Když Karel v roce 2007 porovnával ceny za nájem bytu a průměrné měsíční splátky za hypotéku na nové bydlení, vyšla mu jako jasná volba koupě bytu.
"Měl jsem tehdy přesné představy i finanční limit. Mám rád Prahu 6, hlavně Břevnov. Dávám přednost cihlové výstavbě a chtěl jsem kvůli ceně byt maximálně 2+kk do dvou milionů korun,“ vypočítává.
Majitel teď musel ponechat byt podnájemníkům
Po mnoha zoufalých prohlídkách se dostal přes plzeňskou (!) realitku k současnému bytu v Bělohorské ulici v domě z 50. let. "Byl to sice starý byt a jen 1+1, ale přesto jsem si ho zamiloval na první pohled,“ vzpomíná.
Příště s odborníky
I když si Karel nakonec užil svůj zrekonstruovaný a nově zařízený byt jenom dvě noci, může se těšit, že se má kam vrátit. Odjel totiž studovat grafický design do Anglie jen pár desítek hodin poté, co dokončil přestavbu svého mládeneckého hnízda.
"Bohužel se práce oproti očekáváním protáhly. V podstatě jsme ještě v den mého odjezdu dolaďovali s přítelkyní několik detailů. Zato podnájemníci, které jsem musel - ač nerad - do svého bytu vpustit, si jej teď užívají určitě plnými doušky,“ líčí Karel.
"Když se podívám na průběh rekonstrukce zpátky, měl jsem si raději na většinu věcí zaplatit dobře vybavené profesionály, kteří by práci odvedli určitě za nepoměrně kratší dobu než já. Kvůli finanční úspoře jsem dělal všechno sám nebo s pomocí známých či dokonce jejich známých, což se nakonec ukázalo časově i finančně neefektivní,“ hodnotí.
Rám zrcadla i rohy byly obloženy hliníkovým plechem
Dva roky zpátky
To, že byl byt v původním (a docela špatném) stavu, Karel uvítal, protože si jej chtěl vybudovat podle svých představ. Dispozice zahrnovala obývací pokoj, kuchyni a také oddělenou koupelnu a záchod, umístěné nezvykle (vzhledem ke stáří domu) v umakartovém jádře.
Karel s přítelkyní a designérkou Ladou Dolejší se rozhodli pro kompletní rekonstrukci včetně nových plastových oken, rozvodů elektřiny, odpadu a vody. Důležitým bodem bylo také nové dispoziční řešení.
"Kromě obvodových zdí a jedné nosné zdi oddělující obývák od chodby nakonec nezbylo v bytě vůbec nic. Protože mám rád otevřené prostory, zbavili jsme se veškerých dveří, futer a různých nesmyslných výklenků zabírajících zbytečně místo,“ popisuje Karel.
V koupelně jsou černé obklady Rako s reliéfem připomínajícím hrubou stěrku
Ve druhé fázi došlo v původním místě k vyzdění nového, byť o něco zmenšeného jádra. Kvůli úspoře místa zakomponovali WC přímo do koupelny. Obývák zůstal, kde byl, do rozšířené chodbičky mezi chodbou a kuchyní umístili kuchyňskou linku. V místě původní kuchyně vznikla ložnice s patrem.
Tříbení názorů
Karel většinu svých nápadů s Ladou konzultoval a chtěl slyšet její názor. Několikrát tak přispěla ke zdokonalení. Někdy jí však dal za pravdu pozdě.
“Například v obýváku jsou nyní zrenovované parkety, které jsem chtěl původně natřít na šedo. Poté, co jsem zjistil, že šedé mořidlo na dřevo neexistuje, jsem natřel část podlahy šedou barvou. Připomínala tělocvičnu, a tak jsem od svého nápadu upustil. Ztratil jsem ale hodiny vybrušováním barvy z parket,“ lituje zbytečné práce a času.
Oplechovaný botník a věšák jsou ve výklenku, kde byla původně skříň
Industriální charakter bytu podtrhuje původní litinové topení, které Karel natřel tmavě šedou barvou. "Je prý úplně nejlepší a nesmrtelné,“ říká.
Další industriální záležitost představuje kapkovitý hliníkový plech, který Karel a Lada použili na obložení koupelnových dveří, několika rohů, prahu, věšáku i zrcadla v koupelně.
"Plech jsem chtěl využít i na podlahu v chodbě a před kuchyňskou linku. Instalace plechové podlahy by však byla časově a technicky náročná, a tak jsem nakonec vybral lino imitující beton,“ vysvětluje.
Protože všechny obložené části mají atypické rozměry, zjistil si Karel výrobce a prodejce, koupil dvě velké tabule plechu 2 x 2 m a u stejné firmy v dílnách pražských železáren Kondor strávil pak s místním dělníkem a přesnými výkresy v ruce několik hodin u hydraulických nůžek a obrovského "ohýbáku“.
Patro na spaní má kovovou konstrukci s dřevotřískovou deskou
Jágr jako hrom
Většinu zařízení pořídili v obchodě Ikea pod heslem: Za málo peněz hodně muziky. “Navíc jsme už věděli, že pojedu studovat, byt pronajmeme a investice do drahého vybavení tak nemá smysl,“ vysvětluje Karel.
"Jinak jsme ale každému prvku v bytě, od obkladů až po věšáčky, věnovali velkou pozornost, i za cenu hodin strávených u internetu nebo absolutně únavných návštěv obchoďáků,“ pokračuje.
Barevné ladění interiéru řešili s Ladou týdny. I když měli 3D modelovací programy, dalo jim to zabrat. V obýváku vyhrála šedá a kávová, v kuchyni červená, v ložnici modrá barva.
Místo promítacího plátna postačí bílý obdélník
A místo televize chtěl Karel už dávno projektor. "Mým snem bylo sedět s kámošem u plechovky řádně vychlazeného piva a s nohama na stole sledovat Jágra v nadživotní velikosti, jak sází ruskému gólmanovi puk do branky velké jako půl obýváku,“ směje se.
Projektor bude na pruhované stěně, protější bílá má sloužit jako promítací plátno.
“Chtěl jsem byt bez jakýchkoli omezení, klišé a pravidel, který bude odrážet mé představy a názory. Toužil jsem po tom, aby místy působil až syrově a industriálně. Tehdy začala má nezodpovědně nepraktická duše narážet na názory přítelkyně Lady, která je profesionální floristka a už pár let se zabývá i navrhováním interiérů,” vysvětluje Karel.
A co by dnes udělal jinak? "Já jsem spokojený, Lada má představu o svém ideálním bytě asi jinou. To je ale v pořádku," uzavírá.
