Libí se vám styl bydlení Zdeňka Podhůrského?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 27. ledna 2008. Anketa je uzavřena.
Jednak ho odrazovaly vysoké doplatky a jednak nabízené byty nesplňovaly jeho představy. Při hledání ale objevil půdu vhodnou pro zbudování čtyř bytů.
Domluvil se s majiteli, vyřídil půjčku a byl připraven přiložit ruku k dílu, aby si konečně vybudoval vlastní bydlení a jeden z bytů obydlel. Týden před podepsáním smlouvy však jeden z majitelů domu od dohody couvnul.
"Byl jsem v koncích. Paní z realitní kanceláře, která nám s hledáním a vyjednáváním pomáhala, se mě soucitně ptala, co teď budu dělat. Já odpověděl, otrávený tím únavným dlouhým martyriem, že byt už nechci, že už chci jenom barák. Za dva měsíce mi volala, že ho pro mě má," vypráví Podhůrský.
Rekonstrukce trvala osm let
Když tam se svou tehdy ještě budoucí manželkou Markétou vyrazil na první obhlídku, uviděl ruinu. Upoutalo ho ale opukové kamenné schodiště, díky kterému se do domu doslova zamiloval.
"Úplně mě vzalo, mělo duši, historii a to mám rád. Dům jsme samozřejmě koupili a začala rekonstrukce, která se protáhla na osm let. Šly do ní všechny peníze, které jsem vydělal, a ještě jsme šetřili tím, že jsme si dělali hodně věcí sami. Řekl bych, že takových 60 % práce na domu je vlastnoruční."
A právě v tuto chvíli bývalý student stavební průmyslovky ocenil, co se ve škole naučil. A to v době, kdy se rozhodl pověsit tento obor na hřebík a věnovat se studiu na DAMU. Byl přesvědčen, že se mu takové znalosti nebudou nikdy hodit. Hodily. Sám si kreslil projekty, sám si mohl troufnout na spoustu věcí právě díky tomu, že rozuměl zedničině.
Pustil se s vervou také do dřevěné podlahy v kuchyni i do výroby baru, který vznikl ze starých trámů. Práci se dřevem totiž zbožňuje.
Dlažbu v obývacím pokoji už ale přenechal kamarádům, kteří s rekonstrukcí ochotně pomáhali. A že bylo co dělat. Dům dostal všechno nové od odpadů, topení či oken po již zmíněné podlahy a dlažby.
Návštěva se musí cítit dobře
Spojením ateliéru a dvorku, který se zastřešil, vznikla vzdušná plocha o velikosti 170 metrů čtverečních, v níž je kuchyň propojená s obývacím pokojem. To hostitel oceňuje nejvíc.
"Mám rád, když ke mně přijde hodně lidí na návštěvu, často jim vařím a můžu si s nima při tom povídat," vysvětluje. A návštěvy se prý u něj cítí dobře, což je pro něj v tu chvíli to nejpodstatnější.
V obýváku bydlí i motorka
Dřevo a kámen, hlavní materiál používaný v domě, je také Podhůrského srdeční záležitostí. "Celý dům je opuka a já se snažil, aby tam, kde to bylo možné, byla vidět. Proto je odhalená třeba v obýváku," vysvětluje.
V něm mimochodem "bydlí" vedle kožené sedací soupravy i motorka. A to nejen v zimě, ale i v létě, když vášnivý motorkář ví, že dlouho nikam nepojede.
Je to podle jeho slov také jistý test pro něžné pohlaví. "Když řekne dotyčná: ježišimarja, co tady dělá ta motorka, tak je to špatný," konstatuje s úsměvem.
V domě nechybí ani ateliér
Své oblíbené místo, to, kam by si rád zalezl, když potřebuje být sám, ale právě v tuto chvíli hledá. Nejčastěji pracuje v obývacím pokoji, kde je velký stůl, na něm stojí počítač, kolem je hromada papírů a lejster, zkrátka klasický pracovní nepořádek. Druhým místem, kde je možné ho najít, je ateliér. Tam je kout na zpracovávání fotek a další počítač.
Doplňky v domě tvoří většinou obrázky z různých výstav, což svědčí o vztahu Podhůrského k výtvarnému umění. Má tu třeba obrázky Ivy Hüttnerové nebo fotografie Idy Saudkové.
A také spoustu drobností z dovolených. Afriku mu třeba připomíná pštrosí vejce, Kanadu naplavené klacky z jezera, o dalších místech, která navštívil, vypovídají různé kameny, které sbírá snad nejraději.
Na domě bych nic neměnil
Dům je prakticky vymyšlený a splňuje všechny představy svého majitele. Ten si dnes, po letech dřiny a odříkání, může směle říct: "Hrdý jsem ve svém domě na všechno. Všechno je tady ideálně rozložené, praktické, prostě super. Neudělal bych to příště jinak."
Neměnil by ani prostředí kolem domu. Za domem na menší zahradě je sezení s ohništěm a pergolou, před ním, na větší ploše, se zase krásně sedí pod sakurou.
"Když rozkvete, je to úžasné," uzavírá Podhůrský. A jeho dva vlčáci se na něj při tom věrně dívají a jakoby s ním po psím souhlasí. Zahrada je totiž výsadně jejich územím.
