Domov v atraktivní lokalitě Prahy je víc než příjemným bydlením, znamená i skvělou investici. To si Slovenka Soňa Purdešová, která pracuje jako členka dozorčí rady banky Home Credit v Bělorusku a viceprezidentka ruského obchodního řetězce prodávajícího techniku, umí dobře spočítat.
Proč jste se rozhodla právě pro Prahu?
Praha se mi odjakživa velmi líbila a navíc pracuji pro společnost, která má sídlo právě zde. Také proto, že tato lokalita je klidná, má hodně zeleně a je odtud blízko do centra. Věřím, že má už nejbližší okolí dotvořené a že se v dohledné době nezmění.
Nekoupila jste novostavbu. Muselo se nějak zasahovat do dispozice bytu?
Muselo a bylo to složité. Prostor o rozloze 200 m2 byl určen čtyřmi železobetonovými konstrukcemi, do nichž nebylo možné zasáhnout. To rozhodlo o dispozičním členění. Zůstaly jen čtyři nosné příčné zdi, jinak jsme se snažili prostor otevřít a logicky propojit.
Podlahu v obývacím pokoji z šedého čpavkovaného dubu zdobí hovězí kůže. Sedací soupravu dekorují kožešinové polštáře značky Ivano Redaelli. Moderní předměty doplňují dřevěné fragmenty z indických balustrád a staré mísy.
Jak jste docílila takového výsledku?
Díky architektu Martinu Frankovi. Líbil se mi byt známého, který mi na něho předal kontakt, a dohodli jsme se. Já nemohla budovat a zařizovat byt z Moskvy a na dálku shánět řemeslníky. Musela jsem vše kompletně někomu svěřit. Při setkání s Martinem jsem viděla jeho práce a ty mě oslovily. Pak připravil návrhy mého interiéru.
Líbily se vám?
Ano, ale nejdříve mi chyběly výrazné barvy, než jsem si uvědomila, že pokud je budu opravdu postrádat, mohu je sem vnést v podobě barevných doplňků. Tu potřebu ale nemám. Jsem hodně v pohybu a uklidňující charakter prostředí v přírodních barevných tónech mi prospívá. Nikdy by mě samotnou nenapadlo spojit moderní vybavení interiéru a staré dobové předměty, ale krásně spolu ladí a vytvářejí příjemnou atmosféru.
Jídelně dominuje velký jídelní stůl s koženými židlemi a originální olejové koláže od německé umělkyně Jany Bergemannové.
Jaké bylo vaše zadání pro architekta?
Přála jsem si velkou kuchyň i prostornou jídelnu, pohodlnou sedací soupravu s velkým televizorem, také vzdušnou ložnici a vlastní koupelnu s oknem. Trvala jsem také na šatně, nemám ráda volně stojící skříně, upřednostňuji vestavěné.
Jedním z požadavků bylo také dosažení inteligentní domácnosti. Prostě takové, aby mi na vše stačil jeden ovladač. Toužila jsem také po obrazech. Ne krajinkách, ale abstrakcích, které si každý může vyložit po svém.
Vidím, že jste se nerozhodla jen pro přírodní odstíny barev, ale také pro přírodní materiály.
Vzhledem k tomu, že hodně času trávím v Rusku a Bělorusku, kde se všechno blyští, preferovala jsem matné povrchy a dřevo.
I koupelnu dekorují kožešina v krémově smetanovém odstínu a staré dlabané mísy. Vévodí jí vana značky Antonio Lupi, kterou doplňuje vodovodní baterie Hansgrohe ze série Antonio Citterio.
Ustoupil někdy estetický efekt praktické stránce užívání interiéru?
Ano. Ložnice měla být původně oddělená od koupelny čirou prosklenou stěnou, ale nakonec jsou tam jen dveře, kterými neprostoupí světlo. Jde o to, aby v noci světlo z koupelny nerušilo spícího apod.
Není pro vás byt kvůli častému pobytu v zahraničí zbytečně velký?
Je přiměřený. Žiji tu s přítelem, s nímž pracuji společně v zahraničí, a příležitostně zde bydlí i dvě děti. Je to náš domov. Moc ráda sedím na pohovce obklopená chlupatými polštáři a dívám se na televizi. Mám tu klid a neotevírám ani notebook.
Kdybych někdy stavěla dům nebo budovala jiný byt, rozhodně bych se zase obrátila na Martina Franka. Plně jsem mu důvěřovala a vyplatilo se mi to.
Zdařilé mísení moderního nábytku se starými předměty z různých koutů světa je aplikováno také v pokojích dětí.
A kde bydlíte v zahraničí?
Hledání pěkného a vyhovujícího bytu v Moskvě i v Bělorusku bylo náročné. Ruské pojetí interiérů je pro mě okázalé, nelíbí se mi křišťálové lustry ani zlaté vodovodní kohoutky a už vůbec ne společné prostory domů, které jsou zpravidla velmi zanedbané.
Podařilo se mi najít byt v centru a v moderním domě i s vhodně zařízeným interiérem a balkonem. Přestože tam mám plno svých soukromých předmětů, není to domov. V Bělorusku to bylo obdobné.
Mnoho času trávím v letadle. Svůj pracovní plán organizuji tři měsíce předem. Když je třeba něco operativně změnit, je to hodně náročné. Někdy se ráno probudím a přemýšlím, kde vlastně jsem, zda se mám vydat do banky či mám balit kufr a jet na letiště.
