Čtyři varianty místnosti pro dvě děti

- Zařizovat dětský pokoj poté, kdy je rodina už vybavena určitým typem nábytku a nechce či nemůže jej měnit, bývá mnohdy docela obtížné. V tomto případě měli rodiče z původního bytu pro své dva chlapce k dispozici skladebný nábytek Princip, naštěstí si od firmy Jospo Třešť mohli dokoupit ještě další kusy. Dispozice pokoje a existující nábytek (včetně případně dokoupených kusů) nám umožnily čtyři varianty řešení. Protože však z diskuse s rodiči vyplynulo, že oba chlapci jsou poměrně citliví, doporučila jsem zjistit patogenní zóny - a rázem bylo vše jinak. Zvítězila totiž verze (1), které bych patrně první místo nedala. Je však lepší, aby do špatné zóny přišlo pianino, nikoliv lůžko.

ŘEŠENÍ: Každý z chlapců má v dětském pokoji svůj pracovní stůl i lůžko, otevřené i zavřené skřínky, a dokonce i skříň, což byl požadavek rodičů. (Skříním v dětských pokojích se jinak doporučuji vyhnout, patří spíše do šaten nebo do předsíně.) První variantu jsem doporučila časem, až se rodina vzpamatuje z finančního šoku v důsledku stěhování, doplnit o velkou nadedveřní dlouhou polici, jež spojí skřínku umístěnou v prostoru (varianta 2). Napojená police by celou sestavu »zpevnila«. Polici je možné opatřit v průchodné části zabudovaným osvětlením. U pianina ve variantě č. 2 jsem použila další židli. Je pro jednoho z rodičů, aby mohl být u chlapce při cvičení na klavír (hudbě se věnují obě děti). Ráda dávám do dětských pokojů židli nebo křesílko, protože si myslím, že by maminka nebo tatínek měli mít možnost přijít »na návštěvu« a popovídat si s potomky. Neměli by přitom mít pocit, že jsou vetřelci, pro něž tu není ani místo. Jeden z chlapců je modelář a potřebuje místo pro své výtvory, proto je druhá varianta doplněná o malé změny v půdorysu.