Bratři tráví ve svém "bytě" zavěšeném na zdi umělecké galerie čtrnáct hodin denně. K pohybu mezi postelí, houpací sítí, stolem a gramofonem používají horolezecké vybavení.
Ve městě, kde lidé bez domova nejsou nic neobvyklého, budí pohled na lidi žijící na zdi budovy smíšené reakce.
"Slyšel jsem lidi, jak se ptají, jestli jsme figuríny, a byli ohromeni, když se dozvěděli, že jsme skuteční lidé," řekl Tiago Primo. "Někteří se bojí, že spadneme, jiní se nás ptají, jestli nemáme pokoj k pronajmutí."
Umělci se musí během svého pobytu na zdi vyrovnávat nejen s deštěm a fyzickou námahou, ale i s opilci, kteří jim v noci chtějí vyprávět své životní příběhy.
Bratři Tiago a Gabriel Primovi ve svém "bytě" na zdi domu v Rio de Janeiru
Naštěstí pro přihlížející není na zdi zavěšeno sociální zařízení, takže umělci musí slézat a používat koupelnu uvnitř domu.
Byt na zdi budí velký zájem. Lidé si ho fotí na mobilní telefony, někteří bratrům fandí, jiní je mají za blázny. "To je nějaký protest?" ptá se přihlížející starší muž. "Kdyby tak každý měl čas dělat takové věci," dodává.
