Pražský Žižkov je čtvrtí, kde se dobře žije. Je tu spousta příjemných hospůdek, hudebních klubů, pár dobrých divadel i zeleň. A kdyby za totalitního režimu nemuselo tolik pavlačových domů ustoupit nevkusné panelákové výstavbě, byla by jeho tvář dokonalá. Bydlí zde i Jaroslav Kašpar (38 let), který se zařizování interiérů věnuje profesionálně.
Může se hoditHledáte bydlení v Praze? Vybírejte z pestré nabídky bytů k prodeji i k pronájmu na Reality.iDNES.cz. |
Je fanouškem designu druhé poloviny 20. století. Nábytek použitý v bytě objevil v aukcích, starožitnictvích, ale i v žižkovských kontejnerech. Například bílá kožená křesla z dílny mistra designu Jindřicha Halabaly byla v hrozném stavu, když je Jaroslav Kašpar získal. Sám je repasoval a dosáhl dokonalého efektu. V celém bytě si majitel vyhrál i se světlem a vybraná svítidla jsou cennými designovými kousky.
Velký pracovní stůl i židle jsou repasované kusy, které byly původně odsouzeny k zániku, slouží však s noblesou dál. Stačilo odhalit potenciál starého nábytku a dát mu novou tvář. A to se majiteli bytu opravdu povedlo.
Jak se vám bydlí na Žižkově?
Žižkov na mě působí jako město ve městě, které si žije svým vlastním životem. Je doslova studnicí zajímavých artefaktů, které mohou na první pohled na někoho působit nevzhledně. Když ale hledáte, najdete skvělé kusy, které po repasování vypadají v moderním interiéru skvostně.
Odkud jste čerpal inspiraci k zařízení bytu?
Design mě zajímá už od puberty a vždy jsem si všímal věcí kolem a prohlížel knihy o designu. Hodně mě ovlivnil Jindřich Halabala, kterého považuji za výborného designéra.
Teď pravidelně navštěvuji zahraniční veletrhy. Najde se tam spousta zajímavého designu a forma prezentace je na velmi vysoké úrovni a sama o sobě inspirativní. A samozřejmě se dívám kolem sebe.
Myslím, že vnímavost vůči okolí je pro designéra nezbytná. Fascinuje mě struktura materiálů, neobvyklé kombinace, baví mě hrát si se zdánlivě nekompatibilními povrchy. Je překvapivé, jak zajímavý může být výsledek.
Co bylo pro vás při zařizování bytu nejdůležitější?
Prostornost, vzdušnost, příjemné a útulné prostředí. Během rekonstrukce bytu jsme věnovali pozornost hlavně detailům, propojení jednotlivých materiálů a sladění barev.
Snažil jsem se zachovat původní prvky činžovního domu a jeho konstrukce: cihlovou zeď, betonový překlad, původní dřevěné trámy a komínové cesty. Tento prvek jsem využil pro vybudování minimalistické vinotéky. Protože preferuji přírodní materiály, dřevěná podlaha z průmyslové mozaiky byla od začátku jasným prvkem.
Vyvýšená postel je koncipována jako samostatný prostor s úložnou skříňkou a zásuvkami. Dvířka a přední část zásuvek jsou potaženy kůží.
Vestavěná šatní skříň s koženými úchyty maximálně využívá prostor. Bílý lakovaný povrch s vysokým leskem přispívá ke světlosti prostoru, zbytek světla dodá zajímavé stropní osvětlení.
Co je vám na vašem bytě nejsympatičtější?
Kompaktnost, vzdušnost a otevřený prostor. Přestože byt má rozlohu pouhých 50 m2, působí prostorně a je v něm vše, co k životu potřebuji. Mohu v něm pohodlně relaxovat i pracovat.
Vestavěná šatní skříň v předsíni poskytuje hodně úložného prostoru a využívá každý centimetr místa. Kuchyňská sestava mi také dělá radost, opět je navržena do posledního detailu. Čisté linie, jednoduchost a nenásilné využití celé výšky stěny doplňuje nadstandardní vybavení. Podařilo se mi také skrýt pračku, bojler i kotel, jsou integrované v kuchyňské sestavě.
Byly při rekonstrukci nějaké problémy? Je něco, co se úplně nepodařilo?
Narážel jsem na laxnost řemeslníků. Je stále těžké najít spolehlivé lidi, kteří dodržují postupy, neusnadňují si práci, zkrátka respektují požadavky zadavatele. Měl jsem štěstí, že jsem nakonec našel tým řemeslníků, na které je spoleh. Je to radost, když jste na stejné notě a nemusíte se bát, že i přes důslednou kontrolu dojde k pozměnění detailu, který však ve finále vytváří celkový dojem z prostoru.
Pro mě jsou detaily opravdu důležité a někdy se nad nimi i dost natrápím a strávím spoustu času. Ale když je pak výsledek podle mých představ, je to pěkný pocit, který stojí za všechnu námahu a důslednost.
Moderní bílá kuchyň je vybavena všemi potřebnými spotřebiči včetně pračky a bojleru. Pracovní ostrůvek opticky odděluje kuchyň od zbytku bytu a je možné jej rozložit na jídelní stůl. Původní cihlová stěna zůstala zachována. Komínové cesty využil majitel jako minivinotéku.
Jak byste charakterizoval styl své práce? Na co kladete největší důraz?
Vždy, když navrhuji interiér pro klienta, ať už je to obytný nebo komerční prostor, chci se s ním blíže poznat. Neformálně si popovídat o relativně nesouvisejících věcech, o tom, čím se zabývá a co ho obklopuje.
Poskytne mi to širokou představu o jeho preferencích a mnohem lépe se mi pak pracuje na návrhu. Otevřený dialog, kdy ve vás má klient absolutní důvěru, je základem pro vznik kvalitního interiéru. Snažím se vždy respektovat individualitu, nedá se bydlet v neosobním prostředí, které vám nic neříká. A dalším důležitým aspektem je stálý vývoj. Nechci se kopírovat, chci být inovativní.
Koupelna je pýchou bytu. Podlaha je z tmavého dřeva a stejný materiál byl použitý na obložení vany a umyvadlové skříňce. Posuvné dveře z matného skla ve světle modré barvě a modrá a bílá kombinace obkladů ladí s tmavou podlahou.
Ve stylu designérského klasikaDvojici bílých křesel navrhoval Jindřich Halabala v první polovině 20. století pro brněnské Spojené uměleckoprůmyslové závody s legendární zkratkou UP. Dnes velmi vyhledávaný autor zde dokonale použil technologii ohýbaného dřeva, kdy konstrukci křesla tvoří dvě tvarované bočnice připomínající řecké písmeno alfa. Područky tak efektně přecházejí v nohy křesla. Zatímco například ve Skandinávii ve stejné době designéři při tvorbě sedacího nábytku ohýbali překližky, firma Thonet či UP přišla s touto progresivní dřevěnou konstrukcí. |
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt č. 11/2012.
