Přes veškeré problémy psychologové život s domácím zvířetem doporučují. »Soužití dítěte se zvířetem je určitě pozitivní pro jeho emocionální rozvoj,« soudí psycholožka Jarmila Kotasová. Podle jejích zkušeností se však většinou stává, že děti nemají takovou výdrž, aby se dokázaly o zvíře starat dlouhodobě.»Většinou to končí tím, že se o psa nebo jakékoliv jiné zvíře stejně nakonec starají rodiče,« doplňuje Jarmila Kotasová. Rodiče by proto neměli podlehnout prvnímu naléhání a žádostem o zakoupení psa nebo kočky ani jakéhokoliv jiného zvířete.Vytrvalost dítěte je možné vyzkoušet nejdříve třeba tím, že se mu svěří do péče starost o květiny. Zvláště pro starší děti je vhodná teraristika. Zatímco psí radostné vrtění ocáskem provokuje ke hře, žáby, želvy či ještěrky mají daleko méně znaků, kterými by ukazovaly na své životní potřeby a nálady.Proto musí chovatel nastudovat mnoho odborné literatury.»Člověk by se divil, jak se i relativně malé děti rychle učí samostatnému vyhledávání a studování odborné literatury a jací specialisté v oboru se z nich stávají právě díky tomu, že je rodiče jemně navedli k systematickému pozorování a péči o určitý druh zvířete,« zdůrazňuje Pavel Rödl.
17. září 1999
