Co je to dobrá architektura?
Nejlepší architekturu poznáte tak, že ona vyhovuje vám, ne naopak. Architekti jsou známí tím, že přisuzují své práci přehnaný intelektuální význam, ale to je nesmysl. Svou prací však ovlivňují životy nás všech.
Přijde mi osvěžující podívat se na naše město očima někoho jiného, obzvlášť jde-li o architekta. Co jste si poprvé řekl, když jste do Prahy přijel?
Překvapilo mě, jak málo lidí jezdí na kole nebo chodí pěšky. Veřejná doprava tu funguje tak dobře, že někomu stojí za to se svézt i jednu zastávku. V New Yorku by nikdo do metra nebo autobusu nenastoupil, pokud se chystá přesunout míň než třeba o deset bloků. I když jsem se tomu dřív s podivem usmíval, dneska to dělám docela často. Líbilo se mi také, že čtvrti tu žijí jako velké vesnice: cestou na oběd poblíž studia klidně potkám tři známé. Baví mě, že se tu udržuje pocit lidské blízkosti.
Letná je krásná a sexy Chcete žít na Letné? Kromě štěstí na makléře byste měli mít volvo. A psa, po němž uklízíte. Tak především, slavná pražská čtvrť Letná neexistuje. Katastrálně jde o kopec v Holešovicích. Povinně na něm bydlí všichni, kdo jsou dost arty, a když už nějaké to umění nedělají sami, měli by umět mluvit 20 minut v kuse o libovolném uruguayském dokumentu a do detailů znát vznik Sýkorovy mozaiky, píše vinohradská rodačka o Letné. |
Bydlíte na Letné, pro tu je komunitní život typický. Jaká má takhle populární adresa úskalí?
Je to sice slibná čtvrť, ale potřebuje celkovou kulturní, ekonomickou a krajinnou studii rozvoje, aby se zabránilo příliš rychlé gentrifikaci. Okamžitě by se daly opravit ulice, nabídka obchodů moc neodpovídá potřebám obyvatel a je tam příliš mnoho aut. Ale jinak mám Letnou rád, nejlepší je mít park i centrum města na dosah.
Ty pražské parky asi nejsou tak půvabné jako třeba v New Yorku.
Je jich tu víc než dost, ale mohly by být lépe udržované, osvětlené a vybavené, aby se tu pořádaly pravidelné kulturní programy nebo bychom si tu mohli dát něco k jídlu. Třeba zrovna na Praze 7 chybí stromořadí v ulicích, ale město namítne, že je v podzemí příliš spletitá síť trubek a vedení. Jenže to je přece i v každé jiné metropoli.
Co byste změnil v rámci Prahy?
Povzbudil bych lidi, aby ve městě zůstávali přes víkend. Vím, že Češi velmi rádi jezdí na hory a do lesa, ale pak je trochu depresivní pozorovat ty vylidněné ulice, když všichni odjedou. Kvůli tomuhle pátečnímu exodu se také musí kulturní akce konat od pondělí do čtvrtka, hodně obchodů, kam se chci o víkendu podívat, má zavřeno. Praha 1 zase sice žije turisty, ale jí to nemůžeme vyčítat. Nakonec, můžeme se těm skupinkám vyhnout a dělat tu spoustu věcí. Líbí se mi, že je tu rušno, i když zbytek města spí.
A co vás naopak na Praze baví?
Na jiných metropolích oceňuju různorodost, takže by se mi líbilo, kdyby Praha cizince lákala ne jako návštěvníky, ale jako nové obyvatele. Vypozoroval jsem, že hodně expatů se časem přesune jinam, protože tu nezapadnou, nejsou přijati.
Architektura lidem. „Nemusíte jí rozumět, naopak dobrá architektura rozumí vám," říká Martin Barry.
Vy jste zapadl, i když jste sem původně přijel jen na studijní program Fulbrightova stipendia. Co vás přesvědčilo tu zakotvit?
Praha je skvělé město, které je v mnoha ohledech příjemnější a jiné než ta, v nichž jsem žil nebo je navštívil. Navíc teď je tu pro mě ještě jedna priorita, a tou je tým lidí, se kterými spoluvytváříme architektonickou konferenci reSITE.
