Obecně platí, že nejhezčí půdní byty mají minimum nábytku. Je zde totiž nutné respektovat daný prostor a tomu podřídit výběr nábytku. Proto se například o skříních vyplatí přemýšlet ještě před tím, než se schválí stavební plány. Ve většině půdních bytů není místo na klasické skříně, a tak je jedinou možností varianta vestavných skříní. Jenže jejich dveře s posuvnými lištami ve stropě se nemají rády se sádrokartonem, který by nemusel takovou zátěž vydržet.
VYBĺRÁ SE PODLE VKUSU I PENĚZ
Podle architektky Šárky Daňkové z firmy Megaron má člověk, který získal půdní byt, dvě možnosti při zařizování. Ta první představuje najít firmu, od níž lze použít něco ze sériové produkce a zbytek doplnit kusy vyrobenými na zakázku. I když vám atypický kus navrhne architekt, vyplatí se předem domluva s výrobcem, protože ten zná konstrukci svého nábytku nejlépe. „Nedívejte se na takovou možnost skepticky, dnes se už řada tuzemských firem snaží zákazníkovi opravdu vyhovět, doba se skutečně mění,“ tvrdí architektka Daňková, „znám například i výrobce čalouněného nábytku, který je ochoten změnit hloubku a výšku sedáku, to dříve neexistovalo. Měla jsem zákaznici, která je poměrně velmi malá, a poprvé v jejím životě se jí stalo, že výrobce sedacího nábytku byl klientovi ochoten pomoci.“
Druhou možností je výroba nábytku na míru. Tady ovšem musíte počítat s tím, že zatímco „dodělávky“ od výrobců se prodraží průměrně o 30 až 50 procent v porovnání se sériovou nabídkou, cena za individuální výrobu nábytku bývá nezřídka troj- až čtyřnásobkem běžné ceny.
Protože většina lidí vlastní pár kousků nábytku, k nimž má citový vztah a nechce se jich zbavit v žádném případě, bývá nejčastější přístup k zařizování půdního bytu kombinací několika možností, od solitérů, jež si lidé přivezou z původních bytů, po koupi hotového nábytku a zařízení vyrobeného na zakázku.
PŮDA JE VELKÝM BOJEM O CENTIMETRY
Půdní byty mívají většinou velké rozměry, běžně devadesát až sto padesát metrů čtverečních. Bohužel značnou část z této plochy lze svým způsobem „odepsat“, protože pokud není mezi podlahou a stropem výška alespoň 130 centimetrů, moc užitku z takového prostoru nemáte. V podstatě platí, že postel je možné postavit tam, kde je u zdi výška alespoň 80 až 100 centimetrů (taková bývá i výška čela postele), ale tam, kde člověk z takového lůžka vstane a postaví se, by už měla být výška kolem 180 centimetrů. Pokud měříte více, je jasné, že budete potřebovat třeba 200 centimetrů, jinak si vyzkoušíte nikoliv tvrdost norem, ale pevnost své hlavy. Představa, že si výšku stropu člověk pamatuje a bude vstávat opatrně, je stejně mylná a nereálná jako bezpečné dodržování vzdálenosti mezi dvěma auty na kluzké vozovce. „Jestliže vám k potřebné výšce při vstávání chybí dvacet či třicet centimetrů, můžete si nechat udělat za pohovku polici, která vám poslouží jako ideální odkladní prostor nebo příruční knihovnička,“ radí architektka Zdena Maňáková z brněnské firmy Maniac Interier. Sedací nábytek - například pohovka - potřebuje stejnou výšku stropu jako lůžko, protože zadní část opěradla mívá výšku kolem 80 až 100 centimetrů.
Psací stůl pak podle architektky Daňkové potřebuje výšku u zdi alespoň 75 centimetrů, pro vstávání ze židle pak u stolu platí tytéž výšky jako u postele.
U výrazně zkosených zdí mívají lidé často snahu postavit alespoň nízké skřínky, aby byl prostor maximálně využit. Jenže věčné ohýbání se a opatrné zvedání těla i hlavy není příliš pohodlné. Architektka Zdena Maňáková proto doporučuje nechat si udělat na míru hlubší skřínky a využít u nich výsuvné police, aby byl snadný přístup i pro věci uložené v nejzažžších místech. Na trhu už dnes lze koupit výsuvné mechanismy hluboké až 70 centimetrů.
ŠATNA JE IDEÁLEM
Stejně jako v normálním bytě je šatna ideálním řešením pro uložení oděvů a dalších věcí. Pokud toto řešení není možné, mohou ji nahradit vestavné skříně na míru. O jejich umístění však musí být rozhodnuto už při stavebních plánech.
