Dům u Frýdku-Místku obývá Mami, která učí japonštinu na univerzitě v Ostravě, a její manžel Zdeněk. Ten od návratu do České republiky v roce 1994 provozuje a řídí skupinu rodinných firem, které se zabývají dovozem, výrobou a distribucí stavebních materiálů. Společně s nimi tu žijí i jejich tři synové: Mirai (18), Maxmilián (8) a Benjamin (6) let.
Co vás přimělo k rozhodnutí postavit si dům právě zde?
Zdeněk: Líbilo se nám prostředí, pozemek, který je součástí lesa a zároveň v bezprostřední blízkosti města. Parcelu pro stavbu domu s lesem, kde můžou kluci jen tak pobíhat, lézt po stromech a hrát si, jsme hledali několik let. Vždy nás odradila vzdálenost od města.
Mami: Považuji toto místo pro život s dětmi za vhodnější, než kdybychom bydleli ve městě. Je tu krásný výhled a do centra města je to vozem tři minuty. Máme více soukromí a prostoru.
Dominantu společenské zóny domu tvoří krb velký 1 x 1,2 m obložený mramorem ze Sardinie. Za pozornost stojí i na míru zhotovené dřevěné knihovny.
Měli jste jasnou představu o budoucím domě?
Mami: Přála jsem si otevřené prostory, velká okna, vysoké stropy, propojení s okolní přírodou.
Zdeněk: Chtěl jsem "chaloupku" pod lesem pro naši rodinu. Vytvořili jsme společně s manželkou a kluky seznam svých požadavků a potřeb a průběžně jej různě doplňovali a upravovali. Následně jsem ke spolupráci vyzval více architektů, kterým jsem ponechal volnou ruku a prostor k řešení.
V praxi jsme si vyzkoušeli, jak reagují a pracují renomovaní autoři z velkých měst, "nearchitekti" – uměleckoprůmysloví designéři, místní zavedené architektonické firmy i značky doporučené známými. Až poslední příchozí parta mladých lidí Kohl architekti nás nadchla nejen neočekávaným řešením celého domu, ale zejména jeho zakomponováním do prostoru a orientací k lesu.
Svou prací architekt Michael Malysa osvědčil nejen své architektonické vzdělání a invenci, ale i profesi absolventa stavební průmyslovky a vedoucího stavby. Námitky realizačních firem rozporoval a prakticky řešil jejich stesky o "nemožném". Neprchl od studie jako jiní, ale poradil si a nalézal uskutečnitelná řešení.
Jedním z přání majitelů byl dostatečně velký jídelní stůl pro rodinná setkání.
Jídelní stůl z amerického ořechu skvěle doplňují stropní závěsná svítidla značky Vibia.
Co bylo třeba v návrhu zohlednit?
Michael Malysa: Investor si u domu přál 25 metrů dlouhý bazén, jako chlapec se plavání věnoval. Snažili jsme se vytvořit hodně soukromé místo, proto jsme navrhli dům, který bazén umístěný uprostřed zčásti obepíná, takové soukromé atrium. Na přání jsme vytvářeli japonskou zahradu a další prvky japonského bydlení a nabídli výhled na krásné staré duby.
Plnili jste si realizací domu nějaká svá přání?
Mami: Přála jsem si světlou prostornou koupelnu v béžovém odstínu a samozřejmě jsem sem chtěla přenést kousek japonského stylu bydlení. V tomto duchu je vytvořen pokoj pro hosty.
Zdeněk: Měl jsem jen několik dílčích přání. Uvnitř dřevěnou podlahu, která bude bezbariérově procházet celým objektem, prostorný otevřený krb a jídelní stůl dostatečně velký pro rodinná setkání těch nejbližších: pro rodinu, naše rodiče a rodinu mého bratra. Dále pak knihovny a prostor k odkládání knih ve všech prostorách. Venku nezastřešený bazén pro skutečné kondiční plavání, hru i tréninky dětí a jejich přátel. Také kus trávníku, který poslouží jako fotbalový plácek.
Japonský styl bydlení reprezentuje japonský meditační pokoj z jasanového dřeva, který zároveň slouží jako pokoj pro hosty. Posuvné stěny jsou opatřeny originálním rýžovým papírem z Japonska. Nechybí ani tatami či typický paraván.
Jaký styl bydlení se vám všeobecně líbí, jaké preferujete materiály?
Mami: Nepříliš dekorativní, ale užitný a funkční interiér. Líbí se mi dřevěné podlahy.
Zdeněk: Vzdušný, prostorný, pohodlný, vyzývající k "povalování" s knihou. Také mám rád dřevěné podlahy, perské koberce a textil v interiéru.
Utkvělo vám v paměti nějaké specifikum z interiéru tohoto domu?
Michael Malysa: Určitě. Třeba obrovský otevřený krb velký 1 x 1,2 m ve společenském prostoru domu, ale také japonský meditační pokoj, který zároveň slouží jako pokoj pro hosty. Byla to výzva, protože jsem musel nastudovat vše potřebné, abych věděl, jak co udělat. Nikde nejsou hřebíky. Podle japonské knihy jsme stolařům vysvětlovali, jak je třeba konkrétní předměty zhotovit. Například použitý rýžový papír je originální a přivezený z Japonska.
Co máte rádi na svém domě, čím je výjimečný, zvláštní? Kde máte svá oblíbená místa?
Mami: Mám ráda kuchyň, koupelnu a atrium domu. Zvláštností snad může být dvouúrovňové řešení domu, vstupní prostor položený o stupínek níž než celý zbytek domu – nezbytnost japonských interiérů – takzvaný genkan, který propojuje zádveří s exteriérem a zároveň jednoznačně vybízí k přezutí při vstupu do obytných prostor, nacházející se na onom stupínku.
Zdeněk: Krb, průhledy do lesa ze všech místností, průhledy do dětských pokojů ze společenského prostoru přes venkovní atrium. Možnost kdykoliv a téměř odkudkoliv vstoupit do lesa a zahrady a nadechnout se. Velmi mi vyhovuje nadstandardní výška stropů, prostorné místnosti i velkorysé a praktické řešení spojovacích komunikací domu.
Koupelna pro hosty sousedí s japonským pokojem. Je velkoryse koncipovaná tak jako každá část domu a nabízí příjemné osvěžení v prostorném sprchovém koutu.
Z čeho máte velkou radost, na co jste pyšní, co se vám opravdu povedlo?
Zdeněk: Z toho, že se dům vůbec podařilo postavit a dokončit. V době, kdy jsme začínali stavět, ekonomika a stavařina "frčela" a o dodávku nestandardního domu na klíč nebyl mezi dodavateli zájem. Skončilo to nejhorším možným způsobem, který nikomu nedoporučuji: sháněním jednotlivých profesí, firem a firmiček, zoufalým přemlouváním a často i osobním angažmá v montérkách.
Michael Malysa: Z pohledových betonů. Vzpomínám na chvíle, když jsme s investorem lezli po bednění a kontrolovali utěsnění spojů, abychom dosáhli požadovaného výsledku. Oříškem byl i 25 metrů dlouhý bazén. Jsem rád, že se zde majitelům dobře žije a že jsme zůstali v přátelském kontaktu.
