Michal Miťka je majitelem architektonické a designové firmy Design by Donlić a restaurace Bílkova 13. Zdánlivě odlišné aktivity mají jedno společné. Lásku a cit pro design.
Máte čas setkávat se s přáteli ve vašem novém horském apartmánu?
Michal: Ano, pro nás je to místo, které je hlavně určeno pro relaxaci a setkávání s přáteli. Chtěli jsme vytvořit prostor, který by reprezentoval a zároveň poskytoval pocit klidu a uvolnění, zkrátka plně se přizpůsobil našim povahám a potřebám. Musím říct, že na zařízení interiéru se víc podílela moje paní, která vše pečlivě vybírala a byla v denním kontaktu s architektem Václavem Dernerem.
Kuchyň ze světlého jasanu poskytuje dostatek úložných prostor. Působí jemným rustikálním dojmem v moderním pojetí.
Jak jste byla se spoluprací s architektem spokojená? Měli jste od začátku společnou představu, nebo to byl boj o pozice?
Andrea: S architektem Dernerem se mi spolupracovalo velmi dobře. Jeho práci jsem už dobře znala, protože je dvorním architektem firmy Donlić, a tudíž jsem věděla, co nám spolupráce s ním přinese. Vlastně jsme se nejprve zaměřili na dispozici. Protože jsme potřebovali velkorysý vzdušný prostor, rozhodli jsme se spojit dva apartmány. Tím jsme zasahovali do původního developerského plánu.
Kuchyň přechází v jídelní kout. Židle jsou z produkce české firmy Ton a splňují požadavek na funkčnost a nadčasový vzhled.
Václav Derner, architekt: Z mého pohledu byla spolupráce s klienty už od počátku příjemná. Měli jasnou představu, jak by měl vzhled interiéru působit, a shodli jsme se na moderním funkčním interiéru, který by ale nekopíroval stejný typ bydlení, jaký mají v Praze.
Paní Miťková chtěla vycházet z lokálních zdrojů, ale nechtěla se vydat cestou retrostylu a vytvořit rustikální prostor typický pro horské oblasti. Nakonec i architektura celého projektu je moderní a působí spíše předměstským dojmem, než aby evokovala představu horské rustikální architektury.
Dominantní krb tvoří předěl mezi doutníkovým klubem a klasickou obývací zónou s pohodlnou pohovkou. Osvětlení zajišťují lampy z březových lamel, které prodává firma Scandium a které umějí vyvážit klasický vzhled s moderním stylem.
Jak jste tedy celý koncept pojali?
Andrea: Na celý interiér jsme použili dřevo a kámen typický pro místní prostředí. Začali jsme podlahou, která je základem interiéru. Architekt Derner navrhl borovicová prkna, s čímž jsem okamžitě souhlasila. Materiál k horám patří a líbí se mi i představa, jak bude stárnout a získávat patinu. Dalším krokem bylo doladit nábytek k podlaze. Výběr padl na jasan, který má podobnou strukturu jako borovice. Volili jsme kombinaci světlého pro kuchyň a tmavého pro obývací zónu.
Celý prostor je tedy propojený a nechává vyniknout velikosti a vzdušnosti, a zároveň barevně oddělený.
Andrea: Ano, převládajícím materiálem v kuchyni i v jídelně je bělený jasan, díky němuž se prostor opticky sjednotil. Jemná kresba jasanu vyniká hlavně na velkých hladkých plochách, které jsou členěny pouze drobnou profilací v podobě kazet.
K nábytku vyráběnému na míru jsme zvolili židle Ton, model 911 s čalouněním. Tento typ v nás evokuje pocit solidnosti a splňuje naše požadavky na moderní vzhled.
Obývací prostor je předělený na první pohled výrazným prvkem, krbem. Vypadá hodně výjimečně…
Václav Derner, architekt: Krb tvoří pouze tři obrovské kusy travertinového kamene. Řemeslníci zde odvedli špičkovou práci hraničící až s uměním. Svojí výjimečností a výrazností je dominantou pokoje a zadní stěna z mořeného jasanového dřeva, která působí jako entrée pro relaxační zónu, je potlačena. Stěna je obložená dřevěnými panely s drážkami pro odlehčení a tmavý jasan poskytuje dokonalý kontrast s krbem.
V koupelně majitelů je také použit travertin a jasanové dřevo. Oba dva materiály korespondují jak strukturou, tak barevně. Podlaha je vyskládaná ze čtyř kusů kamene a stejné schéma se opakuje i na zdi, přičemž struktura na zdi a na podlaze na sebe navazuje.
Všechny tyto materiály se opakují i v horním patře, kde jsou ložnice...
Andrea: Chtěli jsme docílit kompaktnosti celého prostoru a také jsme se chtěli vyhnout použití příliš mnoha materiálů, aby interiér působil čistě a jemně. Musím říct, že se nám to z mého pohledu podařilo. Velkou radost mám z naší ložnice, která plynule přechází v koupelnu se šatnou, je vlastně takovým budoárem, který byl v minulosti oblíbený, a já naprosto chápu proč.
A jakou část prostoru oceňujete nejvíce vy?
Michael: Já jako vášnivý kuřák doutníků si užívám doutníkového klubu. Pohodlná křesla, výhled na krb a sklenka dobrého koňaku, co víc si můžete přát.
