V prvé řadě je třeba si dobře rozmyslet, z jakého materiálu má pracovní deska být. Volba by se měla odvíjet především od zvyklostí a intenzity kuchyňských prací.
Dalšími kritérii pro výběr má být hygienická nezávadnost, odolnost proti otěru, teplu, mechanickému a chemickému poškození a samozřejmě co nejsnadnější údržba.
A z čeho je možné vybírat? Na trhu jsou k dostání desky dřevotřískové s laminátovým povrchem, dřevěné, z umělých pryskyřic a přírodního kamene. Objevují se ale i nerezové či korkové.
Neméně důležitý je výběr správné barvy. Barevné provedení a struktura pracovní desky totiž mohou zdůraznit či potlačit celkovou atmosféru kuchyně, ovlivňují vnímání velikosti a tvaru ploch. Navíc barvy působí na psychiku. Zelená znamená klid, naopak červená a oranžová vzbuzují podle psychologů aktivitu.
Bílá, šedá, černá a modrá jsou neutrální. Pokud se rozhodnete pro intenzivnější tóny, obklad zadní stěny dejte raději ve světlejších barvách. Barvy však mají vliv i na světlo. Padne-li volba na tmavou nebo na matný povrch, je nutno počítat se zvýšenými nároky na osvětlení.
Cenově dostupná je laminovaná dřevotříska
Ekonomicky nejvýhodnější jsou pracovní desky z laminované dřevotřísky o tloušťce 2,5 až 4 centimetry. Cena za běžný metr se pohybuje okolo 1500 korun. Ale nemusíte mít v žádném případě obavy, že byste si kupovali něco špatného.
Tyto desky splňují všechny základní požadavky, tedy snadnou čistitelnost, hygienickou nezávadnost, odolnost proti horkým povrchům, vodě a mastnotě. Snesou i poměrně velké mechanické namáhání a teplotu až kolem 180 stupňů. Naopak nevydrží, stejně jako žádný jiný povrch, krájení přímo na desce.
„Vyrábí se lepením dřevěných třísek syntetickými pryskyřicemi při vysokém tlaku a teplotě,“ popisuje truhlář Petr Sedláček. „Hladký povrch se upravuje takzvaným laminováním, tedy nalepením vrstvy papíru napuštěného melaminovou pryskyřicí.“
Kraj je zaoblený tak, že zabraňuje vniknutí vlhkosti do desky. Samozřejmostí jsou těsnicí a krycí lišty v barvě dekoru. Pracovní desky totiž dostanete ve velkém množství barevných variant a imitací dřevin a kamene.
Přírodní materiály: dřevo a kámen
Kuchyňské desky však mohou být vyrobeny i z ryze přírodních materiálů. Dřevo bude působit teple. Ale pozor, tento materiál je „živý“, a tak je třeba počítat s tím, že neustále pracuje. Aby taková deska dobře plnila svůj účel, musí být z kvalitního, dobře vysušeného dřeva a s povrchovou úpravou, která zaručí nenasákavost.
„Do kuchyně se proto nejlépe hodí dřevo tlakově impregnované epoxidovými pryskyřicemi, které navždy odstraní právě nasákavost,“ říká Sedláček.
Nejvhodnější jsou pro pracovní desky buk a dub. Pokud byste chtěli něco exkluzivního, můžete si pořídit teak. „Ten je dokonce možné použít bez jakékoliv povrchové úpravy, protože jeho dřevo je nenasákavé samo o sobě,“ vysvětluje Libor Brožek z firmy Donate.
Dřevěné desky se dělají obvykle také v tloušťce 2,5 až 4 centimetry. „Praktičtější je určitě silnější. Tu je totiž možné v budoucnu zbrousit a znovu povrchově upravit,“ radí Brožek. Tak může deska i po letech vypadat jako nová.
Materiálem, který skvěle vynikne především na kuchyni vyrobené z masivu, je přírodní kámen. Nejvhodnější je žula. Je tvrdá, odolná, má dlouhou životnost, snáší dobře vysoké teploty, takže na ni bez obav lze postavit horký hrnec, a nevadí jí voda. Na dotek je však studená. Kvůli křehkosti musí mít minimální tloušťku čtyři centimetry.
„In“ je umělý kámen
V posledních letech si získávají oblibu pracovní desky z minerálně plastových kompozitů neboli umělého kamene.
„Je to atraktivní, hladký a na dotek příjemný materiál,“ říká architektka Svatava Kocychová z ateliéru K4Architects&Engineers. Vyrábí se spojením mletého přírodního kamene s akrylátem. Mezi jeho klady patří trvanlivost, odolnost proti nárazu, ale i bakteriím a plísním, dále stálobarevnost, nehořlavost a dlouhá životnost.
„Na trhu z tohoto materiálu dostanete nejen pracovní desky, ale i dřezy a umyvadla, to vše ve velkém množství barevných variant,“ dodává Kocychová.
Díky své dokonalé hladkosti se velmi dobře udržuje a čistí. A co víc, případné poškození se jednoduše opraví přebroušením a vyleštěním běžnými prostředky. Přednosti je však nutno patřičně zaplatit. Běžný metrminerálně-plastovéhokompozitu totiž stojí okolo 15 tisíc korun. Koupí se například pod označením Hi-Macs, Technistone nebo Solid Stone.