Systém, který se u těchto skříní používá, je zpravidla rám s vodicí kolejnicí na podlaze pro posuvné nebo skládací dveře a samostatná část s policemi a tyčemi uvnitř. Lze jej použít nejen pro vysoké šatní skříně, ale také pro nižší skřínky do výšky 130 centimetrů. O cebě skříní rozhoduje zejména použitý materiál na rám, k nejdražším typům dveří patří například ratan. Za rám vysoký 260 a široký 100 centimetrů včetně posuvných dveří se stříbrně tónovaným zrcadlem tak například zaplatíte u firmy Woodface kolem čtyř tisíc, za rám a dveře z šedého jasanu a šířkou 100 a výškou do 130 centimetrů zaplatíte jen 1600 korun.
BARVY JSOU DŮLEŽITÉ
Některé půdní vestavby mívají spoustu světla, jiné se bez umělého osvětlení neobejdou téměř ani ve dne, a to i při dodržení technických norem. Pokud jsou v interiéru zachovány a přiznány tmavé trámy, bude lepší se držet bílé i dalších světlých barev a „režnějšího“ provedení. K takové kombinaci vypadají dobře i starožitné kusy nábytku, historická komoda zde vynikne jako nádherný náhrdelník. Co však bývá neúnosné, je doplnit silné trámy mohutnou sedací soupravou s dřevěnou kostrou, které se na tuzemském trhu objevují převážně jako opravený rustikální nábytek z Holandska. Taková kombinace dřeva není to pravé, ale slepenec několika stylů.
K světlému dřevu vypadá podle architektky Daňkové skvěle teplá žlutá barva, vyniknou zde moderní kusy nábytku, které - samozřejmě opatrně a s vkusem - lze doplnit i nějakou starožitností.
Pokud potřebujete snížit dojem z příliš vysokého stropu, je vhodné namořit na tmavo krokve (nosné trámy krovu) a hambalky (vodorovné trámy spojující krokve). Jakmile je však takzvaně podchozí jen střed místnosti, protože šikmý strop je příliš nízko, měla by být na stropě použita jen bílá barva, abyste zmenšili stísňující dojem z „padajícího stropu“. Nepříjemný pocit z úzkého prostoru, kdy se prochází z jedné místnosti do druhé, lze zase zmírnit umístěním dveří v jedné ose, aby bylo možné přehlédnout otevřenými dveřmi z místnosti do místnosti.
VYBĺRÁ SE PODLE VKUSU I PENĚZ
Podle architektky Šárky Daňkové z firmy Megaron má člověk, který získal půdní byt, dvě možnosti při zařizování. Ta první představuje najít firmu, od níž lze použít něco ze sériové produkce a zbytek doplnit kusy vyrobenými na zakázku. I když vám atypický kus navrhne architekt, vyplatí se předem domluva s výrobcem, protože ten zná konstrukci svého nábytku nejlépe. „Nedívejte se na takovou možnost skepticky, dnes se už řada tuzemských firem snaží zákazníkovi opravdu vyhovět, doba se skutečně mění,“ tvrdí architektka Daňková, „znám například i výrobce čalouněného nábytku, který je ochoten změnit hloubku a výšku sedáku, to dříve neexistovalo. Měla jsem zákaznici, která je poměrně velmi malá, a poprvé v jejím životě se jí stalo, že výrobce sedacího nábytku byl klientovi ochoten pomoci.“
Druhou možností je výroba nábytku na míru. Tady ovšem musíte počítat s tím, že zatímco „dodělávky“ od výrobců se prodraží průměrně o 30 až 50 procent v porovnání se sériovou nabídkou, cena za individuální výrobu nábytku bývá nezřídka troj- až čtyřnásobkem běžné ceny.
Protože většina lidí vlastní pár kousků nábytku, k nimž má citový vztah a nechce se jich zbavit v žádném případě, bývá nejčastější přístup k zařizování půdního bytu kombinací několika možností, od solitérů, jež si lidé přivezou z původních bytů, po koupi hotového nábytku a zařízení vyrobeného na zakázku.
