Kdysi chudá a klidná rybářská víska Thorpeness v hrabství Suffolk na východě Anglie, ve které žilo jen pár desítek obyvatel a po večerech si vyprávěli příběhy o pašerácích, se na začátku minulého století otřásla v základech.
Pro potěchu si celou ves a široké okolí koupil bohatý skotský dramatik a advokát Glencairn Stuart Ogilvie, který pohádkově zbohatl na výstavbě a projektování železnic po celém světě.
Společně s architektem Forbesem Glenniem a stavitelem H. G. Keepem se pustil do projektu velkorysé imitace tudorovské vesnice s domy, úřady a knihovnou.
Pohled do společenské místnosti s kulečníkem a galerií
Jeho blízký přítel, skotský spisovatel James Matthew Barrie, autor příběhů Petra Pana, ho inspiroval k vytvoření obrovského umělého jezera uprostřed vsi. Magické místo s ostrovy a zátokami, které můžete prozkoumat na lodičce, dodnes fascinuje stovky návštěvníků a fanoušků malého chlapce, který nikdy nechtěl dospět.
Jen pár metrů od jezera Petra Pana stála vedle vodního mlýna i nevzhledná vysoká vodárenská věž. Ogilviemu se do konceptu ideálního místa na světě, ve kterém neexistují žádné problémy, vážně nehodila.
Dostal ale spásný nápad přistavět na věž malý dům a vytvořit z nechtěné stavby žádaný a příběhy opředený domek stojící vysoko v korunách stromů. Plán se povedl, výstavbu sice o pár let zbrzdila první světová válka, ale v roce 1923 bylo dílo hotovo. Pod návrhem a realizací je podepsán stejný tvůrčí tým jako pod plány celé vesnice.
Pohled do fialového a modrého pokoje v penzionu Domu v oblacích.
Ogilvie věž nazval "Gazebo", což v překladu znamená altánek s vyhlídkou. Nájemníky nemusel dlouho shánět, ve stavbě okamžitě našli zalíbení jeho přátelé, manželé Masonovi. Právě paní Masonová, autorka dětských básniček a pohádek, našla pro prazvláštní obydlí nové, přiléhavější jméno: "dům v oblacích".
Pětipodlažní, dvaadvacet metrů vysoká věž sloužila jako vodárna vody čerpané ze sousedního mlýna. Za druhé světové války byla v roce 1943 věž při náletech zasažena a vyžádala si generální opravu.
Přestavbou se snížila její kapacita z 230 kubíků na 140 kubíků vody. Své původní funkce stavba pozbyla v roce 1977 a o dva roky později byla technická část věže kompletně přestavěna na obytné místnosti. Dnes je v domě v oblacích penzion.
Větrný mlýn a vodárenská věž v tepaném znaku města Thorpness.
Sousedící větrný mlýn je také dosti bizarní stavbou.
K dispozici je pětice kompletně vybavených pokojů s koupelnami, které propojuje celkem 68 schodů. Návštěvníky jsou především sami ostrované, zahraničním turistům zůstává kouzelná vesnice zatím utajena. Do vesničky Thorpeness jezdí Britové odpočívat a relaxovat.
Vedle pohádkového jezera totiž díky Ogilviemu vyrostlo i luxusní golfové hřiště, plavecký bazén, tenisové kurty a klubovny. V létě se zde pořádají karnevaly a noční veslařské závody doprovázené bohatým ohňostrojem.
V posledních letech se navíc místo stává oblíbenou svatební lokalitou. Všichni si Thorpeness pochvalují: Ogilviemu se prý podařilo z přímořské vesničky vytvořit dokonalou malou Británii, letovisko s esencí všeho britského na jednom malém kousku země.
