Přestože dům "slepil" ze zbytků, lze řadu prvků i dispozici domu, který Jean Prouvé navrhl, vnímat jako promyšlený koncept pro jednoduché montované domy, které mohou řešit situaci po živelných katastrofách nebo fungovat i jako levné startovní bydlení.
Do stavby domu v Nancy se Jean Prouvé pustil v roce 1954, bohužel v době, kdy přišel o svou továrnu, kde se svými spolupracovníky vymýšlel prototypy prefabrikovaných rodinných domů určených k sériové výrobě.
Dva až tři lidé je mohli smontovat za jediný den. Prouvé tak reagoval na obrovskou bytovou poválečnou krizi. Jenže investor, který do jeho podniku vstoupil a měl pomoci rozjet výrobu, nakonec Jeana Prouvého z továrny vyhnal.
Příběh geniálního tvůrce a jeho domu přináší další díl dokumentárního cyklu Architektura (ČT2 v sobotu 30. června v 14:35).
Výhled na město je úžasný.
Dům stojí ve svahu a pomalu zarůstá okolní zelení.
Dům ve svahu
Na prudkém svahu byla původně vinice, do nepřístupného terénu bylo nutné vynosit materiál často ručně. Stavět bylo možné jen na pracně vyhloubené úzké terase. Právě její tvar předurčil podlouhlý tvar domu.
Prouvé vytvořil jednoduchý půdorys: okna pokojů směřují do údolí, vstup do nich je z chodby osvětlované jedním malým oknem. Chodbu lemují skříně v celkové délce 27 (!) metrů, početná rodina má tak postaráno o úložné prostory.
V dětský pokojích (2 × 3 m) jsou jen postele, psací stůl a knihovna. Rodiče mají ložnici jen o málo větší (3 × 3 m), naproti tomu obývák je velký a prostorný, aby se zde mohla setkávat celá rodina. Dům pokračuje poměrně malou kuchyní a technickou místností, prádelnou.
Výztuž podlahy tvoří kovové trámky položené v dvoumetrových vzdálenostech a zalité betonovou výplní, v níž je položeno podlahové topení. Na konci trámků jsou přišroubované plechové úhelníky od místního zámečníka. Trámky a úhelníky tvoří kostru domu.
Průčelí Prouvé vytvořil z fasádních panelů navržených pro nouzové domy uprchlíků z oblastí zničených druhou světovou válkou. Jsou metr široké, vybavené svisle posuvným i okny a vestavěnými kovovými žaluziemi.
Detail fasádních panelů - původně byly určené pro nouzové domy uprchlíků z oblastí zničených druhou světovou válkou.
Panel s lodními okénky použil Prouvé v koupelně a v technických místnostech.
Slavným se stal ovšem panel z hliníku s lodními okénky. Objevil se ještě na řadě dalších staveb. Okénka vpouštějí do místností světlo, lze jimi ale i větrat. Panely jsou sendvičové, dřevěnou konstrukci vyplňuje izolační hmota, povrch tvoří vroubkovaný hliník, který časem získává patinu, ale nekoroduje.
Pouze obývací pokoj nemá průčelí z metrových panelů, ale otvírá se pohledu na město skleněnou stěnou. Vzpěry jsou z hliníku, skleněné panely mají šířku 160 cm.
Střechu místo původně zamýšlených hliníkových monobloků, vyráběných v jeho továrně, musel nakonec udělat z velkých dřevěných slepovaných panelů.
Měly šířku jeden metr, ale délku až 13 metrů. Panely podpírá kostra zadní části domu a vpředu fasáda. Velký plechový trám, jenž funguje jako prostřední traverza, umožňuje využít pružnost dřevěných panelů.
Obývací pokoj uzavírá prosklená stěna zasazená do hliníkových vzpěr.
Okno proražené v ose jediné chodby vpouští do jejího prostoru denní světlo.
Samouk, který učil jiné
Le Corbusier o tomto inženýru samoukovi, architektovi bez diplomu řekl: "Je to přímo prototyp stavitele." Prouvé se totiž vyučil uměleckým kovářem. Přesto jeho výtvory a také přednášky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové poznamenaly celé generace architektů.
Jean Prouvé1901–1984 |
Sám svou práci definoval velmi skromně. "Jsem dělník, vždycky jsem se věnoval svému řemeslu a s vynaložením veškeré vůle stavěl s nejmodernějšími prostředky, které byly ve své době k dispozici. Nic jiného mě nezajímalo. Dobré věci v architektuře kolem nás jsou jen výjimky. Všechno, co se vyrábí pro masy, je nevzhledné, ošklivé, vylhané, prostě podvod. Formalismus pro mě znamená negaci architektury," prohlásil Prouvé.