PŮDA JE VELKÝM BOJEM O CENTIMETRY
Půdní byty mívají většinou velké rozměry, běžně devadesát až sto padesát metrů čtverečních. Bohužel značnou část z této plochy lze svým způsobem „odepsat“, protože pokud není mezi podlahou a stropem výška alespoň 130 centimetrů, moc užitku z takového prostoru nemáte. V podstatě platí, že postel je možné postavit tam, kde je u zdi výška alespoň 80 až 100 centimetrů (taková bývá i výška čela postele), ale tam, kde člověk z takového lůžka vstane a postaví se, by už měla být výška kolem 180 centimetrů. Pokud měříte více, je jasné, že budete potřebovat třeba 200 centimetrů, jinak si vyzkoušíte nikoliv tvrdost norem, ale pevnost své hlavy. Představa, že si výšku stropu člověk pamatuje a bude vstávat opatrně, je stejně mylná a nereálná jako bezpečné dodržování vzdálenosti mezi dvěma auty na kluzké vozovce. „Jestliže vám k potřebné výšce při vstávání chybí dvacet či třicet centimetrů, můžete si nechat udělat za pohovku polici, která vám poslouží jako ideální odkladní prostor nebo příruční knihovnička,“ radí architektka Zdena Maňáková z brněnské firmy Maniac Interier. Sedací nábytek - například pohovka - potřebuje stejnou výšku stropu jako lůžko, protože zadní část opěradla mívá výšku kolem 80 až 100 centimetrů.
Psací stůl pak podle architektky Daňkové potřebuje výšku u zdi alespoň 75 centimetrů, pro vstávání ze židle pak u stolu platí tytéž výšky jako u postele.
U výrazně zkosených zdí mívají lidé často snahu postavit alespoň nízké skřínky, aby byl prostor maximálně využit. Jenže věčné ohýbání se a opatrné zvedání těla i hlavy není příliš pohodlné. Architektka Zdena Maňáková proto doporučuje nechat si udělat na míru hlubší skřínky a využít u nich výsuvné police, aby byl snadný přístup i pro věci uložené v nejzažžších místech. Na trhu už dnes lze koupit výsuvné mechanismy hluboké až 70 centimetrů.
ŠATNA JE IDEÁLEM
Stejně jako v normálním bytě je šatna ideálním řešením pro uložení oděvů a dalších věcí. Pokud toto řešení není možné, mohou ji nahradit vestavné skříně na míru. O jejich umístění však musí být rozhodnuto už při stavebních plánech.
Systém, který se u těchto skříní používá, je zpravidla rám s vodicí kolejnicí na podlaze pro posuvné nebo skládací dveře a samostatná část s policemi a tyčemi uvnitř. Lze jej použít nejen pro vysoké šatní skříně, ale také pro nižší skřínky do výšky 130 centimetrů. O cebě skříní rozhoduje zejména použitý materiál na rám, k nejdražším typům dveří patří například ratan. Za rám vysoký 260 a široký 100 centimetrů včetně posuvných dveří se stříbrně tónovaným zrcadlem tak například zaplatíte u firmy Woodface kolem čtyř tisíc, za rám a dveře z šedého jasanu a šířkou 100 a výškou do 130 centimetrů zaplatíte jen 1600 korun.
BARVY JSOU DŮLEŽITÉ
Některé půdní vestavby mívají spoustu světla, jiné se bez umělého osvětlení neobejdou téměř ani ve dne, a to i při dodržení technických norem. Pokud jsou v interiéru zachovány a přiznány tmavé trámy, bude lepší se držet bílé i dalších světlých barev a „režnějšího“ provedení. K takové kombinaci vypadají dobře i starožitné kusy nábytku, historická komoda zde vynikne jako nádherný náhrdelník. Co však bývá neúnosné, je doplnit silné trámy mohutnou sedací soupravou s dřevěnou kostrou, které se na tuzemském trhu objevují převážně jako opravený rustikální nábytek z Holandska. Taková kombinace dřeva není to pravé, ale slepenec několika stylů.
K světlému dřevu vypadá podle architektky Daňkové skvěle teplá žlutá barva, vyniknou zde moderní kusy nábytku, které - samozřejmě opatrně a s vkusem - lze doplnit i nějakou starožitností.
Pokud potřebujete snížit dojem z příliš vysokého stropu, je vhodné namořit na tmavo krokve (nosné trámy krovu) a hambalky (vodorovné trámy spojující krokve). Jakmile je však takzvaně podchozí jen střed místnosti, protože šikmý strop je příliš nízko, měla by být na stropě použita jen bílá barva, abyste zmenšili stísňující dojem z „padajícího stropu“. Nepříjemný pocit z úzkého prostoru, kdy se prochází z jedné místnosti do druhé, lze zase zmírnit umístěním dveří v jedné ose, aby bylo možné přehlédnout otevřenými dveřmi z místnosti do místnosti.
