Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Stavba plná jizev, kde se chodí po obličejích mrtvých Židů

  1:00aktualizováno  1:00
Stavba Židovského muzea v Berlíně byla dva roky po dokončení zcela prázdná. Přesto ji navštívily statisíce lidí. Zážitek z architektury, která ukazuje osud Židů, byl podle mnohých silnější než později vytvořené expozice.

V roce 1988 se 165 architektů z celého světa zúčastnilo konkurzu na stavbu Židovského muzea v Berlíně. Vyhrál jej tehdy ještě neznámý Daniel Libeskind (*1946).

Svůj projekt pojednal jako výpověď o historii holocaustu i o stopách, které zanechali Židé v tomto městě. Symbolická abstrakce, kterou zde Libeskind použil, je nesmírně silná a dovoluje každému návštěvníkovi vnímat jednotlivé prvky po svém.

A to tak silně, že první dva roky provozu muzea, kdy bylo zcela prázdné, jej viděly statisíce návštěvníků. Výsledný dojem hodnotí jako mnohem silnější, než když muzeum naplnily expozice a výstavy.

Prázdná budova působila velmi silně.

Prázdná budova působila velmi silně.

"Jizvy" fungují jako světelné průhledy.

Jedné z nejvýznamnějších staveb věnovaných osudu Židů je věnován další díl francouzského seriálu Architektura (ČT2 v sobotu 26. května ve 14:00).

Stavba podle opery

Libeskind se nezabýval tvarem pozemku, který byl pro muzeum ve čtvrti Kreuzberg vybraný, ani tím, že hned vedle stojí barokní stavba sloužící jako městské muzeum, s níž má být nová budova propojena. Jeho inspirací se stala nedokončená opera Mojžíš a Áron od Arnolda Schöneberga a kniha Waltera Benjamina Jednosměrná ulice.

Fotogalerie

Výsledkem je "cikcak" postavená budova s fasádou ze zinku, kterou jako jizvy protínají nepravidelné otvory. V Berlíně tak dostala stavba ihned přezdívku Blesk, byť tento tvar je jasně rozpoznatelný pouze při pohledu shora.

Muzeum nemá vlastní vstup, ten najdete ve vedlejší budově Kollegienhause z r. 1735, v bývalém sídle pruského nejvyššího soudu. Byla zničena na konci války, ale opět postavena.

Židovské muzeum

Lindenstrasse 9–14, Berlín
Projekt a stavba: 1989 až 1999
Otevřeno: 9. 10. 2001

Konstrukce: monolitický železobeton s obkladem titanzinkovou fasádou

Právě v jejím přízemí projdete mohutným portálem ze surového betonu na schodiště, které vás zavede na dno betonové věže. Ta střeží vstup do podzemí a do tří chodeb označovaných samotným autorem jako osy.

Tyto tři linie představují tři základní historické zkušenosti německých židů: kontinuitu, exil a smrt. Jejich směřování je až brutálně zdůrazněno světelnými čarami (prosklením) ve stropě.

Symbolika stavby

Typickou ukázkou abstraktní symboliky tvůrce je takzvaná Zahrada exilu. Celkem 49 betonových pilířů, na jejichž vrcholu rostou olivovníky, symboly míru. Beton je odrazem vykořeněnosti. Nakloněný čtverec, na němž pilíře stojí, vede ke ztrátě rovnováhy, až k nevolnosti. Takový je podle architekta exil...

Fasádu tvoří zinkové plechy.

Fasádu tvoří zinkové plechy.

Na konci osy smrti, kterou lemují názvy koncentračních táborů,  jsou černé dveře, za nimi dno Věže holocaustu. Prázdnota. Smrt. Cesta, která už nikam nevede. Nesmírně silnou výpověď představují i betonové věže (je jich celkem šest), jimž autor přezdívá "prázdnota".

Za jejich existenci musel Libeskind hodně bojovat, protože z pohledu investorů jde o naprosto nevyužitý prostor, kam nelze ani vstoupit, pouze nahlédnout úzkými okny. Ztělesňují poslední prvek německého judaismu – nepřítomnost. Mají upomínat na prázdnotu, kterou v Německu zanechal holocaust.

