Fascinovala mě už v roce 2007, když v rámci finančního grantu francouzské instituce VIA předvedla v projektu "Drobnosti pro každý den" mimo jiné peněženku s lupou pro seniory. Tenkrát jsem se svým zdravým zrakem nedocenila význam tohoto malého objektu. Dnes by se mi možná už hodil…
Sledovala jsem tvorbu Ingy dlouhá léta a těšila se, že ji v České republice uvidíme. V roce 2008 odmítla pozvání na brněnský Mobitex. Měla pádný důvod: těhotenství. Jejím partnerem je velmi slavný Ronan Bouroullec, starší z bratrského týmu sourozenců Bouroullecových. Toho jsme měli u nás možnost přivítat už dokonce dvakrát.
Účast Ingy Sempé na nedávno skončeném Designbloku 2010 byla bez pochyby velkým oceněním českého designu. Její prezentace pak představovala přehlídku významných firem nejen z Francie a nejen z nábytkové oblasti.
K těm dosud méně známým patří třeba nedávno vzniklá pařížská firma Moustache (Knírek), pro kterou tvoří i jiná designérská esa, například velký experimentátor François Azambourg. Inga to ale se dvěma dětmi nemá jednoduché. Na Desigbloku se proto zdržela jen krátce, o to vzácnější jsou její odpovědi:
Znáte vůbec nějakého českého designéra a jeho dílo?
Bořka Šípka, samozřejmě!
Zaujal vás na Designbloku nějaký produkt?
Byly to skleněné objekty, ale neměla jsem čas zaregistrovat jméno autora.
Váš partner je také designér. Chtěla byste s ním někdy pracovat společně, nebo vám lépe vyhovuje striktní oddělení vaší činnosti? Bavíte se vůbec o vašich projektech?
Nerada s někým spolupracuji, naše aktivity jsou tudíž oddělené. Svoje projekty ale vzájemně konzultujeme. Můj partner je jediná osoba, jejímž názorům opravdu věřím.
Říká se, že jste zdědila talent po rodičích. Který konkrétně?
Moji rodiče jsou oba designéři a hlavně ilustrátoři. Jde o potřebu vyjadřovat se graficky.
(Pozn. redakce: otec Ingy je ilustrátor Jean-Jacques Sempé, u nás se proslavil jako autor ilustrací slavné knihy Mikulášovy patálie. Tyto příběhy s úsměvnými kresbami či ilustrace obálek časopisu New Yorker ho proslavily po celém světě. Autor textu René Goscinny je podepsán třeba pod příběhy Asterixe)
Pracujete doma, nebo v ateliéru?
Pracuji doma, moji dceru Mette hlídá společně s další holčičkou z domu jedna paní. Je to trošku náročné, protože holčičky s oblibou běhají přes den do mé pracovny, ale dá se to zvládnout. Syn Cornelius už chodí do školy. Bydlíme prakticky v centru města a nájem je zde tak vysoký, že není jednoduché financovat vedle bytu i ateliér.
Jaké plány máte pro nejbližší budoucnost?
Pokračuji v programu Ruché pro firmu Ligne Roset, stávající kolekci hodlám doplnit o lůžko a drobné doplňky. Dále mám rozpracovaná svítidla pro LucePlan, židli pro Garsnas a nějaké objekty pro společnost Georg Jensen.
Řídíte se módními trendy v soukromém životě, například při zařizování vašeho bytu nebo v odívání?
Snad podvědomě, prvoplánově určitě ne.
Při zahájení Designbloku v Superstudiu jste řekla, že Francie není země designu zaslíbená. Pohráváte si s myšlenkou odstěhovat se třeba do Itálie, nebo jste "věrná Pařížanka"?
Jsem opravdu Pařížanka a nehodlám opustit město ani Francii. Francie se vyvíjí, ostatně spolupracuji převážně se zahraničními firmami.
V České republice sledujeme problémy kolem přijetí vaší důchodové reformy. Vypadá to, jako kdyby Francouzi nechtěli pracovat. Jaký je váš názor?
Není to tak. Je to otázka stanovení výše důchodu, která je veřejností zpochybňována. Zatímco různé finanční skandály favorizují bohaté, chová se důchodová reforma nespravedlivě zejména k pracujícím ženám, kterých je ve Francii víc než mužů.
Jsou však chronicky méně finančně ohodnocovány a kvůli výchově dětí musí zaměstnání přerušovat, budou mít tak i nižší důchod, protože se jeho výše odvíjí od odpracovaných let a nízkého průměrného platu. Nejslabším článkem společnosti jsou pak ženy samoživitelky. Proto se hodně hovoří o budoucích chudých důchodkyních.
S vaším partnerem jste jako jako designéři už velmi známí, je pravdivá představa, že máte spoustu peněz? Můžete nám říct, jak vlastně žijete?
Nějaké peníze máme teprve krátce. Uživit se v oblasti designu je totiž dost složité. Například ani teď si nemůžu dovolit financovat v centru Paříže vlastní ateliér. Žijeme úplně normálně. Každou chvíli chybí v bytě třeba žárovka, závěsy nejsou vždy úplně dokonale instalovány, nezakládáme si příliš na eleganci.
Společenský život moc nevedeme, prakticky jsme stále na internetu, taky hodně čteme. Ani naše televize nemá plochý monitor, je to stará bedna s integrovaným videomagnetofonem. Náš syn se za to stydí a nechce k nám zvát kamarády, protože to tu není dost šik…
Chtěla byste se vrátit do Prahy nebo do České republiky?
Samozřejmě, vždyť jsem tu jen na skok a Praha je překrásné město se zajímavou historií.
inga sempé* 1968 Vystudovala design na École nationale supérieure de création industrielle (ENSCI) v Paříži, studia dokončila v roce 1993. Vlastní studio otevřela v roce 2000. Získala ocenění Grand Prix de la Création en design de la Ville de Paris (2003), pracovala u Marca Newsona a poté v ateliéru designérky Andrée Putman. Začínala pracovat pro firmy Cappellini a Edra, v roce 2007 se na veletrhu IMM v Kolíně nad Rýnem prezentovala křeslem Moël. Získala za něj ocenění Red Dot Award a byla nominována na cenu Designpreis der Bundesrepublik Deutschland 2008. Na křesle je možné sedět i ležet, prostě odpočívat. Sofa Chantilly (Edra) představuje lehce "buržoazně dekadentní" přepych evokující 19. století. Pro známou firmu Luceplan vytvořila návrhy lampy Plissé, pro francouzskou značku Moustache připravila jemné "balony", které předvedla i v Praze. |
autorka článkuDoc. Ing. arch. Ludvika Kanická, CSc.
Specializuje se - kromě jiného - na francouzský design. Řadu slavných designérů "přivezla" právě na veletrh Mobitex v Brně, mezi nimi byli například Francois Bauchet, Éric Jourdan, Pascal Mourgue, Ronan Bouroullec, Arik Levy, Peter Maly, Thibault Desombre či Werner Aisslinger. |