové stavby, prostor mezi farou a společenským sálem s prostorem pro rozjímání včetně foyer spojili skleněnou střechou.
Místo kříže stojí strom
Přes prosklenou stěnu na západní straně se ve společenském sále otvírá "řez" o rozměrech 4 × 13 m, jímž vstupuje do budovy světlo. Právě jeho velikost však mohou posuvné prvky upravit podle potřeby. Místo kříže je zde olivový strom ve tvaru písmene Y.
K vyhřívání kostela se používá pouze sluneční energiie a biomasa neboli obnovitelné zdroje energie, konkrétně peletky (je zde kotel s výkonem 85 kW).
Spotřeba energie pro vytápění byla vypočítána na 31 kWh/m2. Velkou část potřebného tepla dodává vzduchotechnika s teplotním výměníkem. V zimě se vzduch předehřívá, v létě ochlazuje.
Teplota uvnitř kostela se v zimě bez vytápění pohybuje mezi 12 až 15 °C. Zbývající teplo dodává podlahové topení, které je zásobováno teplem ze slunečních kolektorů.
Odhadovaný přínos fotovoltaických zařízení použitých pro fasádu je 15 300 kWH ročně.