Deset tisíc

Deset tisíc "tváří" zavražděných Židů tvoří expozici Schalechet neboli spadlé listí od Menasche Kadishmana.

Pouze do poslední, největší, je možné vstoupit. Libeskind ji pojmenoval jako "prázdnotu paměti". Návštěvník do ní však vstupuje s rozpaky. Je tu totiž expozice Schalechet neboli spadlé listí. Její autor, Menasche Kadishman, zde na dno položil deset tisíc stylizovaných obličejů ze železa a oceli, které symbolizují zavražděné Židy. Lze na ně šlapat, drsné zvuky kovu o kov mají podle tvůrce vracet zavražděným jejich hlas.

Daniel Libeskind

*1946 v polské Lodži, s rodinou emigroval v  jedenácti letech do Izraele. Zde studoval hudbu, později v USA architekturu na Cooper Union v New Yorku (1970).
Postgraduální studium dokončil na univerzitě v Essexu ve Velké Británii, zaměřil se na historii a teorii architektury.

V Berlíně si založil vlastní ateliér, působil jako teoretik a kritik architektury. Učí na univerzitě v Kalifornii, Los Angeles, na Berlage Institute v Amsterodamu a ETH v Curychu.

Autor:




Nejčtenější

Výjimečnost přináší koncepce a materiálové provedení domu, který stojí ve...
Dvojvila v Kuvajtu má minimalistický interiér a garsonky pro řidiče

Dva bratři a jejich rodiny se rozhodli, že si postaví společný dvojdomek. Dům na předměstí hlavního města Kuvajtu ve čtvrti Al Yarmouk má dvacet koupelen,...  celý článek

Rodinný dům, Praha. Třípodlažní dřevostavbu s malým objemem kotví v prudkém...
Skvělá architektura v Česku. Kvalitní stavby u nás rychle přibývají

V Čechách a na Moravě se opět urodilo. Není to zásluha přírody, ale především šikovných architektů, osvícených, někdy i odvážných investorů, kteří se pustili...  celý článek

Nový vhodný nábytek by si měli lidé pořizovat ještě před odchodem do důchodu.
Co změnit v bytě, aby se v něm dobře cítil padesátník i senior

Slovo senior nezní příliš populárně, ale starším pětašedesáti let se stane většina z nás. I bydlení ve stáří má svá specifika, která se postupem času ještě...  celý článek

Oblé stěny dýhované knihovny přidávají interiéru na útulnosti. Majitel chtěl...
Ve velkém bytě si mohli dovolit dvě ložnice i technickou koupelnu

Prostor s plochou 232 metrů čtverečních v bratislavském Starém Městě byl deset let neobývaný. Majitel se nakonec rozhodl pro zásadní rekonstrukci, a to přesto,...  celý článek

Mírně svažitý pozemek při stavbě domu nebylo nutné nijak zvlášť modelovat.
Dřevo fasády svého domu čistí savem, o šedivou patinu nestojí

Rodina se dvěma dětmi hledala nemovitost v blízkosti Prahy skoro rok. Pak se od známých dozvěděli o příležitosti koupit pozemek v Mnichovicích a stejným...  celý článek

Další z rubriky

Ponorka. Budka pro sýkorky koňadry, sýkorky lužní i sýkorky babky....
Garsonek ve městě není nikdy dost. Ani těch pro ptáky

Oceňované koncepty Matúše Opálky svědčí nejen o jeho talentu, ale také o empatickém přístupu k lidem a prostředí. Jak říká: designem chce lidem ulehčit i...  celý článek

Rodinný dům, Praha. Třípodlažní dřevostavbu s malým objemem kotví v prudkém...
Skvělá architektura v Česku. Kvalitní stavby u nás rychle přibývají

V Čechách a na Moravě se opět urodilo. Není to zásluha přírody, ale především šikovných architektů, osvícených, někdy i odvážných investorů, kteří se pustili...  celý článek

Malý pařížský byt proměnila Carla Lopezová a Margaux Meza z pařížského...
Proměna za milion korun. Z nemožné špeluňky je bydlení k nakousnutí

Mladý pár si v Paříži koupil byt velký 36 metrů čtverečních, do kterého dvacet let nikdo neinvestoval. Zanedbanou špeluňku si vzaly do parády dvě...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.