Mezi architekty mám pár známých a mám pocit, že je to jedna z nejvytíženějších profesí. Čím to?
Vždycky totiž můžete udělat víc. Design není nikdy hotový, třeba objevíte nový způsob, jak se dívat na zadání, jak rozlousknout nějaký oříšek, ohledně vzhledu nebo funkčnosti. Možnosti mohou být nekonečné a je mezi námi hodně perfekcionistů. Jsme také zodpovědní za nezávadnost, bezpečí a pohodlí obyvatel navrhovaných budov a návštěvníků veřejných prostranství, většina z nás proto bere tuhle zodpovědnost velmi vážně. Někdy pracujeme přes šedesát hodin týdně, v New Yorku jsou zvyklí i na osmdesát. V takovém tempu jsem fungoval osm let.
Co vás na tomhle povolání baví a bez čeho byste se obešel?
Užívám si spolupráci s kreativními a inspirativními lidmi včetně těch, kteří jsou mými klienty. Těší mě cestování, které k tomu patří, a to, že se opravdu nenudím. V noci ale nemůžu usnout, když myslím na to, zda se mi podaří zaplatit všechny potřebné členy týmu. Tím si lámu hlavu, stejně jako když sklízím kritiku. Beru ji vážně, přemýšlím nad ní. Od doby, co se objevuju v médiích, přibývá i víc negativní zpětné vazby. A asi to zhoršuje i fakt, že jsem cizinec.
Martin Barry (37)Newyorčan, který vedl projekty městských parků, nábřeží a univerzitních kampusů v Americe, Saúdské Arábii, Číně či Evropě, je předsedou organizace reSITE. Ta pořádá mezinárodní konferenci a festival, kde se diskutuje s politiky, architekty, plánovači měst, investory i s každým, kdo má zájem o místo, ve kterém žijeme. Barry je také nositelem prestižní ceny ASLA pro krajinné architekty. |
Proč myslíte?
Obecně Češi málo důvěřují novým stylům a myšlenkám. Funkcionalismus a neofunkcionalismus jsou v Čechách pořád na vrcholu, a tak když někteří mí přátelé architekti navrhli poměrně inovativní budovy, ohlasy architektonické komunity byly značně kritické.
Jaký byl váš dojem třeba ze Saúdské Arábie, kde jste působil pro královskou rodinu?
Projektoval jsem finanční čtvrť krále Abdullaha v Rijádu s více než 30 budovami vysokými od 12 do 110 podlaží. Pracovaly na něm nejlepší architektonické firmy světa. Všechno se navrhovalo současně, pak se světelnou rychlostí stavělo, také vše najednou. Zrovna když jsme prezentovali projekt královu bratrovi, princi Faisalu bin Bander Al Saudovi, byl ramadán. Respektovali jsme jejich zvyklosti a strávili jsme 12 hodin bez jídla, na slunci bylo 50 stupňů. Měl jsem pak pocit, že jsem o pár let zestárl. Doteď vzpomínám na ty úžasné pokrmy po ukončení půstu.
Pracujete na hodně různorodých projektech všude po světě, co vás čeká v následujících měsících?
Na začátku příštího roku plánujeme s reSITE otevřít dočasný prostor, kam můžete přijít za kulturou i občerstvením. Chystáme diskusní salony a další akce ve spolupráci s partnery v Berlíně, Lisabonu, Praze a Abú Zabí. Jedním z nich je třeba projekt, který zkoumá sdílenou ekonomiku. Na únor příštího roku chystáme velkou akci společně s muzeem umění a architektury MAAT v Lisabonu. Kromě toho sháním třeba investice na komplex studentského bydlení v Lisabonu, pracuju na brandingu dvou developerských projektů, připravujeme další ročník reSITE festivalu, ale mezitím si užívám čas s mým čtyřměsíčním synem Haydenem.
Plánujete, že se s rodinou přemístíte někam dál?
Někdy se nemůžu dočkat, až zase pojedu do New Yorku, jindy zase vidím, že úroveň života v Praze je velmi vysoká, a nechtělo by se mi ji opouštět.
Pražská čtvrť Letná a její činžáky
6. prosince 2015 |
