Když si Ronan hledal před třemi lety nový byt v Praze, bydlel a pracoval v Čechách už pět let. Předtím působil čtyři roky na Slovensku, studoval v Německu a působil v Paříži.
To všechno se na něm podepsalo. "Mám rád francouzský styl bydlení včetně velké kuchyně, mnoha hostů a velkého jídelního stolu," vysvětluje.
"Také miluji starožitnosti a rád kombinuji staré a moderní věci dohromady. Ostatně letité věci milovala i moje babička a maminka, byli jsme taková konzervativní rodina," vzpomíná.
Když se bytem procházíte, najdete tu opravdu vedle sebe velmi moderní nábytek – například z průhledného plastu – a k němu starší kousky, přivezené nejen od rodičů z Paříže, ale také ze Slovenska nebo nakoupené v Čechách.
"Na Slovensku jsem měl starý reprezentativní byt, ale některé věci se mi sem vůbec nehodily, byl to jiný styl. Většinu jsem tam nechal a tak se uzavřela moje další životní kapitola," říká Ronan.
Zvolený byt tak zcela odpovídá stylu majitele - vznikl v citlivě rekonstruovaném průmyslovém objektu, kde autor záchrany starého objektu - italský architekt Alberto di Stefano - zachoval všechny cenné původní prvky.
Navštívil čtyři desítky bytů
Když Ronan hledal v Praze bydlení, navštívil celé čtyři desítky bytů. S ničím nebyl spokojen, až se dostal k projektu atypických podkrovních interiérů, které vznikly renovací průmyslové továrny.
Líbilo se mu, že všechny původní cihlové zdi a dřevěné stropy ležící na dřevěných sloupech zůstaly zachovány a byly pečlivě zrenovovány.
Byt navíc nabízel štědrý prostor směrem do výšky, polohu ve dvou úrovních a velkou terasu se zajímavým výhledem na město, takže pohled na zachovalý tovární komín jen vhodně doplnil atmosféru místa. Obytné prostory byly otevřené, z patra do patra lze nahlížet zajímavými průhledy.
Materiály byly vybrány ty nejlepší. Na podlaze leží pevná dubová prkna, koupelna mají na zdech francouzskou skleněnou mozaiku a na podlaze italský travertin. Nebylo o čem přemýšlet.
"Navíc má byt i skvělou dispozici, je takový uzavřený do sebe – z obou hlavních místností vidíte okny na terasu, ne na město. To můžete spatřit jen z terasy," vysvětluje své nadšení majitel.
Kuchyně je základ
Protože by si Ronan zařízený byt nikdy nekoupil, přistupoval k jeho vybavování s nadšením pro věc. Kuchyňskou linku mu podle jeho vlastního návrhu vyrobil šikovný truhlář. Má velký obdélníkový ostrůvek, který je situovaný rovnoběžně s další částí kuchyňské sestavy, na níž jsou umístěny spotřebiče a dřez ležící pod oknem.
Z druhé strany s ním sousedí dlouhý jídelní stůl, který také na zakázku vyrobil truhlář. Když chce Ronan žehlit, stačí vysunout zpod ostrůvku žehlicí prkno, které tam má v soklu šikovné odkladní místo.
Stejně hladce vyjede i prkénko s noži zpod pracovní kuchyňské desky. Je tak kdykoli připraveno a zbytečně nepřekáží. Kuchyně je dispozičně velmi příjemná, protože hostitel může při práci hovořit s hosty sedícími u stolu nebo naopak, když je sám, využívat poutavého výhledu na terasu.
Staré s novým
Hned u vchodu do centrální místnosti najdete křesílka potažená skotskou kostkou. "Mám rád Skotsko a Irsko, ty země mají duši," říká Ronan a ukazuje na zajímavý stolek s vrchní deskou z bazaru, který upravil truhlář tak, aby se podobal stolku na nožičkách přesně podle obrázku v časopise British tradition & interior design.
Vrchní desku lze z podnože sejmut, slouží pak jako podnos na občerstvení. Deska má zespodu výklopné nožičky, takže ji lze samostatně použít i coby snídaňový stolek do postele.
Kolem leží koberce z cest do Jordánska, Egypta nebo Bosny. Zajímavou kombinaci tvoří designové židle z průhledného plastu a dřevěný jídelní stůl.
Jsou v těsném sousedství televizního posezení, sestaveného ze dvou křesílek z Galerie Kubista, která nabízí repasované originály nebo repliky nábytku ve stylu českého kubismu či art deco. "Osobně obdivuji styl Bauhaus a slavného architekta Ludwiga Mies van der Rohe," zamýšlí se Ronan.
Není se čemu divit, první vysoká škola architektury a designu Bauhaus nedělala rozdíly mezi krásným uměním a praktickým řemeslem. Byla prostá ozdob a její výsledné práce je možné nazvat klasikou moderního umění. Tedy stylu, který Ronanovi sedí.
"Bylo by mi trapné pozvat si designéra, který za mne zařídí můj vlastní byt. Musí tady být všechno, co mám rád, a nejde jen o předměty z předchozích bytů. I prostor by měl mít příběh. Tady je z několika míst bytu výhled na terasu, která při pohledu z kuchyně připomíná lodní příď. Připadám si jako v Bretani, na pobřeží Atlantiku, odkud pocházím."
Nahoru po schodech
Když vystoupáte z kuchyně propojené s obývacím pokojem nahoru po dřevěném schodišti do vrchní části bytu, spatříte impozantní nízkou postel v japonském stylu, knihovnu a robustní psací stůl.
Ronan sem umístil ložnici volně propojenou s pracovnou a separátní koupelnu. Odtud se pak vstupuje na rozlehlou terasu plnou oblíbených květin v modré barvě, ale také kamenů, mušlí a obroušených střepů barevného skla.
Vyplavilo je moře a Ronan si je přivezl ze svých cest. Když o ně zavadí pohledem, vždy si vzpomene na cizokrajná místa, která navštívil.
Dva z kovových květináčů, které si koupil ve Vídni, posloužily jako předloha pro ostatní kousky, jež si dal Ronan vyrobit na zakázku. Výhled z terasy je opravdu úžasný, vidíte starou zástavbu města, bujnou zeleň lesoparku i staré nádraží.