Eva a Zdeněk vyrůstali jako panelákové děti ve městě. Přátelili se už odmalička. Na čas je odloučila Zdeňkova vojna, po čase si ale oba uvědomili, že bez sebe nemohou žít.
Před šestnácti lety v březnu se manželé dostali náhodou do obce Kelníky. Když se už už otáčeli, že pojedou zpět, spatřili budovu se zajímavými okny a krásnou zahradou, na dveřích však visel řetěz se zámkem.
Atmosféra celého příbytku voní "zabydleností". Je vidět, že rodina žije pospolu v harmonii
Zjistili, že je to bývalá obecní škola, a tak se na místním zastupitelstvu začali zajímat o její koupi. Podařilo se. "Už když jsme tuhle školu z konce devatenáctého století kupovali, věděli jsme, že zvenčí její vzhled nebudeme razantně měnit. Nechtěli jsme ničím rušit přirozenou harmonii zdejší krajiny," říká hned na úvod Eva.
Starý nový dům
Představu o zdejším bydlení měli oba majitelé obdobnou. Věděli, že jsou naladěni na stejnou strunu, líbí se jim podobné věci a zejména přírodní materiály. Toužili po starém venkovském domě s duší, do jehož stěn se otiskl život dřívějších obyvatel a jemuž proto nechybí genius loci.
"Ve starém domě jsme ovšem nehodlali žít jako ve skanzenu, ale se vším moderním vybavením, na které jsme zvyklí," zdůrazňuje hostitelka: "Navíc jsme velká a početná rodina, takže jsme potřebovali prostor, v němž všichni najdeme potřebné pohodlí." Manželé tu bydlí se svými dětmi - Barborou (28), Eliškou (25), Ondrou (23), Aničkou (19) a Dorotkou (14).
Majitelé domu mají rádi přírodní materiály, toho si návštěvník domu všimne na každém kroku
Venkovská kuchyně
V takřka tradiční venkovské kuchyni se podařilo kvalitně zrekonstruovat původní dřevěnou krytinu, nábytek a řadu doplňků sehnala paní Eva díky vytrvalému obíhání obchůdků se starožitnostmi, bazarů a zastaváren.
"Vše jsme také museli řešit po finanční stránce, abychom na to měli. Některé věci přinesli naši kamarádi třeba ze 'šrotiště'," vysvětluje s úsměvem majitelka. V kuchyni visí polička plná hrnečků, za sklem kredence vykukuje porcelán. V rohu kuchyně stojí krbová kamna.
V prostorné koupelně zaujme kromě rohové vany střízlivá komoda z měkkého dřeva
Osu spodní části domu tvoří původní školní chodba, která dům rozděluje na dvě části. Vlevo, kde se kdysi učili žáci z první až páté třídy, je nyní pokoj pro dvě nejmladší dcery.
"Mívali jste tu provazové žebříky, ping-pong, prostor pro hry, prostě malou privátní tělocvičnu. Nyní děcka odrostla, takže je pokoj využíván dospívajícími dcerami," vysvětluje Eva.
V prostorné koupelně zaujme kromě rohové vany střízlivá komoda z měkkého dřeva i skříňka pod umyvadlem, nad níž visí dřevěné zrcadlo. V místnosti se skví starodávný lavor s konví coby nezbytný doplněk interiéru. Prostor působí teple a přívětivě díky všudypřítomnému dřevu, které najdeme ve všech místnostech domu.
Interiér podkroví je promyšleně laděn do teplých barev
Život v domě
Po věky prošlapaných dřevěných stupnicích lze vystoupat do půdního prostoru, který ukrývá pět místností, pečlivě střežících soukromí dětí. Rekonstrukce podkroví nebyla jednoduchá. Před deseti lety se ale půda zateplila, podařilo se vyměnit okna a získat tak překrásné prosvětlení celého obytného prostoru.
Střechu pokrývá kanadský šindel, který manželé zvolili právě proto, že je lehký, a nevyžadoval tudíž nijak dramatický zásah do střešní konstrukce. Celkové pojetí půdního prostoru s poodhalenými trámy svědčí o citlivém přístupu ke stavbě a respektování historie domu.
Pokud bylo nutné pořídit některé věci nové a moderní, byly vybrány tak, aby v interiéru nerušily. Ložnice i přes velké dvojlůžko uprostřed působí spíše jako dámský budoár. "Na pracovním stole stál ještě nedávno počítač, o který se celá rodina prala, dnes už má každý laptop, takže je klid," říká maminka pěti dětí.
V kuchyni je vše vystaveno na policích nebo zavěšené na háčcích. Vše se ale používá.
"Nad přístavbou z roku 1954 vznikl ateliér, který je jakousi přípravou pro byt," doplňuje paní Eva. Interiér podkroví je promyšleně laděn do teplých barev, korespondujících se starým zdivem, dřevem, ale i s moderními materiály.
Rodina - základ života
Společný život rodiny se odehrává převážně v obývacím pokoji a kuchyni, ale každý má možnost uzavřít se do svého soukromí v různých místnostech rozsetých po domě.
Obývací pokoj rezonuje atmosférou doby, která je majitelům milá. Nachází se tady sezení s pohovkou a křesly. Přestože každý kus vybavení pochází z jiného období a má vlastní historii, pokoj stmeluje barevné pojetí a doladění pomocí drobných zařizovacích předmětů.
Na podlaze se podařilo kvalitně zrekonstruovat původní dřevěnou krytinu
Intimitu romantického prostředí domu "narušují" svým svérázným způsobem jen domácí mazlíčci - labrador, kočka, králík a andulka. "Zabydlenost" nabízejí především obývací pokoj a ložnice Evy, ale ani kuchyně není typickým varným centrem, jaké nalezneme v jiných bytech.
Prostor trochu připomíná francouzské otevřené kuchyně, kde je vše vystaveno na policích nebo zavěšeno na háčcích. Kromě běžného nádobí, obrázků či kořenek tu najdete i všudypřítomné důkazy sběratelské vášně paní domu. Předměty však nejsou jen pouhými relikviemi, na které se práší - vše se používá.
Vinný sklípek je určený pro posezení s přáteli a návštěvami
Víno ze sklípku
Po schodech z chodby se sestupuje do vinného sklípku, určeného pro posezení s přáteli a návštěvami, kde se může nerušeně odvíjet společenský život majitelů - vinařů. Kvalitní rakvická vína tu mají přesně stejné podmínky jako ve starých sklípcích. Původně sloužil prostor synovi k chovatelským účelům, nyní je zde klasický vinný sklep.
"Slepé" schodiště v obývacím pokoji, které již nevede do půdních prostor, se stalo výkladní skříní jednotlivých artefaktů - od starého psacího stroje přes knihy až po keramické předměty. V pokoji jsou pro změnu vystaveny manželovy nejoblíbenější modely automobilů - veteránů.
Před pěti lety majitelé přikoupili sad s pětašedesáti vzrostlými švestkami
Jak Eva přiznává, občas nějaký předmět náhodně odloží a pak zjistí, že mezi ostatní věci příjemně barevně zapadne. Veškerý nábytek i všechny dekorativní předměty patří k rodině, k jejímu chápání zabydlenosti a životního stylu.
Podstatné ovšem je, že z domu se nikdy nestalo skladiště odložených věcí, protože jeho základem je dobře vyřešený provoz. Každý nový předmět dostal vždy konkrétní místo, aby zapadl do celku. Výsledná atmosféra je tedy stejně příjemná jako jinde přísný řád a stylová jednota. Cítí se tu dobře nejenom domácí obyvatelé, ale také jejich přátelé.
