Většina českých obýváků se sobě podobá jako vejce vejci. Nejenže mívají stejnou rozlohu, 20 až 25 m², ale i zařízení jako bychom pořizovali přes kopírák. Takže se vám může stát, že přijdete na návštěvu a připadáte si hned jako doma, což však platí i obráceně.
Tedy že u vás doma je to stejné jako u valné části sousedů. Nechceme vás ponoukat k nějakému masivnímu luxování kont a dočasnému životu na staveništi. Leč recept na osobitější interiér přece jenom máme - trocha představivosti, špetka odvahy a 'kuchařské' triky odborníků.
Jakkoliv je základní mustr českých obýváků stále stejný, ostatně co nového se dá principiálně vymyslet na místnosti sloužící především k odpočinku, za posledních dvacet let se přece jenom trochu proměnily. A to k lepšímu. Dříve oblíbené mohutné sektorové stěny ideálně v leštěném mahagonu a s řadou zasklených vitrín vystřídaly vzdušnější nábytkové sestavy ve světlejší barvě.
Koberec ode zdi ke zdi v béžových tónech pak nahradila plovoucí podlaha, 'skvost' 90. let v podobě rustikálních kožených, kůži imitujících či mikroplyšových sedaček vystrnadily odlehčené menší pohovky v teplých barvách, nejlépe rozkládací.
Místo abychom jako dřív vymalovali celý pokoj bíle, případně použili tapetu s vzorem ornamentálních kosočtverců, vybíráme si dnes aspoň na dvě stěny jemné odstíny žluté barvy. Závěsy jsme přenechali honosnějším sídlům, nyní stíní žaluzie, ale záclonky se vzorem na dřevěné garnýži máme pořád stejně rádi. Jednoznačně novým a velmi vítaným obyvatelem obýváků je počítač.
