Marie a Pavel Jiráskovi poprvé uviděli byt, který se měl stát jejich domovem, v hodně zuboženém stavu. Obývala jej rodina, která se o údržbu nijak nestarala. "Vše bylo zdevastované. Z trubek syčel plyn, voda crčela ze zdí, ale to bylo vlastně optimální východisko pro zásadní rekonstrukci, kterou jsme plánovali," vzpomíná Marie Jirásková.
Byt velký 135 m2 zaujímá celé patro činžovního domu z roku 1880. Do původní krásy se podařilo vrátit nejen obytné prostory, ale i vstupní chodbu domu. "Snažili jsme se maximálně respektovat to, s jakým záměrem architekt původně vše jako celek navrhl. Kdykoli jsme postupovali v jeho duchu, včetně navrácení chybějících nebo zničených prvků, nespletli jsme se," dodává Marie.
Dnešní kuchyně byla nejponičenějším prostorem v bytě, nyní jsou Jiráskovi rádi, protože její lehké moderní pojetí se jim nakonec zalíbilo.
Moderní kuchyň
Co se však zachránit nepodařilo, byl původní vzhled kuchyně včetně obkladů a oken. Zařízení bylo ve stylu vídeňských umělecko-řemeslných dílen WienerWerkstätte, které stály u zrodu stylů art deco nebo funkcionalismu a které mají oba manželé rádi. Dnes už nelitují.
"Máme díky tomu krásnou moderní kuchyň. Od mé výchozí představy úplně minimalistického pojetí se dnes trochu liší, ale zároveň vidím, že stříbrnošedorůžová kombinace místnost zateplila," přiznává Marie.
Podlahu tvoří nepříliš obvyklá břidlice. Inspirací byl krytý bazén atelieru DRNH na Kraví Hoře. Dominantním prvkem nad kuchyňskou linkou z Ikea jsou velké kulaté hodiny pocházející ze staré budovy Českého rozhlasu v Brně.
Byly řízeny kvůli přesnosti na dálku, takže se je už nepodařilo uvést do chodu. Proti tomu protestovala odbornice na feng šuej. Hodiny, které nejdou, vracejí v bytě vše dozadu, zacyklují čas, říkala Marii. Ta si s tím ale příliš hlavu nedělá. Jen odstranila z okna květiny s dlouhými ostrými listy a nahradila je kulatějšími, které podle odbornice zjemňují takzvanou tvrdou energii.
Ložnice sjednocená mahagonovou dýhou spojuje francouzskou art deco postel s originálním nábytkem Bohumíra Čermáka, který je mimo jiné autorem konstruktivistického pavilonu na brněnském výstavišti.
Věci s vlastním osudem
Na pohled se může zdát, že čtyřčlenná rodina, kterou kromě rodičů tvoří devatenáctiletý Matěj a desetiletá Noemi, žije v nábytku zděděném po svých předcích, ale opak je pravdou. "Naši rodiče patřili k praktické poválečné generaci, která dávala přednost moderním věcem. My jsme naopak znovu hledali cestu k historii a její kontinuitě, a to prostřednictvím paměti předmětů a stylového nábytku," říká Pavel Jirásek.
"V devadesátých letech byl špičkový design nedostupný a když jsme chtěli žít v prostředí zařízeném předměty z kvalitních materiálů, dobře řemeslně vyrobených a vyzařujících díky tomu emoce, nic jiného nám ani nezbývalo," dodává.
Nejraději mají Jiráskovi předměty s příběhem. A takových je v jejich bytě dost, ať už jde o obrazy (často díla jejich přátel) nebo nábytek. Proto patří k nejcennějším dvojice mosazných postelí v Noemině pokojíčku.
Matějův pokoj dnes v sobě spojuje i knihovnu a hudební zkušebnu. Historické regály sloužily už před sto lety ve věhlasném knihkupectví a antikvariátě Arnošta Píši v dnes už zbořeném domě v České ulici. Sbírka kytar patří Pavlu Jiráskovi.
"Objevili jsme je v jednom obchodu se starožitnostmi, ale už byly prodané. 'Nebojte, přijdou další, úplně stejné, a bude jich víc,' uklidňovala nás paní vedoucí, a opravdu, příští týden jsme si pro ně jeli. Až pak nám prozradila, proč měla k dispozici tolik stejných kousků. Pocházely z vybavení nedalekého nevěstince, který byl vyhlášeným podnikem za první republiky.
Ve stopách generací
"V našem bytě původně bydlel majitel domu, a také proto měly pokoje v tehdy módním pseudorenesančním stylu typickou habsburskou eleganci. Když jsme škrábali zdi, zjistili jsme, že jeden pokoj měl vymalovaný tmavě hnědě a na zdech byly hvězdy z plátkového zlata," říká Pavel Jirásek. "My jsme jej chtěli zařídit tak, aby jím i nadále procházela historie od biedermeieru až doposud, jsou to takové malé dějiny středu Evropy."
Koupelna je vybavena historickým nábytkem a větší vlhkost mu, zdá se, vůbec nevadí.
I v koupelně najdete oblíbené obrázky.
Historie ovšem končí čerstvou současností. Na zdech jsou už v předsíni díla jak výtvarnice a scénografky Marie, tak malé Noemi. Ona i její starší bratr, devatenáctiletý Matěj, se ovšem aktivně věnují také hudbě, stejně jako jejich tatínek Pavel, který působí především jako režisér dokumentárních filmů. Doma si ale hýčká sbírku svých starých kytar, připomínajících legendární rockovou skupinu Bratrstvo z 90. let, jejímž byl spoluzakladatelem.
Černá a bílá kostka
Koupelna měla být od počátku černobílá, proto do ní Marie vybrala efektní borduru připomínající východní písmo. "Když přijel kamarád z Číny, ptala jsem se ho, jestli to náhodou nemůže být nápis, který dává nějaký určitý smysl. Jen vrtěl hlavou, že ne.
Pak mne ale napadlo, že to může být docela dobře nohama vzhůru. 'Aha,' řekl, 'no jo, máš pravdu. Znamená to: Místo, které mají děti rády.' Výraznou šachovnicovou podlahou jsme zato nepotěšili obkladače. 'To nám na učňáku dávali za trest,' vrčel. Ale nakonec všechno zvládl," chválí Marie.
Zásluhou Jiráskových se původní barvy vrátily i na štukový strop vstupní chodby domu.
Něco o majitelíchOd dubna Jiráskovi otevírají rozsáhlou výstavu loutek na státním zámku Lysice. Marie Jirásková uvede v květnu retrospektivní přehlídku své volné tvorby Ambience v prostorách divadla Reduta v Brně a připravuje design červnové výstavy Extrémní kostým pro Pražské quadriennale 2011. Pavel Jirásek, dnes především režisér dokumentů, realizuje pro ČT nový hudební cyklus RadioRock. |
