S návrhem stadionu pro vodní sporty, který nabízí během olympiády místo pro 17 500 diváků, zvítězilo studio Zahy Hadid v soutěži v roce 2005. Architektka za něj získala v roce 2010 ocenění Structural Steel Design Awards.
Stavbu, jejíž tvar je inspirován proudem vody v momentě, kdy vlna překonává překážku, tvoří jako základ šest zakřivených betonových desek, které lemují tři bazény: dva 50metrové (jeden závodní a druhý tréninkový, ten se skrývá pod mostem pro pěší, aby se ušetřilo za drahou střešní konstrukci) a 25 metrů dlouhý bazén se čtyřúrovňovým skokanským můstkem. Ten svou dokonalou a elegantní podobou nemá v architektuře plaveckých stadionů obdoby.
London Aquatics Centre. Kapacita hlediště se po olympiádě sníží na 2 500 diváků.
Vše zakrývá unikátní vlnící se střecha s délkou 160 a šířkou 80 metrů. Je tedy delší než největší terminál na londýnském letišti Heathrow. Provoz byl spuštěn v červenci 2011 a někteří plavci, zejména znakaři, měli ještě na začátku her výhrady vůči šikmo umístěným světlům ve stropě.
Ještě větší výhrady však měla sama autorka proti změnám ve svém projektu, k nimž došlo kvůli navýšení počtu míst. Z některých sedadel totiž není dobře vidět na skoky z věže a diváci musí sledovat závodníky i na velkoplošných obrazovkách.
Stejně jako hlavní olympijský stadion je plavecký komplex London Aquatics Centre po skončení her předurčen k velkému "zeštíhlení": místo možných 17 500 diváků se jich do nového centra vejde pouze 2 500.
Střecha, která se na koncích stadionu sklání k zemi, totiž přechází ve dvojici tribun se strmými hledišti. Ta však po olympiádě zmizí a nahradí je prohnutá skleněná fasáda. Tak se zdůrazní dojem proudící vody.
Architektura versus výkony
Když bylo před více než dvěma roky zakázáno plavcům používat celotělové plavky z materiálů, na nich se podílela i NASA (a přinesly více než 200 světových rekordů), očekávalo se, že další posun bude více než obtížný. Přesto rekordy přibývají i v Londýně. A to i díky řešení bazénu.
Především závodní bazén má nastavitelnou hloubku na tři metry. U nižší hloubky kolem dvou metrů totiž vznikají pod plavci nežádoucí proudy. Jenže pro běžný provoz znamená taková hloubka neúměrné množství vody (4 000 000 litrů!), a tím i nákladů. Po skončení her se proto hloubka sníží na dva metry, může být však i mnohem nižší. Pro naplnění tři bazénů během olympiády tak bylo potřeba přibližně deset milionů litrů vody.
Aby nedocházelo ke zpětnému vlnění vody, které "zpomaluje" závodníky, nevyužívaly se krajní dráhy, těch je totiž deset místo tradičních osmi. Ze stejného důvodu zde navíc fungovaly výkonné odvodňovací kanálky, během závodů se vypínala i filtrace. Ze speciálního materiálu byly i "šňůry" vymezující jednotlivé dráhy, i ty bránily zpětnému vlnění. To vše pomáhalo plavcům k lepším časů.
Unikátní stavba
Stavba za 269 milionů liber (přibližně osm miliard korun) byla zahájena v červenci 2008 a dokončena v červenci 2011. Obkladači zde ve třech bazénech položili více než 180 tisíc obkladaček. Dělníků zde pracovalo 3 600!
London Aquatics Centre - skokanská věž
London Aquatics Centre a jeho unikátní střecha
Vizualizace: London Aquatics Centre
Pro střechu navrhli architekti systém Kalzip, hliníkové profily se stojatou drážkou. Ty umožňují nejen perfektní vodotěsné spojení profilů navzájem, ale také takzvané zipování. Není třeba se tedy obávat pohybu, k němuž dochází v případě teplotní roztažnosti.
Kalzip je ideální právě v případě, kdy architekt vyžaduje náročné tvarování. Střechu tak tvoří ocelová konstrukce s hliníkovou střešní krytinou, její celková hmotnost je 3 200 tun.
Jihozápadní a severozápadní stěny stavby jsou prosklené, aby propouštěly denní světlo. Vedle toho však Zaha Hadid použila pro tréninkový bazén 600 m2 speciální fólie Barrisol Lumière Acoustic na 130 oken v podobě lístků a dalších 120 zaoblených prosvícení. Bazén tak má dostatek příjemného osvětlení.
London Aquatics Centre. Bazén má netradičně deset drah.
Po ukončení olympiády bude Aquatics Centre sloužit veřejnosti, plaveckým klubům, školám i profesionálním závodníkům. Nahradí tak prostory v Národním sportovním centru Crystal Palace, který sloužil jako hlavní areál pro vodní sporty v Londýně.
Během olympiády je stadion určený pro plavání, paralympijské plavání, skoky do vody, synchronizované plavání a plaveckou část moderního pětiboje.
Zaha HadidPřezdívá se jí první dáma architektury. Narodila se 31. 10. 1950 v Bagdádu. Po studiích matematiky na Americké univerzitě v Bejrútu vystudovala architekturu (1972 až 1977) na Architectural Association v Londýně. Jako hostující profesorka učila na řadě univerzit včetně Harvardu a Columbia University. V současnosti přednáší na Vysoké škole užitého umění ve Vídni. Jako první žena (a v roce 2004 i jako nejmladší architekt) obdržela prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Získala také Cenu Evropské unie za nejlepší současnou architekturu udělovanou nadací Miese van der Rohe (mezi šest finalistů se dostala i v roce 2011). Byla Architektem roku – Zlatá medaile RIBA – Královského institutu britských architektů (2004). V roce 2008 se stala Designérem roku (Maison & Objet v Paříži). Časopis Time ji zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa (2010). Je nositelkou celé řady čestných doktorátů. |
