"Tahle malá sklárna byla postavená asi před patnácti lety. Dvakrát změnila majitele a ten třetí ji zastavil. Tři roky tady stála prázdná, my jsme ji pak převzali a dali dohromady," přiblížil Šípek.
Zakladatelé pojmenovali sklárnu původně Anna. "My jsme jí chtěli dát vlastní jméno, zároveň jsme se ale nechtěli od Anny příliš lišit. Vždycky jsem toužil po dceři, která by se bývala jmenovala Anežka, tak jsem dal tohle jméno alespoň sklárně," svěřil se architekt.
Šípek nikdy vlastní studio neměl. V minulosti spolupracoval s místními sklárnami. To se teď změnilo. Technicky si mohl Anežku zařídit tak, aby odpovídala jeho představám. Pracuje s novoborskými skláři, které zná přes dvacet let. "Jsme si věrní, víme, co od sebe můžeme chtít," doplnil.
Jedním z těch, kteří s umělcem tvoří, je i Ivan Kubela. Znají se už od roku 1986. Na práci s věhlasným architektem ho zaujala hlavně jeho bezprostřední tvorba a volnost.
"Není to o tom, že on je šéf a co řekne, to bez řečí vyrobíme. Někdy musíme jeho představy trochu poupravit. Hlavně po té technické stránce," říká sklář. Sám má doma některé architektovy výrobky, líbí se mu hlavně vázy a lustry.
Sklářství na Českolipsku přežije, věří Šípek
Ve studiu vznikají Šípkova díla pod rukama pěti sklářů a několika brusičů. Dohromady tu pracuje kolem deseti lidí.
"Měly by se tu dělat jen moje věci, což záleží i na tom, jak se budou prodávat. Ale samozřejmě se nebráním ani nápadům jiných. I pro skláře je dobré, když přijde někdo s jiným stylem, je to takové oživení," zmínil Šípek.
Podle něj sklářství na Českolipsku nezanikne. Těžit může hlavně ze své dlouhé tradice, ale záležet bude i na tom, co se tu bude vyrábět. Zboží, které odcházelo z gigantu Crystalex, už zřejmě odbyt nenajde. V linkové výrobě válcuje Česko levnější Čína i Indie (o současné situaci v Crystalexu zde).
"Jsou tady ale neuvěřitelně schopní skláři, kteří se ve světě těžko hledají, a když se zaměří na individuální výrobu, tak se sklářská tradice v regionu udrží a čeká ji dlouhá budoucnost," myslí si architekt.
