Vše začalo v roce 1926, kdy si Petrův dědeček zakoupil levný pozemek na břehu řeky Sázavy nedaleko Poříčí. Během tří měsíců zde vyrostla rekreační stavba plánovaná jako provizorium s dvacetiletou životností.
Přesto na svém místě vydržela přes osm desetiletí až do loňského roku, kdy ji stavitelův vnuk začal kus po kuse opatrně demontovat. Původní trámy a cihly se totiž mají stát základním stavebním materiálem nového domu.
Z domu bude krásný výhled na řeku Sázavu.
Úspory: staré cihly, vlastní práce a kamarádi
Když Petr začal demontovat rekreační dům, postupoval pomalu. Rozebíral ho cihlu po cihle, pečlivě je oklepával zednickým kladívkem a rovnal do úhledných hromad. Sousedé se nestačili divit.
V nejbližším okolí se sice přestavěla řada klasických chat na rodinné domky, v drtivé většině ale tak, že zbytky původních objektů skončily na skládkách a na původních místech vyrostly stavby z nových materiálů.
Petr se rozhodl postavit nový dům převážně vlastními silami a z původního materiálu. "V dnešní době je to logické a hlavně úsporné. Proč bych vyhazoval starý materiál, který se dá ještě použít, nechal ho za velké peníze vyvážet na skládku, pak kupoval nový a platil za jeho dopravu?"
V této maringotce Petr bydlí.
Na stavbu navíc není sám, počítá s kamarády. "Jezdím na Sázavu od dětství, mám tady spoustu přátel a vím, co od koho mohu očekávat. Něco zvládnu sám nebo s jejich pomocí, na specializované práce si pochopitelně najmu firmu, respektive strojové vybavení. Pokud je člověk alespoň trochu manuálně zručný, tak se snad všechno podaří."
Dlužno podotknout, že Petr pracuje jako údržbář, proto se může revanšovat svými službami. Tak mu například projekt jeho vysněného domku o velikosti 2+kk s užitnou plochou přízemí 56 m2 + veranda, se sedlovou střechou (a miniaturním podkrovím s dvěma pokojíky a komorou) vyšel na polovinu. Architektovi totiž recipročně opravil některá zařízení v jeho domácnosti.
Problém s hypotékou
Petr v současné době projednává hypotéku. Bohužel pro rekreační stavby, na rozdíl od těch určených k trvalému bydlení, nejsou hypotéky příliš výhodné. Obec Poříčí nad Sázavou, byť v Petrově nejbližším okolí bydlí již mnoho rodin trvale, však nechce statut této lokality určené k rekreaci měnit. Tím případným stavebníkům velmi znesnadňuje podmínky.
I Petr zde chce zakotvit natrvalo, protože v Praze bydlí v domě patřícím soukromníkovi a nynějších devět tisíc holého nájmu začíná být nad jeho možnosti, z pohledu do budoucnosti to navíc není konečná suma.
Z původní stavby zůstane jen tato podlaha, bude jen zaizolována a přelita betonem.
Na pozemek si nechal dopravit maringotku, v níž má svůj současný hlavní stan. Občas za ním přijíždí i manželka, děti zatím nemají, ženil se poměrně nedávno. Nemusí proto pospíchat, postupuje zvolna.
Původní stavbu už má rozebranou, na jejím torzu vytyčil budoucí základy. Teď čeká na vyřízení bankovních půjček. Ve chvílích volna si staví maketu domku v měřítku 1:50. Chce ji slavnostně představit za dva měsíce.
Ovšem vraťme se k rozpočtu celé stavby, který Petr vidí následovně: "Důležité je, že už jsem měl pozemek, v této lokalitě se platí přes tisíc korun za metr čtvereční. Tím odpadla poměrně vysoká částka."
Stavba samotná byla plánována na milion sto tisíc, což vycházelo z architektonického projektu, který počítá i s novými izolačními materiály.
"Tím, že si mnohé udělám sám, se musím vejít do rozmezí čtyři sta tisíc až půl milionu korun. Chtěl bych mít postaveno do pěti let, ale když to bude trvat deset, nic s tím nenadělám. Záleží na penězích a hlavně na zdraví, aby se mi něco nestalo a já mohl stavět."
Cihly jsou pečlivě skryté pod igelitovými fóliemi.
Odvážný stavebník oslaví brzy padesátku, a tak mu lze teď popřát jen hodně štěstí. Zvláště proto, že firma, v níž je zaměstnán, mu v současné době kvůli ekonomické krizi zkrátila pracovní úvazek, a tím pádem i plat. Ale to už by bylo o něčem úplně jiném.
