Po kapli svatého Ferdinanda v Žehuňské oboře na Nymbursku zbyla jen díra v zemi. Doslova. Příchozí najdou na místě už jen vstup do klenuté krypty a terén upravený těžkou technikou a zasypaný pískem.
"Je nám líto, že to s kaplí tak dopadlo," říká starosta blízkých Kněžiček Miroslav Říha. "Ale kaple už byla v takovém stavu, že se podle mne zachránit nedala," podotýká.
Připouští, že majitelé pozemků a stavby z rodiny Kinských dal Borgo obecnímu úřadu zbourání stavby řádně oznámili. Nic víc dělat nemuseli, protože ruina kaple nespadala do kategorie chráněných památek.
Kaple svatého Ferdinanda v Žehuňské oboře na Nymbursku, jak vypadala v roce 1985
"Stavba nebyla vyhlášenou památkou, na její likvidaci tak stačily jen tři věci. Zanedbat údržbu, požádat stavební úřad o demoliční výměr a zbourat," podotkl Petr Šorm z Polabského muzea v Poděbradech. "Zmizel staletý svědek lidské zručnosti, zbožnosti, velkorysosti i pokory. Zmizelo krásné místo," dodal historik.
Vandalové objekt postupně ničili
Žehuňská obora nedaleko Kněžiček vznikla v polovině 16. století a spolu s pražskou oborou Hvězda je považována za nejstarší v Čechách. Reprezentativní charakter však obora získala až za Františka Ferdinanda II. Kinského v letech 1760 až 1806. Jeho manželka byla pohřbena právě v lesní kapli svatého Ferdinanda.
Chátrající kaple byla oblíbenou zastávkou houbařů a výletníků, ale i častým terčem ničení a vykrádání. "Nejprve, zhruba před čtyřiceti lety, spadla zvonička. Pak zmizely vstupní dveře, které brzy následoval pseudogotický oltář," popisuje historik Petr Šorm.
"Objekt byl v takovém stavu, že se podle mne už zachránit nedal. Ale ještě počátkem devadesátých let byla kaple ve stavu mnohem lepším, i když už v té době byla částečně propadlá střecha," vzpomíná starosta Kněžiček Miroslav Říha.
"Bohužel se na tom podepsal současný majitel stejně jako předchozí režim. Pan Kinský to nechal zchátrat a spadnout," dodává starosta. Stanovisko akciové společnosti Kinský dal Borgo se MF DNES získat nepodařilo.
Historička umění Zora Wörgötter se domnívá, že ochranu zasluhují všechny památky. "Každá je totiž dokladem určité historie, i když třeba jen lokální," vysvětluje Wörgötter. Podle ní mohou hrát roli zcela praktické okolnosti.
"Je to například havarijní stav a příliš vysoké náklady na rekonstrukci, které přesahují hodnotu věci. To je asi nejčastější případ," dodává historička umění.
